Neautorizováno !

(10.00 hodin)
(pokračuje Pospíšil)

Chci k tomu říci, a zaznamenali jste to určitě v průběhu tohoto volebního období, že v zásadě zde byla několikrát navrhována přímá volba prezidenta, a to ve dvou základních modelech. Za prvé byl navržen model poslanci ODS, který navrhoval jednokolový většinový systém, který spočívá na jednoduchém principu, že vítězem se stává ten, kdo v jednom kole získá nejvíce hlasů, to znamená systém s relativní většinou, a za druhé zde byl navržen v určitých modifikacích systém, o kterém též dnes hovoříme, který je též navržen v poslanecké iniciativě a který je v zásadě dvoukolovým volebním systémem, přičemž do druhého kola postupují pouze dva kandidáti, kteří v prvém kole získali nejvíce hlasů.

Dámy a pánové, toto jsou dva základní způsoby většinového volebního systému. Ve světě existuje velké množství různých systémů, které jsou kompromisem mezi jednokolovým a klasickým dvoukolovým se dvěma postupujícími do druhého kola. Já mám obavu, že i Česká republika, pokud bude chtít prosadit přímou volbu prezidenta, bude muset uvažovat o nějakém kompromisním systému, protože jak jednokolovému systému, tak systému, který navrhla bývalá kolegyně Marvanová a který je nyní na stole, lze vytknout určité věci. Tomu jednokolovému lze určitě vytknout to, že prezidentem se může stát někdo, kdo získá v jednom kole například pouze 30 % hlasů voličů. To je možné. Bude-li kandidovat například deset kandidátů, budou-li všichni relativně silní, pak vítěz opravdu nemusí mít příliš výraznou podporu. Na druhé straně je však nutno vidět, že systém, který navrhují kolegové, to znamená dvoukolový systém, kdy do druhého kola postupují pouze dva, má též svá negativa. A to hlavní negativum podle mého názoru spočívá v tom, že do druhého kola postupují pouze dva kandidáti a volič je nucen rozhodnout, vybrat si, mezi těmito dvěma kandidáty. Podle mého názoru právě toto druhé kolo výrazně zkresluje voličskou názorovou hladinu a nutí většinu voličů ke kompromisní volbě. A to si myslím, že u takovéto funkce by nemělo nastávat. Ostatně jaká jiná negativa přináší dvoukolový systém se dvěma postupujícími, můžeme vidět v praxi. Například na Slovensku u přímé volby prezidenta byli tři kandidáti s přibližně stejně vyrovnanými šancemi, přičemž ten třetí nepostoupil asi o 2 %. Samozřejmě ten systém výrazně zamíchal s výsledky voleb a je možné předpokládat, že při jiném systému by ty volby dopadly jinak.

Dámy a pánové, jak jsem řekl, my budeme asi nuceni, pokud myslíme přímou volbu prezidenta vážně, najít nějaký kompromis. ODS o přímé volbě velmi seriózně diskutuje, a proto též nezůstává pouze u slov a navrhla konkrétní model, který by byl kompromisem mezi jednokolovým systémem a dvoukolovým systémem. Šlo o tzv. francouzský model, kterým jsou voleni - zdůrazňuji - zákonodárci ve Francii, nikoliv prezident ve Francii, a tento dvoukolový systém lze nazvat dvoukolovým většinovým volebním systémem, ovšem s relativní většinou. Co toto nepříliš srozumitelné odborné označení znamená? V praxi znamená, že my navrhujeme dvoukolový volební systém, ale s tím, že do druhého kola nepostupují pouze dva nejúspěšnější kandidáti, ale všichni silní kandidáti, kteří získají určitou voličskou přízeň v prvním kole. Může to být například 12 % nebo 15 % hlasů voličů v prvním kole. To znamená, že do druhého kola postupují již silní kandidáti, kteří mají nějakou společenskou podporu, a mezi nimi se vybere ten, kdo se stane hlavou státu.

Dámy a pánové, toto je podle nás kompromisní model, který zabraňuje tomu, aby v prvním kole zvítězil někdo pouze velmi malou relativní většinou, a na druhou stranu je to systém, který nediskvalifikuje třetího nebo čtvrtého silného kandidáta, který za druhým kandidátem pokulhává například o 1 % či o 2 %. Vnímáme to opravdu jako model, který by podle našeho názoru v maximální možné míře eliminoval nevýhody obou předešlých systémů.

My jsme, dámy a pánové, tento systém načetli v normativní podobě v paragrafovaném znění na ústavněprávním výboru a též na komisi pro ústavu. Tento návrh nezískal podporu. Já to samozřejmě plně respektuji. Uvažoval jsem, zda mám dnes opět předložit tento model zde na plénu, a došel jsem k závěru, že ústava by se neměla novelizovat na základě podnětů a pozměňovacích návrhů načtených ve druhém čtení na plénu Poslanecké sněmovny. Jedná se o tak zásadní text, o tak rigidní právní úpravu, že by neměla být takovýmto způsobem načtena.

Proto, dámy a pánové, chci říci, že ODS v tuto chvíli nebude navrhovat opětovně francouzský model, je ale ochotna se do všech diskusích o přímé volbě prezidenta seriózně zapojit, a svůj model, který má zpracovaný v paragrafovaném znění, opětovně předložit.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji vám, pane poslanče. Další přihlášenou do obecné rozpravy je paní kolegyně Rusová.

Poslankyně Marie Rusová: Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové, již při prvním čtení jsem se k danému sněmovnímu tisku vyjádřila, a proto nyní již velmi stručně některá doplnění, resp. konstatování.

V důvodové zprávě se tvrdí, že v případě přímo volby bude prezident více samostatný, což bez posílení jeho pravomocí není pravda, protože jeho samostatnost je dána jeho pravomocemi, především rozdělením na pravomoci s kontrasignací a bez kontrasignace. Ve většině středoevropských a východoevropských států se přímá volba prezidenta prosadila jako odraz politické nevyspělosti tamních parlamentů, kde se nedokázali postavit problému čelem a zvolit kvalitní hlavu státu pro své občany-voliče a přehodili horký brambor do rukou voličů, kde rozhoduje především mediální kampaň a prostředky na ni vynaložené více než kvality kandidátů.

V důvodové zprávě se taktéž nepíše, o kolik by tyto volby byly dražší než v případě nepřímé volby. A kde se hlavně při současném stavu státního rozpočtu České republiky na to vezme? Odpověď je jednoduchá - z kapes daňových poplatníků. Z předloženého návrhu vyplývá, že voliči si zaplatí přímou volbu, aby si mohli zvolit prezidenta, který nebude mít pravomoci a ani větší samostatnost ani legitimitu, o zajištění rovných finančních a mediálních podmínek pro kandidáty na prezidentský post ani nemluvě.

Taktéž bych chtěla poukázat, jak zde již bylo řečeno, na usnesení především ústavněprávního výboru ze dne 1. 12. 2004, kterým se doporučuje Poslanecké sněmovně Parlamentu, aby návrh neschválila. S tímto se ztotožňuji. Děkuji.

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, paní kolegyně. Třetím přihlášeným do obecné rozpravy je pan kolega Jičínský.

Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, toto téma není na pořadu schůze Sněmovny poprvé, a proto je také přirozené, že určité argumenty ve prospěch i proti tomuto způsobu volby se tady opakují. Nebudu mluvit dlouho, jen chci připomenout jednu věc, a to jsem vytýkal autorům tohoto návrhu i těm politickým stranám, které ve volební kampani v roce 2002 s touto iniciativou přišli - že se zabývají jen určitou částí problému.

Nelze říci, že volba přímá je demokratičtější než volba nepřímá. Přímá volba prezidenta není také žádným projevem přímé demokracie, je to jeden z momentů uplatnění reprezentativní demokracie, protože lidé volí nějakého svého zástupce pro určitou funkci. Prostě není to moment přímé demokracie.

***