Neautorizováno !

(10.50 hodin)
(pokračuje Dundáčková)

Na lavice vám byl rozdán můj pozměňovací návrh, nešťastně označený jako první alternativa. Já se za to omlouvám. Prosím, abyste to nepovažovali za alternativu. Já jsem jen měla potřebnou legislativní úpravu zpracovánu ve dvou alternativách. Předložila jsem jako pozměňovací návrh pouze jednu, čili nebudeme si vybírat při případném hlasování ze dvou různých alternativ, ale je to jeden pozměňovací návrh.

Ten pozměňovací návrh vyplývá z poznání, že pokud bychom schválili návrh zákona tak, jak byl předložen, a zároveň jsme si vědomi toho, že velká část horníků dostala odškodnění formou mimořádného opatření, mohlo by dojít k nesrovnalostem ve výkladu a možná k žalobám na dvojí plnění. Čili podstatou mnou podaného návrhu je zabránit dvojímu plnění ze stejného důvodu - aby ti, kteří již onen důchod na základě mimořádného opatření dostali, jej nemohli nárokovat podruhé, protože by to byla zřejmá nesprávnost. A byť věřím, že by se s tím naše soudy vypořádaly, bylo by to asi zbytečné zatěžování soudů a další administrativy. Žádný jiný další význam mnou podaný pozměňovací návrh nemá.

A já se vás teď pokusím poprosit, abyste ani vy z pléna žádné další pozměňovací návrhy nepodávali. A to ne z toho důvodu, že bychom o nich nemohli korektně jednat, ale zkrátka proto, že k něčemu takovému během velmi dlouhého projednávání tohoto návrhu zákona ve výboru nedošlo. Na půdu výboru sociálního a zdravotního - omlouvám se, že neuvádím jeho přesný název - nebyl předložen žádný pozměňovací návrh za celou tu dobu, a ta doba je velmi dlouhá, neboť vláda se k tomuto návrhu zákona vyjadřovala již na podzim roku 2003. To znamená, že my tady tento návrh zákona máme minimálně rok a půl. Žádný pozměňovací návrh, o kterém bychom mohli mluvit a diskutovat, co se stane, přijmeme-li ho, předložen nebyl. A pokud teď padne, tak jak je avizováno několik pozměňovacích návrhů z pléna, dostaneme se do nepříjemné situace, kdy mezi druhým a třetím čtením se budeme snažit individuálně posoudit dopady podaných pozměňovacích návrhů. Myslím si, že toto bychom si vzhledem ke složitosti této problematiky a možným opravdu velmi rozsáhlým dopadům do důchodového pojištění a potažmo možná i do státního rozpočtu neměli jako poslanci dovolit.

Prosím, pokud přesto někteří kolegové pozměňovací návrhy podají, a pravděpodobně se tak stane, aby zároveň zvážili, zda by takovéto návrhy neměly být projednány příslušným garančním výborem. Tolik pro úvod.

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, paní kolegyně. Usnesení výboru bylo rozdáno jako sněmovní tisk 450/2. Prosím, aby se slova ujal zpravodaj výboru pan kolega Miroslav Opálka.

Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, po několikerém přerušení projednávání návrhu zákona paní poslankyně Evy Dundáčkové, kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, se výbor pro sociální politiku a zdravotnictví dne 13. dubna t. r. shodl na usnesení č. 241, kde doporučuje Poslanecké sněmovně, aby vyslovila souhlas s návrhem zákona poslankyně Evy Dundáčkové, kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a přijal některé legislativně technické připomínky k tisku 450 pod číslem 450/2.

Tolik má zpravodajská zpráva z jednání výboru. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane zpravodaji. Otevírám obecnou rozpravu a avizuji, že do ní mám v tuto chvíli tři písemné přihlášky, a to pana kolegy Tomíčka, Gongola a Petra. Prvně jmenovanému uděluji slovo.

Poslanec Rudolf Tomíček: Děkuji, pane předsedající. Dobrý den, kolegyně a kolegové. Já bych si dovolil připojit se k předloženému návrhu zákona, respektive ke změnám, které navrhuje, jednou takovou maličkostí. Je pravda, že v době vzniku zákona č. 155 tento zákon vlastně reagoval kromě jiných věcí i na to, že v té době probíhalo ukončení činnosti rudného hornictví prakticky na celém území České republiky, zavíral se jeden důl za druhým a ve své podstatě muselo být na toto reagováno. Nicméně to, že se tento zákon vytvářel v té době, vedlo i k tomu, že ne vždy vše bylo zcela správně posouzeno nebo správně vyhodnoceno. Takže i termíny, které byly při jednotlivých paragrafech použity, někdy působily dojmem, že se řešil určitý problém, nicméně nastolil se další.

Mám teď na mysli stanovení možného odchodu do důchodu v padesáti letech do 31. 12. 2005, protože tímto datem se rozdělila potenciální skupina pracovníků, kteří v dolech pracovali, právě na skupinu, která byla narozena do tohoto data, a po tomto datu. Jedna nárok na odchod měla, druhá neměla, přestože někteří z těch, kteří tento nárok nemají, pracovali na šachtě podstatně déle, popřípadě měli i vyšší expozici. Takže to byla určitá nespravedlnost z titulu zákona.

Já navrhuji posun tohoto data na rok 2008. Chci jenom říci, že tato moje snaha není to, že jsem se ráno probudil a řekl jsem si, že změním nějaké datum. Ale o tomto datu jsem již vedl korespondenci s Ministerstvem práce a sociálních věcí, které tyto mé argumenty uznává, nicméně navrhuje řešit to tím způsobem, jak tady hovořila kolegyně Dundáčková, a to výjimkou ministra z tvrdosti zákona, o čemž si myslím, že řešit dneska něco výjimkami není na místě. Je pravda, že v době tvorby zákona se něco stalo, co muselo být řešeno výjimkami, ale měli bychom se nyní a pro budoucnost pokud možno jakýchkoli výjimek vyvarovat. Všechno by mělo plynout ze samotné podstaty zákona. Proto jsem si dovolil navrhnout tyto změny, ale přednesu je samozřejmě až v podrobné rozpravě.

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane kolego. Druhým přihlášeným do obecné rozpravy je pan poslanec Jaroslav Gongol a já mu uděluji slovo. Připraví se pan kolega Petr.

Poslanec Jaroslav Gongol: Pane předsedající, dámy a pánové, pokud si vzpomínáte, tak již při prvém čtení tohoto poslaneckého návrhu zákona jsem zde řekl, že chci, aby byl propuštěn do druhého čtení, kdy k němu předložím pozměňovací návrh, který by zajistil plnění zákona 235/1992, který není podle mého názoru dodržován. Samozřejmě že vítám i tuto změnu zákona 155, která je obsažena v tomto tisku, ale která jen legislativně potvrdí stávající zvyklost řešenou příslibem ministra práce a sociálních věcí pana Škromacha, který tutéž problematiku řeší odstraněním tvrdosti zákona ve své pravomoci.

Jen pro připomenutí chci říci, že příslib pana ministra Škromacha byl v této Sněmovně proveden na základě mé interpelace, kdy jsem žádal, aby tato nespravedlnost byla řešena zákonem, ale nakonec pan ministr řekl, že bude rychlejší, když toto bude řešit ve své pravomoci odstraněním tvrdosti zákona. I toto řešení bylo pro mě přijatelné a již jsem panu Škromachovi za tento přístup poděkoval.

Já mám však pro své vystoupení daleko závažnější důvod. Jde totiž o to, že podle mého názoru, a já se vás o tom pokusím přesvědčit, není dodržováno znění zákona 235/1992, který rušil pracovní kategorie a kategorie funkcí od 1. 1. 1993.

***