Neautorizováno !

(11.00 hodin)
(pokračuje Jičínský)

Programové prohlášení, které tu je předloženo, je samozřejmě důležité, není třeba podceňovat jeho obsah. Ale v této souvislosti bych se dovolal významného společenského filozofa, který v této zemi sice teď není uznáván, ale v Anglii byl uznán jako nejvýznamnější člověk. Mám na mysli Karla Marxe, který svého času při kritice programu sociálně demokratické strany řekl, že důležitější než programové prohlášení jsou kroky praktické politiky.

Čili o této vládě - a předpokládám, že dostane důvěru, protože nemáme myslím zájem prodlužovat stav politické nejistoty - a o jejím posuzování bude rozhodovat praktická činnost. A využijme tedy toho času k tomu, abychom s praktickou činností jak na straně vlády, tak i na straně opozice občanům dokázali, že tu nejsme zbytečně. Děkuji. (Potlesk poslanců ČSSD.)

Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Nyní prosím ministra Pavla Němce a do rozpravy se přihlásil také ministr Pavel Dostál. Nyní ministr Pavel Němec. Máte slovo, prosím.

Místopředseda vlády a ministr spravedlnosti ČR Pavel Němec: Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. Určitě nikoho nepřekvapím, když řeknu jménem Unie svobody, že naši poslanci podpoří již potřetí v tomto volebním období vládu, která je sestavena na půdorysu tří politických stran - sociální demokracie, KDU-ČSL a Unie svobody. Myslím, že také nikoho nepřekvapím, když řeknu, že důvody podpory této vlády jsou v zásadě stejné, jako byly v roce 2002, jako byly v roce 2004.

Za prvé. I nová vláda je demokratická, proevropská a reformní. Stále se jedná o dohodu demokratických politických stran, což se ukázalo, že nemusí být až taková nezpochybnitelná samozřejmost, nicméně jsem moc rád, že se tato varianta ukázala jako jediná možnost reálná.

Za druhé. Od samého začátku, tedy od roku 2002, se jedná o vládu proevropské většiny, která vidí v našem členství v Evropské unii historickou příležitost, nikoli hrozbu.

A za třetí. Máme vládu reformní, byť o rychlosti a hloubce reforem má každý z jednotlivých partnerů společné vlády jinou a často odlišnou představu.

Klasickou definicí řečeno - politika je umění možného. Za daných okolností představuje koaliční složení nejlepší možnou vládní variantu při respektování rozložení politických sil v Poslanecké sněmovně.

Musím říci, že po projevu Miroslava Grebeníčka jsme dostali ještě čtvrtý důvod, a to je důvod ten, že tato vláda opravdu není vládou Miroslava Grebeníčka, tato vláda opravdu není vládou Komunistické strany Čech a Moravy.

Jsem přesvědčen, že tato vláda má na co navázat. Může navázat na úspěchy vlády Vladimíra Špidly i na úspěchy vlády předsedy Grosse. Koaliční vláda dovedla Českou republiku do Evropské unie a ukázalo se, že to nebyl samoúčelný krok, ale krok, který zvětšil prosperitu České republiky a nastartoval růst životní úrovně obyvatel, neboť v ekonomice je tento přelom jednoznačně pozitivně znát. Prosadili jsme také snížení daní z příjmů právnických osob, zvýšili jsme rozpočty vysokých škol a otevřeli jsme je tisícům nových vysokoškoláků a také snižujeme zadlužení České republiky. I když bychom si to přáli podstatně rychleji, nicméně směřujeme zcela jednoznačně k přijetí eura jako měny v České republice.

Zbývající období chceme využít k prosazení dalšího kroku, navrhované daňové reformy, tedy snížení daní z příjmů fyzických osob. Z programového prohlášení vlády je zřejmé, že chceme snížit daně z příjmů pro fyzické osoby, a to velmi významně. Zde se samozřejmě jedná o přijatelný kompromis a krok správným směrem, kompromis mezi třemi stranami, které se podílejí na společné vládě. Funkční období této vlády je třeba využít i k posílení rozpočtu vysokých škol na evropský průměr. V této oblasti nám dává garanci rozhodnutí vlády, které stanovilo vysoké školy jako investiční prioritu eurofondů, o jejichž využití pro léta 2007 až 2013 rozhodne zcela určitě ještě tato vláda. Vláda bude věnovat velkou pozornost i rozvoji neziskového sektoru a občanské společnosti. Programové prohlášení obsahuje závazek, že vláda zváží přijetí zákona o daňových asignacích, který by mohl vést k finančnímu posílení neziskového sektoru a ke zvýšení spoluúčasti občanů na správě jejich daní.

Dámy a pánové, to jsou jenom namátkou některé důvody z celé řady těch, abychom podpořili tuto vládu. Všechny důvody, které jsem řekl, stojí za to, aby Unie svobody podpořila společnou vládu, a jsou také důvodem pro aktivní účast Unie svobody v kabinetu.

Děkuji vám za pozornost. (Potlesk koaličních poslanců.)

Předseda PSP Lubomír Zaorálek: A nyní prosím, aby se slova ujal poslední přihlášený v této chvíli, pan ministr Pavel Dostál. Máte slovo.

Ministr kultury ČR Pavel Dostál Vážený pane předsedo, dámy a pánové, já nechci zdržovat toto jednání, ale v poslední době mám nějak méně možností vystoupit v této Sněmovně, tak bych rád zareagoval na některé záležitosti týkající se kritiky vlády, která ještě vlastně nedostala důvěru.

Víte, já jsem se v politice za těch patnáct let dlouho nemohl smířit s tím, že mnohdy se více dbá na to, kdo co říká, než co kdo říká. A to se dneska názorně demonstruje tím, že pan premiér zde vystoupí s projevem, ve kterém představuje programové prohlášení vlády, a v podstatě řekne - teď použiji metaforu - tento čtvereček je černý. A z obou stran opozice se ozve, že toto kolečko je červené. (Oživení v sále.)

Pan předseda Tlustý zde vystoupil s vážným obviněním proti členům této vlády. Řekl, že jsme nepsali toto vládní prohlášení a že to ani nemyslíme vážně. Já nebudu moci mluvit za ostatní resorty. K té první připomínce pana Tlustého nebo k první pochybnosti, že jsem nepsal část kultury, stačí, ať si zavolá nyní na sekretariát Ministerstva kultury, ať mu vyjedou z mého počítače text, který jsem psal. To není tak důležité. Důležitější je, že jsme zde obviněni bez jakýchkoli argumentů z toho, že to nemyslíme vážně. Opakuji znovu, prosím, bez jakýchkoli argumentů.

Chtěl bych říci prostřednictvím pana předsedajícího panu Tlustému, a nechci volit žádnou konfrontaci, jen bych chtěl říci za sebe jako ministra kultury, že věci nebo záležitosti, které jsou napsány v části kultury, myslím vážně, a myslím je vážně už velmi dlouho. Já bych to demonstroval pouze na jedné věci. Ta věc se jmenuje "památníky české státnosti". Když jsem v roce 1998 přicházel do funkce, tak jsem například přebíral Památník Lidice, který měl být symbolem něčeho, ve stavu, který si nedovedete představit. Přebíral jsem hrad, který se za těch osm roků od listopadu změnil v trosky. Jeďte se tam podívat, jak dneska Lidice a jak Památník české státnosti vypadají. Stojí tam galerie, ve které je velice cenná sbírka. Na podzim bude otevřeno nově postavené muzeum s velkým multimediálním programem atd. Příští týden otevíráme u Příbrami památník Vojna, který je určen památce politických vězňů.

***