Neautorizováno !

(12.40 hodin)
(pokračuje Pospíšil)

Ty důvody byly uvedeny též v relativně rozsáhlé diskusi v ústavněprávním výboru. Já proto dva z těchto důvodů zopakuji.

Ten první byl relativně podrobně popsán panem poslancem Chytkou a týká se toho, že pokud by tento návrh prošel, zavádíme jistou duplicitu služeb orgánů, které musejí poskytovat služby občanovi v podobě informací o evropském, chcete-li komunitárním, právu. To je myslím v rozporu s principem ekonomičnosti a takto by veřejná správa postupovat neměla.

Kde však je pro mě klíčový, kardinální problém předloženého materiálu, to je ta část, která ne že hovoří o tom, kdo má poskytovat informace, ale část, která paradoxně v materiálu není obsažena. Je to ta část, která by tam podle mého názoru měla být a která by řekla, že stát, který si u orgánu veřejné správy - a už je jedno, jestli je to kraj, obec, město atd. - tak pokud si stát objedná nějakou formu služby, pak by vždy měl na takovouto službu poskytnout dostatečné finanční prostředky.

Ono, dámy a pánové, to vypadá jako nicotná věc, objednání si sbírek zákonů a sbírek, kde jsou obsaženy ostatní právní dokumenty, ale údaje, které nám přišly z vlády, hovoří o částkách, které dosahují až milionů. To znamená, že orgány územní samosprávy, přesněji subjekty územní samosprávy, v součtu musejí ročně zaplatit miliony za to, aby víceméně plnily to, k čemu je povinen stát. Moderní demokratický právní stát stojí na zásadě, že neznalost zákona u občanů a jiných adresátů právních předpisů neomlouvá. Stát tuto povinnost ukládá všem subjektům. Pak podle mého názoru na druhou stranu, pokud stát chce takovouto povinnost po svých občanech, musí on sám zajistit dostupnost takových právních předpisů občanovi, a to minimálně v jedné formě bezplatnou informaci. Stát musí občanovi zajistit, aby se byl schopen bezplatně seznámit s právními předpisy.

Proto je pro mě ideově nepřijatelné, abychom tuto povinnost přenesli na subjekty územní samosprávy a neposkytli jim k tomu nedostatečné finanční zázemí. Je možné říci, že v našem smíšeném modelu výkonu veřejné správy, kdy samospráva vykonává formu státní správy, je samozřejmě možné, abychom nějakou působnost státu přenesli na samosprávu a ta ji dále vykonávala jako státní správu, ale je podle mého názoru více než nemorální, pokud tak činíme bez jasného finančního zabezpečení.

Dámy a pánové, tolik mé stanovisko a argumenty k tomu, proč podporuji návrh pana zpravodaje poslance Chytky zamítnout tento sněmovní tisk. Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Ptám se, zda se někdo další hlásí do obecné rozpravy. Pokud tomu tak není, obecnou rozpravu končím.

Nyní zahajuji podrobnou rozpravu, do které mám přihlášku pana poslance Zdeňka Koudelky.

Poslanec Zdeněk Koudelka: Vážená paní předsedající, vážená sněmovno, dříve než načtu konkrétní pozměňovací návrh, dovoluji si zareagovat na slova obou předřečníků. Podotýkám, že povinnost mít evropský úřední věstník není stanovena krajským úřadům, ale krajům, které to splní například tím, že ho budou mít ve svých krajských knihovnách. Každá slušnější krajská knihovna stejně už tuto povinnost plní. A nejen evropský věstník, ale například věstníky různých ministerstev a ústředních orgánů odebírá, aniž by jí to jakýkoliv zákon nařizoval. Navíc stát dal dobrodiním krajům to, že krajské knihovny jsou ze zákona v naprosté většině oprávněny pobírat zdarma povinné výtisky. Jinými slovy, stát přispěl krajským knihovnám na podstatnou část jejich činnosti.

Dále podotýkám, že takzvaná zásada, že neznalost zákona neomlouvá, ve spojení s tím, že stát zajišťuje přístupnost práva, je starou zásadou, která tady byla i před rokem 1989, byla tady za vlády ODS, byla tady za první republiky a byla tady za monarchie a vždy byla plněna tím, že příslušné úřední předpisy, věstníky nebo sbírky zákonů, podle toho, jak se v různých obdobích jmenovaly, měly k dispozici buď národní výbory, nebo obce, obecní úřady. Jinými slovy, nezavádí se nic nového. Překvapuje mě, že kolega Pospíšil tuto povinnost, kterou např. vůči obcím a sbírce zavedla vláda z roku 1990, tak nekritizuje její tehdejší představitele. Prostě je to zcela běžné a je to normální.

K tomu projektu Europe Direct dvě poznámky. Je pravda, že má začít v květnu tohoto roku, je ovšem také pravdou, že konec realizace je až rok 98 (?). Je pravda, že se tam říká, že může být až v patnácti městech, je také ovšem pravdou, že se říká, že může být jenom v deseti městech. Jinými slovy, nebyly pokryty všechny kraje. Ale je také pravda, že se říká, že to bude středisko, které zabezpečí počítačový nebo e-mailový přístup k evropské sbírce, to znamená, není nikde garantováno, že v těchto střediscích bude tištěná podoba sbírky. O tu nám šlo.

Nicméně podávám konkrétní pozměňovací návrh, a to: Vkládá se do článku I. nový bod 1, který zní: "1.§ odst. 1 písm. e) zní: e) právní předpisy vydávané ministerstvy a ostatními ústředními správními úřady. Právní předpisy jiných správních úřadů a právnických osob, pokud na základě zvláštního zákona vydávají právní předpisy s celostátní působností." Stávají bod se označuje jako bod 2.

Tento návrh se přímo netýká evropské sbírky, ale využívám toho, že je otevřen zákon o Sbírce zákonů, a upravuji tak současné znění, kdy ve Sbírce zákonů musejí být publikovány pouze právní předpisy, jinými slovy vyhlášky ústředních správních úřadů a České národní banky. Skutečností ovšem je, že náš systém veřejné správy se neustále zesložiťuje a přibývá různých přechodných správních úřadů. Například Úřad pro ochranu osobních údajů má celostátní působnost. Z povahy věci však není výslovně označen jako ústřední správní úřad. Je tedy otázka, jestli kdyby vydal prováděcí právní předpis na základě zmocnění zákona, by měl tento právní předpis být zveřejněn ve Sbírce zákonů, či ne.

Můj pozměňovací návrh jde jinou cestou. Stanoví, že ve Sbírce zákonů musejí být zveřejněny všechny prováděcí právní předpisy a vyhlášky, které mají celostátní působnost, bez ohledu na to, kdo je vydal. Považuji za správné, aby když už máme Sbírku zákonů, tak aby tam byly všechny celostátní právní předpisy, a ne že některý celostátní úřad si své právní předpisy bude vyvěšovat pouze na úřední desce, tak jak to známe např. u obcí.

Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Ptám se, zda se někdo další hlásí do podrobné rozpravy. Není tomu tak, podrobnou rozpravu tedy končím. Ptám se, zda pan navrhovatel a pan zpravodaj chtějí vystoupit se svými závěrečnými slovy. Není tomu tak, končím tedy druhé čtení tohoto návrhu.

Kolegyně a kolegové, domnívám se, že ještě před polední přestávkou jsme schopni projednat jeden bod, a to bod 24, kterým je

Předložený návrh z pověření vlády uvede ministr průmyslu a obchodu pan Milan Urban. Prosím, pane ministře, ujměte se slova.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Milan Urban: Paní místopředsedkyně, vážené paní poslankyně, páni poslanci, dovolte mi, abych krátce uvedl ve druhém čtení vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství, takzvaný horní zákon, ve znění pozdějších předpisů.

Tuto novelu projednaly dva výbory, a to hospodářský výbor a výbor pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí. Bylo by nadbytečné, abych dnes v rámci druhého čtení opakoval to, co bylo řečeno v prvém čtení a co bylo projednáno a řečeno ve zmíněných výborech. Souhrnně tedy uvedu pouze to, že smyslem předloženého vládního návrhu je zpřesnit text horního zákona v souladu se změnami v názvech a kompetencích ústředních orgánů státní správy.

***