Neautorizováno !

(14.40 hodin)
(pokračuje M. Beneš)

V mnohém souhlasím s panem místopředsedou vlády Jahnem, ale současně dodávám to, co tady říkal pan předseda Sněmovny, že na evropské úrovni dochází k velikánským hádkám mezi jednotlivými skupinami, mezi jednotlivými částmi a výsledek obvykle bývá takový, že buď je posílena pravomoc evropské instituce, tedy vzniká nová agentura, vzniká nový program, o kterém rozhoduje Evropa, nebo zavazuje členské státy k něčemu, co prosadí v Bruselu lobbisté.

Proto mi dovolte, abych vás seznámil s tím, kdy Lisabonská strategie v této podobě je napsána a prochází jakýmsi meziresortním, mezistátním připomínkovým řízením, co v této době projednávají na úrovni Evropské unie její úředníci. Připomněl bych Pakt stability a růstu, který v podstatě reaguje na to, že velké státy, tedy Německo a Francie, nechtějí dodržet maastrichtská kritéria, a tak se prostě změní tato kritéria. Rozvolní se tak, že už nikdy nikdo nebude moci něco měřit. V době, kdy ceny oceli na světových trzích vzrostly na více než dvojnásobek, tak v Bruselu stále funguje jakýsi department, který se zabývá kvótami dovozu oceli z Ruska a Ukrajiny a rok co rok vydává nové a nové kvóty, ačkoliv oceli, jak jste již možná zjistili na prvních stránkách novin, je stále větší a větší nedostatek. O debatě na téma pracovní doba, která nyní proběhla v Evropském parlamentu, jste také slyšeli, a opět se ukázalo, že zvítězilo něco jiného, než co je napsáno v Lisabonské strategii. Evropská unie, a dovolte mi, abych s úsměvem uvedl, projednává v tuto chvíli návrh rozhodnutí Rady, která zavádí program "Občané pro Evropu na období 2007 až 2013" za účelem podpory aktivního evropského občanství. Komise sděluje, že budeme mít zdravější, jistější a sebevědomější občany.

Vážené dámy, vážení pánové, zaslechl jsem ze sálu: proč to říká? Říká to z jednoho prostého důvodu. Bojí se vytváření extrémního byrokratického hnízda na Lisabonské strategii, kterou by možná v některých jejích částech uvítal. Dokládá, že jde v rozporu se skutky, a současně také říká, že bude-li schválena ústavní smlouva, tak už nikdy nikdo v Bruselu nic nezmění.

Děkuji za pozornost. V podrobné rozpravě předložím návrh na usnesení.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Miroslavu Benešovi. Slova se ujme paní kolegyně Mallotová.

Ještě než se ujme slova, nerad bych komentoval vystoupení pana poslance Beneše, ale na svou obranu, protože jsem ve středu řídil schůzi, musím říci, že jsem nabízel jednání o této strategii ve středu po devatenácté hodině, ale Sněmovna to odmítla. Mohli jsme se tomu věnovat už před hlasováním o důvěře vládě. Děkuji.

Paní kolegyně, máte slovo.

Poslankyně Helena Mallotová: Děkuji. Dámy a pánové, už před pěti lety si Evropská unie vytkla odvážný cíl do roku 2010 dohonit a předhonit Spojené státy americké, cíl nám důvěrně známý. Dnes už je ale jasné, že se tato vize, nalinkovaná od zeleného stolu podle vzoru "poručíme větru, dešti", nenaplnila a že se hospodářský zázrak nekonal.

Skupina odborníků pověřená Evropskou komisí vyhodnotit dosavadní výsledky tzv. lisabonské agendy došla k jednoznačnému závěru, který tady moji předřečníci již nastínili. Cíle v naplánované šíři nejsou realistické. Jen tak mimochodem, bylo jich celkem 120. Nejde ale jen o toto ambiciózní množství ani o to, že nebyly stanoveny jasné priority. Ekonomové totiž vědí, že nelze dosáhnout kýženého ekonomického cíle a současně stále štědřeji financovat neufinancovatelné, totiž štědrý sociální stát a nákladná opatření na realizaci představ o trvale udržitelném rozvoji.

Dalo by se tedy předpokládat, že Evropská unie, zneklidněná stále horšími hospodářskými výsledky, přistoupí k zásadním reformám, které tento trend alespoň zastaví. Určitou dobu se dokonce zdálo, že si tuto skutečnost uvědomuje a že z toho vyvodí nějaké rozumné závěry. To se však nestalo. Po prvotních nadějných prohlášeních z úst předsedy Evropské komise Barrosa se stalo to, co se dalo očekávat. Na svoji sílu si vzpomněla Francie a Německo a jejich spojenectví nedávalo tušit nic dobrého. Na jejich nátlak a k velké radosti levice byl hospodářsko-politický kurs zcela otočen a Evropská komise se se svými liberálními představami úplně rozloučila. Došlo k změkčení Paktu stability, pokračovalo to stažením směrnice o liberalizaci služeb, které naši republiku velmi poškozuje, protože brání vytvoření zdravého konkurenčního prostředí. Dalším nešťastným krokem bylo udělení výjimek z regulace státních subvencí, které si vynutila Francie. Naše firmy se proto musejí potýkat s důsledky nekalé konkurence subvencovaných francouzských firem, např. Alsthomu (?).

Je zcela zřejmé, že Evropská unie může jen stěží pomýšlet na úspěch v konkurenčním boji s USA, Japonskem, ale třeba i s Čínou, když zatím nebyla schopna vyřešit rozvoj svého vnitřního trhu tak, aby byla zajištěna skutečná realizace všech čtyř základních svobod, na nichž má tento proces spočívat: volný pohyb zboží, kapitálu, služeb a pracovních sil. Čistě mocenská a zájmová politika tzv. významnějších států Evropské unie, prosazujících pro sebe krátkodobé výhody, otřásá základy tržního hospodářství a my bychom si toto nebezpečí měli uvědomit, protože ohrožuje naši budoucí prosperitu. Je jen zdánlivým paradoxem, že takovýto postup ve svém důsledku ohrožuje i pracovní místa a omezuje prostředky, které by bylo možno využít pro rozumná opatření v oblasti ochrany životního prostředí.

Přepracovaná Lisabonská strategie, kterou jsme obdrželi k posouzení, je jenom snahou o resuscitaci textu předešlého. Je to kompilát nesrozumitelných frází, zbožných přání a nesplnitelných levicových vizí a vše dohromady zasluhuje jediné. Nezabývat se jednotlivými kapitolami jednou po druhé, protože ledacos vytrženo ze souvislosti, může znít vábivě. Nic z toho totiž nelze splnit, pokud Evropská unie nepřistoupí k opravdu zásadním reformám, které by mohly konečně nastartovat hospodářský růst. Rovněž je nepřijatelné přistoupit na nějaké akční národní plány kontrolované z Bruselu, a to tím spíš, že politika některých velkých zemí unie v posledních měsících znovu ukázala, že si jejich plnění představuje každý jinak a přizpůsobuje si je svým momentálním potřebám a zájmům.

I když to budeme myslet upřímně, zbude nám pak nakonec pouhé konstatování, jaké si můžeme přečíst už teď v odstavci 1 na straně 2 předloženého materiálu, totiž že jsme konečným zněním závěru Evropské rady zklamáni.

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Heleně Mallotové. O slovo se přihlásil pan místopředseda vlády Martin Jahn, po něm se připraví pan poslanec Walter Bartoš. Prosím, pane místopředsedo, máte slovo.

Místopředseda vlády ČR pro ekonomiku Martin Jahn: Děkuji, pane předsedající. Vážené poslankyně, vážení poslanci, vzhledem k tomu, že v současné době probíhá zasedání Rady vlády pro výzkum a vývoj, tedy orgánu, který se zabývá plněním jednoho z důležitých úkolů Lisabonské strategie, budu se muset z této debaty omluvit a odejít dělat něco, co nás možná v plnění "Lisabonu" posune trochu kupředu.

***