Neautorizováno !

(12.20 hodin)
(pokračuje Němcová)

Registruji vaši žádost o odhlášení. Prosím, abyste se opět svými kartami přihlásili.

A můžu zahájit hlasování, které bude mít pořadové číslo 74. Ptám se vás, kdo je pro návrh na zamítnutí tohoto zákona. Kdo je proti tomuto návrhu?

V hlasování s pořadovým číslem 74 z přítomných 130 pro 65, proti 48. Tento návrh nebyl přijat.

Budeme se tedy zabývat návrhem na přikázání. - Nebudeme se ještě zabývat návrhem na přikázání, probíhá kontrola předešlého hlasování.

Paní poslankyně Šedivá se hlásí. Prosím.

Poslankyně Hana Šedivá: Vážené kolegyně a kolegové, dovolte, abych zpochybnila hlasování. Snažila jsem se hlasovat, ale nefungovalo mi hlasovací zařízení.

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Ano, je zde tedy námitka. O této námitce rozhodneme v hlasování s pořadovým číslem 75, které zahajuji. Ptám se, kdo je pro tuto námitku. Kdo je proti námitce?

V hlasování s pořadovým číslem 75 z přítomných 135 pro 76, proti 6. Námitka byla přijata.

Budeme tedy opakovat hlasování o návrhu na zamítnutí předloženého zákona. Zahajuji hlasování pořadové číslo 76. Ptám se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti?

V hlasování s pořadovým číslem 76 přítomno 138, pro 83, proti 44. Tentokrát byl návrh přijat.

Není-li námitka proti tomuto hlasování, konstatuji, že návrh zákona byl v prvém čtení zamítnut a tím končí jeho cesta Parlamentem. Děkuji panu navrhovateli i paní zpravodajce a končím projednávání bodu číslo 44, sněmovního tisku 897.

Dalším bodem, kterému se budeme věnovat, je bod číslo

Stanovisko vlády jsme obdrželi jako sněmovní tisk 899/1. Za navrhovatele předložený návrh uvede pan poslanec Walter Bartoš, kterého prosím, aby se ujal slova.

Poslanec Walter Bartoš: Vážená paní předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, hovořit o tom, že nový školský zákon přes některá dílčí pozitiva působí v praxi řadu vážných problémů, by bylo totéž co nošení dříví do lesa. Proto nečekám, že jeho předkladatelé náhle prohlédnou a uznají, že odvedli špatnou práci. A neočekávám ani to, že svůj názor změní všichni ti kolegové, kteří při hlasování svým ano těsné přijetí takto špatného zákona umožnili. Přesto alespoň někteří, kteří se již dostali do kontaktu se starosty obcí, případně se zajímali o to, co v praxi způsobila na první pohled líbivá bezplatnost posledního ročníku předškolního vzdělávání, by mohli odložit politické růžové brýle a změnit názor. Především na ty kolegy se se svými argumenty obracím a podobně jako kolega Eduard Zeman, který v rozpravě nad senátním návrhem vystoupil, žádám přesně totéž nebo požaduji totéž od Sněmovny. Dovoluji si citovat pana kolegu Eduarda Zemana, abychom na chvíli zapomněli na určitá politická schémata.

O co vlastně jde v tomto zákonu? Rozhodně nejde o to, že by v mateřských školách chtěla Občanská demokratická strana prosadit jakýsi kapitalismus se socialistickými výhodami, tak jak nás ve zmíněné rozpravě se pokoušela o tom přesvědčit paní kolegyně Orgoníková. V předloženém návrhu, o kterém budeme rozhodovat, předkladatelé sledovali jiný cíl - napravit nedobrý stav, kdy možná dobrými úmysly dlážděný bohulibý záměr se obrací proti těm, kterým má sloužit.

Ano, dámy a pánové, předškolní vzdělávání je nepochybně důležité a zasluhuje nepochybně mimořádnou podporu, zvláště v posledním roce před přijetím dětí k povinnému základnímu vzdělávání. Podporou však není to, že uzákoníme plošnou bezplatnost předškolního vzdělávání, aniž bychom byli ochotni na cenu poskytované služby přispět byť jediným haléřem z kapitoly Ministerstva školství navíc. Někdo totiž tu cenu ve skutečnosti zaplatit opravdu musí. A v důsledku tento populistický trik musí uhradit ze svého rozpočtu buď obec, a to na úkor jiných podobně důležitých věcí, které zajišťuje také ve veřejném zájmu, anebo jej musí uhradit rodiče dětí mladších. Jsem přesvědčen, že obojí je špatně.

Chápal bych, kdyby vláda řekla, že se s ohledem na proklamovaný význam předškolního vzdělávání zavazuje hradit veškeré tzv. přímé náklady na předmětné předškolní vzdělávání, jedná-li se totiž o státem garantovanou bezplatnou veřejnou službu, a zcela jistě by její poskytování nemělo být závislé na solventnosti konkrétní obce, případně na ochotě rodičů platit si pozdější bezplatnost. K něčemu podobnému se však vláda bohužel nezavazuje. Nejedná se tedy o nic jiného než o pouhý trik. Vláda proklamativně jakoby dává občanům něco zadarmo a očekává, že to za ni někdo zaplatí.

Za této situace považuji za korektnější vrátit stav do podoby před přijetím nového školského zákona, tedy do podoby, kdy stát určitým dílem přispívá na tzv. přímé vzdělávací náklady, obec hradí náklady tzv. provozní a zbytek hradí rodič dítěte. Přitom platí, že v individuálních případech je možné poplatky rodičů krátit, nebo dokonce odpustit. Nic by tedy obci a řediteli školy nebránilo umožnit bezplatné předškolní vzdělávání dětem z rodin sociálně slabých, a to dokonce nejenom v posledním roce před začátkem povinné školní docházky. Na druhou stranu nevidím jediný důvod, proč z obecního rozpočtu nebo na úkor rodičů mladších dětí hradit předškolní vzdělávání dětem z rodin nadstandardně dobře situovaných.

V té souvislosti argument vlády obsažený v jejím zamítavém stanovisku k předloženému návrhu, že zrušení bezplatnosti předškolního vzdělávání v posledním ročníku mateřské školy je v rozporu s vládní politikou, jejímž cílem je podnítit zájem rodičů na umístění do mateřské školy a kolektivu vrstevníků, považuji za nepřípadný. Pokud je něco podobného opravdu cílem vlády, potom měla svůj zájem na prosazení podobného cíle podpořit penězi, jinak se nejedná o nic víc, než o plané a populistické gesto.

Součástí našeho návrhu však není jen požadavek na odstranění povinné a plošné bezplatnosti.

***