Neautorizováno !

(10.40 hodin)
(pokračuje Doležal)

Já nevím, která je ta správná. Nebo hodlá je předložit. Na lavici jsme měli dvě verze. To už se dostáváme do toho zmatku tak dokonale, že opravdu nevíme, k čemu máme připravovat pozměňovací návrhy, o čem vlastně jednáme. To, že nám tu tvrdíte, že to prošlo Legislativní radou vlády… Ale co ostatní ministerstva? Já se toho trošku bojím, protože už jsme si tady tu poslaneckou tvořivost vyzkoušeli a za ty výsledky jsme vždycky napadáni a jsou nám vyčítány. Tak pojďme to nedělat a zkusit najít čistější a rychlou metodu, která povede k nějakému konci. Děkuji.

Místopředseda PSP Ivan Langer: No vzhledem k tomu, že máme třetí druhé čtení a čeká nás čtvrté, není vyloučeno, že ten konec je ještě hodně hodně vzdálen.

Slovo má kolega Vymětal.

Poslanec Karel Vymětal: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Dámy a pánové, já tu situaci tak strašně zmatečně nevidím, protože pokud Poslanecká sněmovna v následujícím hlasování schválí, že vrátí předlohu výboru k novému projednání, tak se dostaneme do stavu, kdy bude původní vládní předloha a výbor bude jednat. Očekávám, že z výboru vyjde nějaká verze, která bude předložena Poslanecké sněmovně a bude vzata za základ dalšího projednání. Ale pokud bychom to tomu výboru nevrátili, tak je to skutečně zmatečná situace, protože těch verzí už tu máme moře - teď jsou připraveny k předložení dvě, máme tady vztah na zákon o spotřebních daních. Skutečně by to bylo zmatečné, pokud bychom to výboru nevrátili.

Hlasování o zamítnutí považuji za bezpředmětné, protože nic neřeší a hlasovali bychom o něm stejně až ve třetím čtení. Tak skutečně jediným řešením z tohoto stavu je vrátit výboru k novému projednání a pokračovat v příštím druhém čtení. Doufám, že posledním. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Ivan Langer: Rád bych sdílel váš optimismus, pane kolego, že příští, čtvrté druhé čtení bude to poslední. Nicméně v tuto chvíli se táži, kdo se další hlásí ještě do obecné rozpravy. Nevidím žádnou přihlášku, obecnou rozpravu končím.

Přivolal jsem vás k hlasování, které má procedurální charakter, a to rozhodnutí o vrácení návrhu zákona výboru k novému projednání. Na žádost z pléna jsem vás odhlásil. Prosím, abyste se znovu zaregistrovali svými identifikačními kartami.

Zahajuji hlasování s pořadovým číslem 43. Ptám se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti?

Z přítomných 131 pro návrh 94, proti 6. Tento návrh byl přijat.

Máme se tedy na příští schůzi opět na co těšit.

Zahajuji projednávání bodu číslo

18.
Návrh poslankyně Evy Dundáčkové na vydání zákona, kterým se mění
zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 450/ - druhé čtení

Prosím paní navrhovatelku, aby svůj návrh v rámci druhého čtení uvedla.

Poslankyně Eva Dundáčková: Děkuji. Vážený pane předsedající, dámy a pánové, stojíme dnes před projednáváním v tzv. druhém čtení návrhu zákona, tisk číslo 450, kterým má být upraven zákon o důchodovém pojištění, a sice zákon číslo 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Původní iniciativa vznikla na základě podnětu uranových horníků v městě Příbrami, kteří se cítili poškozeni novelou zákona číslo 188/2001 Sb. A já, když dovolíte, tady teď přečtu část důvodové zprávy, protože to je věc, která se běžně nedostane mezi veřejnost, a je z ní zcela zřejmé, co bylo úmyslem původně podaného návrhu zákona. Následně pak odůvodním, proč jsem tak činila a proč jsem Sněmovnu tímto v podstatě zdržovala.

Důvodem pro předložení tohoto návrhu zákona bylo odstranit nedostatky zmiňované novely neboli zákona číslo 188/2001, kterým se změnil zákon o důchodovém pojištění, tedy zákon číslo 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Smyslem onoho kritizovaného zákona číslo 188/2001 Sb., možná si někteří z vás pamatují dobu, kdy jsme ho tady na půdě Poslanecké sněmovny projednávali, předkladatelem byl tehdy, nemýlím-li se, pan tehdejší poslanec Hofman, bylo vyrovnat výši důchodů přiznaných s použitím nařízení vlády číslo 557/1990 Sb., o mimořádném poskytování starobního důchodu některým horníkům, pokud byly přiznány po 31. prosinci 1995, a to na úroveň výše důchodů přiznaných s použitím téhož nařízení vlády před 1. lednem 1996. Tento smysl se podařilo naplnit pouze zčásti, a to jen u těch starobních důchodů, které byly vypočteny podle předpisů platných k 31. prosinci 1995, protože tento způsob výpočtu byl ke dni jejich přiznání výhodnější než výpočet provedený podle zákona číslo 155/1995 Sb. Ten nabyl účinnosti 1. lednem 1996. Nad to ale procentní výměra těchto důchodců byla omezena podle § 4 odst. 1 věty druhé zákona číslo 76/1995 Sb., o zvýšení vyplácených důchodů a důchodů přiznávaných v roce 1995, na částku 5 100 korun. Částka těchto důchodů tedy v důsledku zákona číslo 188/2001 činila stejnou výši bez ohledu na to, v kterém roce byl daný důchod přiznán.

Rozdíly ale zůstaly a zůstaly u těch důchodců, jejichž procentní výměra při běžném výpočtu nedosáhla částky 5 100 bez ohledu na to, zda byla stanovena podle dřívějších, či nynějších předpisů, a jednak u důchodů, jejichž procentní výměra při běžném výpočtu tuto částku v důsledku výhodnějšího výpočtu podle současných předpisů přesáhla. Tyto rozdíly dosahovaly v některých případech rozdílových hodnot až kolem tří tisíc korun, což je částka poměrně vysoká, a vzhledem k tomu, že se jednalo o pracovníky, kteří naplnili stejnou expoziční dobu a měli ve stejném okamžiku nárok na odchod do důchodu, resp. ne ve stejném okamžiku, ale vzhledem k jejich věku, pociťovali to jako značně diskriminační.

To byl důvod, pro který vznikl tento návrh na novelizaci zákona o důchodovém pojištění, aniž bych si na počátku činila jakékoli nároky či bych měla v úmyslu pokoušet se novelou z opozičních lavic srovnat veškeré rozdíly a veškeré pociťované nespravedlnosti, které v důchodovém pojištění, byť v jedné kategorii povolání, řekněme, hornictví, mohou existovat, mohou být pociťovány, ať už oprávněně či neoprávněně.

Úmysl tohoto návrhu zákona byl téměř - záměrně říkám téměř, protože opravdu ne zcela - naplněn neobvyklým opatřením, a to mimořádným opatřením pana ministra práce a sociálních věcí. Samozřejmě pan ministr je oprávněn ze zákona takto činit, nicméně zůstává pravdou, že skutečný zákonný právní podklad pro výplatu a mimořádné srovnání těchto důchodů není dosud právně zakotven. A proto výbor, na kterém byl tento tisk projednáván, vyhověl mé prosbě pro to, abychom přesto propustili tisk do druhého čtení a aby to, co v podstatě téměř bezezbytku s některými drobnými výjimkami pan ministr učinil mimořádným opatřením, aby se dostalo do zákona a bylo tak zajištěno, že odškodněným pracovníkům, resp. starobním důchodcům, kterým byl tento důchod přiznán, nebude následně tato částka odňata, a také aby byly dorovnány důchody tomu drobnému zbytku, kterému podle rozhodnutí pana ministra přiznáno tzv. odstranění tvrdosti zákona nebylo.

***