Neautorizováno !

(12.20 hodin)
(pokračuje Kupčová)

Kolegyně a kolegové, jak jsem avizovala, budeme pokračovat v jednání před polední přestávkou. Budeme pokračovat v projednávání prvních čtení. Prvním bodem, který budeme projednávat, je přerušený bod

Včera bylo přerušeno projednávání tohoto návrhu zákona před závěrečnými slovy. Poprosím navrhovatele pana poslance Oldřicha Vojíře, aby případně rovnou zaujal své místo u řečniště nebo se posadil na své místo u stolku zpravodajů. A také poprosím pana poslance Jaromíra Schlinga, aby zaujal své místo u stolku zpravodajů.

Teď nastala chvíle, kdy je možné vystoupit se závěrečnými slovy pana navrhovatele a pana zpravodaje, pokud budou mít zájem. Pan poslanec Oldřich Vojíř má slovo.

Poslanec Oldřich Vojíř: Vážená paní předsedající, členové vlády, dámy a pánové, ti, co posloucháte, i ti, co neposloucháte. Myslím, že včera vpodvečer byla atmosféra mnohem pracovitější, možná jistým způsobem i konfrontační. Nicméně lepší, než je tomu teď. Snad se to zlepší.

Dovolím si shrnout diskusi, která proběhla k návrhu zákona, který má ambici zrušit přežilé investiční pobídky a tyto nahradit 15% daní pro právnické osoby. Jak jsem ve svém úvodním slově naznačil, šlo by o to, že by to byl první krok k zavedení rovné daně. Následovala by řešení otázky fyzických osob, DPH atd.

V diskusi vystoupilo mnoho představitelů vlády, vystoupil představitel komunistické strany, představitelé strany lidové i ODS. Myslím, že spektrum bylo široké, že vystoupil každý, kdo má v Poslanecké sněmovně zastoupení, snažili se zaujmout postoj k tomuto návrhu.

Bohužel musím konstatovat, že nikdo z oponentů tohoto návrhu zákona nebyl ochoten, nebo možná schopen posoudit celý návrh, který odstraňoval zjevně diskriminaci v podnikání a nastavoval standardní podmínky pro každého jednoho podnikatele. Neboli - pro každého investora, který bez rozdílu, zda investuje sto korun nebo sto milionů, má být považován za investora, a máme si ho vážit, protože takový člověk má být vážen.

Musím korektní říci, že jediný z vystupujících - ministr financí - polemizoval s určitými údaji uvedenými v důvodové zprávě. Pro něj sděluji, že tyto údaje vycházejí z dokumentu Ministerstva průmyslu a obchodu. Názvy těchto dokumentů jsou v důvodové zprávě uvedeny. Pokud je tam jistá diskrepance mezi uvedenými čísly v těchto dokumentech a čísly, které vypočítalo Ministerstvo financí, pak říkám, že to není chyba předkladatelů, ale zřejmě někde v procesu diskuse mezi Ministerstvem průmyslu, Ministerstvem financí, případně celou vládou. Pokud existuje nějaká chyba, existuje určitě v dokumentech buď Ministerstva financí, nebo Ministerstva průmyslu, ale to já hodnotit nehodlám.

Další myšlenka, kterou zde sdělil ministr financí, spočívala v tvrzení, že tento návrh zákona vyvolal velký neklid u investorů. Rozdělil tyto investory na ty, kteří už pobídku čerpají, ty, kteří by případně do republiky přišli. Někteří z těch, kteří čerpají, by případně rádi rozšířili svou investici a čerpali další pobídku. Ale uvědomme si, že těchto subjektů - a zpráva to uvádí - je za celé období, kdy byly poskytnuty investiční pobídky ať už před platností tohoto zákona, nebo v platnosti tohoto zákona, je 153. V momentě, kdy zákon začal platit, to znamená od 1. května 2000, z těchto 153 je 122 subjektů, které tuto pobídku dostaly. Za prvé se ukazuje, že zákon je zákonem, který - jak jsem ho minule nazval v uvozovkách - je nárokovým, protože samozřejmě dává daleko větší jistotu, že subjekt, splní-li podmínky, pobídku dostane, kdežto předtím, když zákon neplatil, to byla spíše otázka toho, co zde možná naznačoval kolega Schling, a k tomu se ještě dostanu.

Jestli obava těchto investorů je, či není oprávněná: Myslím, že ten, kdo četl zákon, ví, že ten, kdo pobídku čerpá anebo by mu byla do doby platnosti zákona o investičních pobídkách písemně přislíbena, tak by měl právo ji čerpat. To byl korektní přístup. Nikdo nechtěl zhoršit pozici těch, kteří již v režimu daného zákona jsou.

Pan ministr by měl také polemizovat s tím, když sdílí zřejmě obavu těchto investorů, co udělá pro několik tisíc nebo desetitisíců podnikatelů, kteří díky parametrům, které jsou uvedeny v zákoně o investičních pobídkách, na ně nedosáhnou. I pan ministr financí ví podle mého názoru, že samozřejmě když někdo má zisk milion korun a investuje sto tisíc, je to pro něj deset procent, což je pro něj velká investice. Ale jestliže někdo vydělá miliardu a investoval by případně stejných sto tisíc, je to pro něj řádově promile z pozice výdělku, který realizuje. Zde přece musí být patrné, že existuje velká diskrepance mezi těmito investory. Neboli malý investor ze svého pohledu investuje mnohem dražší korunu než veliký investor. Je to zjevné a je to tak. Myslím, že ministr financí to samozřejmě ví. Nebo by to aspoň měl vědět.

Co se týče postojů jak socialistů, tak komunistů k této záležitosti. Oni považují investiční pobídky za klíčový nástroj růstu hospodářství. Ptám se, jestli ještě něco považují za klíčový nástroj růstu hospodářství. Možná že nic. Možná že na tom stojí a padá úvaha sociální demokracie a komunistů. My si myslíme, že podnikání má být postaveno na úplně jiných základech, že investiční pobídky jsou nástroj, který je používán opravdu pouze výjimečně. Je používán spíše v době, kdy ekonomice se výrazně nedaří. A příčiny, proč se ekonomice nedaří, mohou být samozřejmě různé.

***