Neautorizováno !

(10.10 hodin)
(pokračuje Tlustý)

"Vláda se zasadí o dokončení široké odborné diskuse nad návrhem nového občanského zákoníku tak, aby tento zákoník mohl být Parlamentem České republiky posouzen" - poslouchejte dobře: "počátkem následujícího období" začnou přípravy na posuzování!

"Za velmi důležitou součást rozvoje odvětví cestovního ruchu považuje vláda rozšíření nabídky a zlepšování podmínek možností domácí rekreace, která bude atraktivní a dostupná pro většinu obyvatelstva včetně domácností s nižšími příjmy."

"Kvalifikované civilní řízení znamená především zvýšenou odpovědnost civilních složek za zajišťování obrany."

Poslední perla: "Vláda vnímá vnitřní bezpečností politiku jako oblast, kde se musí přirozeně protnout a vzájemně souznít aktivity státní správy, územní samosprávy nevládního a soukromého sektoru a všech občanů." - Skoro se mi chce dodat, že postrádám války americkému broukovi, ale asi to do této diskuse nepatří.

Místo očekávané důchodové reformy na straně 3 naleznete tuto formulaci: "vytvoření co nejširší politické shody ohledně přijetí nejlepší varianty důchodové reformy". - To probíhalo celé minulé funkční období předchozí vlády, mimochodem pod vedením současného ministra financí Sobotky.

Místo slíbené deregulace nájemného, ve které České republice hrozí placení náhrad škod, se dočteme, že vláda předloží "novou právní úpravu nájemného, která zajistí právní jistotu nájemníků i vlastníků domů a povede k postupnému odstranění deformací, přičemž bude respektovat mezinárodně uznávané zásady, zejména důvodný aspekt veřejného zájmu na postupném a sociálně citlivém uvolňování nájemného".

Místo mnohokrát pěti ministry zdravotnictví ČSSD slíbené reformy zdravotnictví najdeme tyto formulace: "vláda projedná a předloží Parlamentu klíčové zákony", "vláda přijme několikaetapovou koncepci zdravotnictví, doplněnou konkrétními krátkodobými stabilizačními opatřeními s předpokládaným kladným ekonomickým dopadem". A vůbec nejlepší formulace: "bude pokračovat v pořádání pravidelných tiskových konferencí na úrovni Ministerstva zdravotnictví se zařazováním aktuálních odborných témat, aby byla zajišťována jak informovanost občanů, tak upevňování jejich sociálních jistot i činnost osvětová".

Jako příklad slibu, na kterém se dá nejlépe dokázat, že to pravděpodobně vláda nemyslí vážně, je tato citace: "vláda bude ve své rozpočtové politice důsledně" - podtrhuji důsledně - "dodržovat konvergenční program", to je, stručně řečeno, program přibližování České republiky maastrichtským kritériím tak, jak ho Česká republika podepsala, myslím že rukou místopředsedy vlády a ministra financí Sobotky.

Tento slib jsem si vybral proto, že v posledních týdnech právě k tomuto tématu bylo možné nalézt řadu citátů současného premiéra i ministra financí. A tak jenom hlavní fakta. Již pětkrát ministr financí Sobotka vládě předložil návrh na úsporu 70 miliard, tak jak je právě v podepsaném Paktu stability smluvně pro Českou republiku závazně i našimi představiteli podepsáno, vláda pětkrát tento návrh zamítla nebo neprojednala. Pan premiér se nechal slyšet, že proto, že plošné škrty jsou nepřijatelné; při druhé korekci se nechal slyšet, že 30 miliard by mohlo stačit, a dokonce už se v některých médiích objevilo, že i 15 miliard škrtů by mohlo stačit.

Jestli bych to mohl interpretovat, zní to takto, dámy a pánové: Vážená česká veřejnosti, nebojte se, tahle vláda bude dluhy dělat dál, a to až do voleb roku 2006, a veřejné finance se naštěstí do června 2006 nezhroutí. A to, jestli Česká republika bude mít veřejný dluh bilion 100 miliard, anebo bilion 200 miliard - no koho to v této zemi zajímá? Vždyť je přece jedno, jestli každý občan včetně kojenců a důchodců dluží za tuto vládu 110 nebo 120 tisíc korun. Hlavně že ta zlá ODS dostane Českou republiku v situaci, kdy se bez zásadních reforem neobejde, lidem se to nebude líbit a my, sociální demokraté, se zase rychle vrátíme k moci. Pravděpodobně s komunisty.

Já vím, že tento projev nepoutá velkou pozornost, protože všichni napjatě očekávají, zda komunisté podpoří tuto vládu, aby bylo jasné, že to, co vzniklo, je ve skutečnosti skrytá menšinová vláda sociální demokracie, tolerovaná, či dokonce otevřeně podporovaná komunisty. Pokud tomu nevěříte, stačí se podívat na výsledky hlasování v tomto týdnu a v minulém týdnu a najít řadu významných případů otevřeného společného postupu komunistů a sociálních demokratů, možná kuriózně už nejen proti ODS, ale i proti KDU-ČSL a Unii svobody.

Tak jen do toho, soudruzi! Děkuji vám. (Potlesk z lavic ODS.)

Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Dalším přihlášeným do rozpravy je pan poslanec Miroslav Kalousek a po něm to bude poslanec Miroslav Grebeníček. Prosím, máte slovo.

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, vážená vládo, milé kolegyně a kolegyně, po volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2002 se křesťanští demokraté rozhodli podílet se na programové koalici společně s demokraty sociálními a s Unií svobody. Pokládali jsme to a pokládáme ve stávajícím politickém složení ve Sněmovně za to nejlepší možné řešení. Není a nemůže to být vždy jednoduché hledání společného kompromisu. Jedná se o trpělivé vyhledávání společného jmenovatele, jedná se o nalezení nejlepšího možného východiska, které bude na jednu stranu ku prospěchu České republice, na druhou stranu bude respektovat principy programových východisek všech tří vládnoucích stran.

Je to složité proto, že právě ideová východiska socialistů, křesťanských konzervativců a liberálů jsou od sebe dosti vzdálena. Velmi nestejná je i naše síla ve Sněmovně, která vzešla z voleb. S oblibou používám přirovnání, a promiňte mi to prosím, protože každé přirovnání trochu kulhá, že to je jako skládání sil ve fyzice. Tři nestejné síly nestejného směru se skládají ve společný vektor. Jde o to, aby výsledný vektor nebyl nulový a aby působil směrem ku prospěchu občanů České republiky. To se v drtivé většině případů vždy podařilo, a proto pokládáme toto uspořádání za správné a prospěšné.

Během tří let trvání naší spolupráce si prožila vládní koalice dvě vážné vládní krize, vždy spojené s odstoupením předsedy vlády, a tím samozřejmě s pádem vlády celé, jak už z naší ústavy vychází. V obou dvou případech křesťanští demokraté od samého začátku říkali, že za nejlogičtější řešení vládní krize pokládáme pokračování stávající spolupráce tří vládních stran s jiným předsedou vlády. V obou dvou případech to na samém začátku nebyl názor většinový. Slyšeli jsme velmi vášnivé a naprosto legitimní diskuse o jiných aranžmá, o jiných uspořádáních, menšinovými vládami počínaje, předčasnými volbami konče. V obou dvou případech konzervativnímu přístupu, tedy pokračování stávajícímu aranžmá, dal čas za pravdu. Z mnoha poučení, která bychom si mohli vzít z obou dvou vládních krizí, bych rád zdůraznil právě toto: že jakkoliv současný kompromis, jakkoliv současná programová koalice se může zdát někdy řešením velmi nelehkým, je v této Sněmovně během tohoto volebního období nesmírně riskantní, ne-li nemožné hledat řešení jiné. Proto se k tomu řešení stále hlásíme.

***