Neautorizováno !

(12.30 hodin)
(pokračuje Bartoš)

Současně je navrhováno zrušit část ustanovení § 34 odst. 4 školského zákona, který obci, ve které má dítě trvalý pobyt, ukládá povinnost zajistit předškolní vzdělávání i v případě, kdy kapacita mateřské školy je již naplněna. Vláda ve svém zamítavém stanovisku tvrdí, že podobný požadavek je nesystémový a nepropracovaný, zvláště pak s odkazem na § 179 odst. 2, který obsahuje povinnost obce zajistit předškolní vzdělávání i pro děti z dětského domova se sídlem v obci.

Na jednu stranu chápu důvody, které vládu k uložení podobné povinnosti obcím vedly. Na druhou stranu však nemohu nevidět, že splnění podobné striktní povinnosti může být v řadě konkrétních případů neproveditelné, nebo jen za cenu postupu, pokud bude proveditelný, který si dovolím nazvat "kulišárnou".

Dámy a pánové, smysluplnost zákonem uložených povinností se mimo jiné pozná tak, že ji lze vyžadovat v krajních extrémních situacích. Představme si tedy takovou jednu extrémní situaci, takový hypotetický příklad, kdy v obci existuje mateřská škola, která je kapacitně schopna pojmout řekněme 50 dětí. Pro kolegy neznalé školské terminologie připomínám, že kapacitou zde rozumím opravdu kapacitu odvozenou od stavebních, hygienických a požárních předpisů, nikoliv kvótu, kterou stanovuje Ministerstvo školství a kterou rovněž nazývá kapacitou. Představme si, že předškoláků v obci je o jednoho víc, tedy 51, a všichni rodiče mají zájem děti do mateřské školy opravdu přihlásit. Zákon říká, že i v takovém případě je obec povinna to nějak zajistit. Otázka zní, ale jak to obec má zajistit. To už bohužel zákon neřeší, prostě to nějak obec musí zajistit. Samozřejmě že starosta se bude snažit nějaké řešení najít. Byl zvolen občany a jejich zájem je i jaksi zájmem pana starosty. Ale co když se rozumné a aktuální řešení situace opravdu nenajde? Přistavět další prostory ke stávající mateřské škole není možné a sousední obec jeho žádost odmítne proto, neboť je sama v podobné situaci. I v takovém případě však bohužel zákon trvá na svém. Obec je povinna zajistit předškolní vzdělávání a basta! Nedivil bych se, kdyby se v podobné situaci vyskytla takováto myšlenka u pana starosty, ona kulišárna, o které jsem mluvil. V souladu se zákonem by pan starosta zajistil umístění v obci, která sice volnou kapacitu v mateřské škole má, nicméně je poněkud vzdálená. Extrémní případ - dítě z jižní Moravy, někde od nás z Horňácka, bude umístěno například ve Františkových Lázních. Rodiče pochopitelně podobné řešení odmítnou, ale obec by svou zákonnou povinnost splnila.

Já se tedy táži: je podobné řešení v souladu se zákonem? Ano, takové řešení je v souladu se zákonem. Ale pokud se zeptáme, jestli takové řešení má smysl a má význam pro rodiče, tak si musíme odpovědět, že samozřejmě nemá. Nicméně co jiného obci zbývá, když zákon nekompromisně trvá na svém. Chápal bych proto usilování vlády, pokud by současně řekla, jak má obec uloženou povinnost i v obdobných mezních extrémních situacích splnit, ale to bohužel už jaksi ve školském zákonu obsaženo není. Nic podobného tam vláda nenavrhuje.

To, co je nově navrhováno, samozřejmě neformální povinnost obce vycházet svým občanům vstříc a zajišťovat jejich potřeby neumenšuje. Nedovedu si představit, že by se obec vůči svým občanů chovala macešsky a bezdůvodně by neumožnila přijetí dětí do mateřské školy. Navíc zákon obsahuje požadavek přednostního práva na umístění pro děti v předškolním věku. Cíle podpory předškolního umístění dětí do mateřské školy před zahájením povinné školní docházky tedy může být ve většině případů dosaženo. Trvat na podobné povinnosti, o které jsem před chvílí mluvil, na podobné povinnosti obce v každém případě však podle mého názoru není rozumné, neboť tato povinnost není vždy korektně splnitelná.

Do třetice. Náš návrh obsahuje úpravu, která říká, že o výši úplaty za vzdělávání nemá samostatně rozhodovat ředitelka mateřské školy zřízené státem, krajem nebo obcí, ale že její rozhodnutí má být podmíněno dohodou s názorem zřizovatele. Pokusím se vysvětlit, proč toto ustanovení navrhujeme. Činnost školy kromě příspěvků ze státního rozpočtu nefinancuje ředitel, ale financuje ji samozřejmě také zřizovatel. Pravomoc ředitele rozhodovat o výši úhrady není v tomto případě doprovázena jeho bezprostřední odpovědností za dostatečnost prostředků na financování poskytovaných služeb. Ta totiž v důsledku spočívá nikoliv na řediteli, ale na zřizovateli. V krajním případě samostatné rozhodnutí ředitele, že výše tzv. úplaty je nulová, znamená nedůvodný zásah do rozpočtu zřizovatele, neboť náklady musí někdo uhradit v mateřské škole a to samozřejmě bude zřizovatel.

Argument vlády, že navržená úprava je nesrozumitelná, neboť návrh neřeší, jak by požadované rozhodování ředitele ve shodě se zřizovatelem mělo vypadat, neobstojí. Chtěl bych podotknout, že náš návrh v podstatě přebírá dikci textu školského zákona, který na jiných místech uvádí právě pravidlo, že se musí dohodnout dva subjekty. Například v § 4 odst. 1 nebo v § 27 odst. 1 se hovoří o tom, že podmínky stanoví Ministerstvo školství v dohodě s Ministerstvem zdravotnictví. V § 34 odst. 2 je určeno, že místo a termín stanoví ředitel v dohodě se zřizovatelem. Popřípadě v § 151 odst. 4 se stanoví, že obec zajistí povinnou školní docházku v dohodě s krajem. O dohodě dvou subjektů jako o podmínce rozhodování hovoří zákon i na jiných místech. V žádném z těchto případů však není zákonem stanovováno, jak by ono rozhodování v dohodě mělo vypadat a jak by se řešila situace, kdyby k takové dohodě nedošlo. Nevidím tedy důvod, proč by právě a jen zde měla tato okolnost působit, jak říká vláda, nesrozumitelně. Rovněž odkaz na skutečnost, že je návrh v rozporu s paragrafem 165 odst. 2 písm. i), kdy se na rozhodování ředitele vztahuje správní řád, nemusí být podle mého soudu nutně důvodem k zamítnutí návrhu. Neprovázanost návrhu s předmětným paragrafem 165 je jistě odstranitelná jednoduchým pozměňovacím návrhem. Neodporoval bych ani takové změně, která by předmětné rozhodování o výši úplaty přenesla jednoznačně a výlučně do pravomoci zřizovatele.

Dámy a pánové, závěrem dovolte ujištění, že cílem předloženého návrhu není nic víc než reakce na poznatky mnoha primátorů a starostů, kteří se na mne, ale jistě i na mnohé z vás obrátili se žádostí o řešení problémů, které obcím v této oblasti školský zákon působí. Rád bych podobně jako kolega Eduard Zeman věřil, že při svém rozhodování odložíme jakési politické brýle mámení a napravíme alespoň malou část toho nedobrého, co jsme nejtěsnějším rozdílem přijatého školského zákona obcím natropili.

Dámy a pánové, tolik zdůvodnění mého zákona. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu navrhovateli panu poslanci Bartošovi. Nyní poprosím paní zpravodajku pro prvé čtení paní poslankyni Michaelu Šojdrovou.

Poslankyně Michaela Šojdrová: Vážená paní místopředsedkyně, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, dovolte, abych se jako zpravodajka stručně vyjádřila k předloženému návrhu zákona. Kolega předkladatel velmi podrobně popsal záměr předkladatelů a já ho tedy shrnu do tří konkrétních bodů.

***