Neautorizováno !

(18.50 hodin)
Poslanec David Šeich: Vážená paní předsedající, vážený pane premiére, vážená vládo, dámy a pánové, dovolte mi vznést zásadní otázku. Chci se zeptat premiéra České republiky, který sám o sobě rád tvrdí, že je mužem konsensu, premiéra České republiky, který o sobě sám rád tvrdí, že je člověkem, který hledá široký politický konsensus v zásadních otázkách směřování země, proč takovýto konsensus nehledá v zásadních a zcela pilířovitých otázkách zahraničněpolitického směřování České republiky, zahraničněpolitického směřování České republiky, které rozhodně přesahuje těsný stojedničkový mandát této vlády a který rozhodně přesahuje dimenzi jednoho volebního období končícího v červnu příštího roku.

Můžu pana premiéra ujistit, že po dobu mandátu této takzvané proevropské vlády, která jediným cílem má dokončit ratifikační proces již neplatného dokumentu, že zásadnější zahraničněpolitická otázka již před touto vládou do konce jejího období nebude. Zásadnější zahraničněpolitické otázky, než budou nastoleny v následujících dnech na summitu EU, což je otázka finanční perspektivy, to znamená objemu finančních prostředků na strukturální a kohezní politiku mezi lety 2007 až 2013, a otázka, zdali pokračovat, či nepokračovat v ratifikačním procesu zásadního dokumentu, který má měnit Evropskou unii, to je Evropské ústavní smlouvy, zásadnější otázky v oblasti zahraniční politiky před touto vládou již nebudou.

Je proto překvapivé, proč premiér, kterému tak nečekaně rostou preference, který je a má být podle svých vlastních slov mužem konsensu, proč nepředstoupil před Poslaneckou sněmovnu a sám nepožádal, nepoprosil nás poslance, abychom posílili jeho mandát na summitu EU, abychom dodali váhu těsnému stojedničkovému mandátu a abychom dodali jako Poslanecká sněmovna jasný mandát za Českou republiku. Naproti tomu museli opoziční poslanci tento bod navrhnout a drtivá většina koaličních poslanců tento bod k zařazení svým hlasováním odmítla. Je to prazvláštní hledání konsensu nad zásadními otázkami směřování České republiky a nad zásadními otázkami zahraničněpolitického směřování jednoho funkčního období této vlády a přesahující stojedničkový těsný mandát této vládní koalice.

Pan premiér zřejmě neměl dost odvahy, pan premiér zřejmě neměl dostatek odvahy a neměl dostatek důvěry v to, že tato vláda by mu jiný, větší mandát, než je těsný stojedničkový, k podpoře jeho stanovisek dala. Proto se o takovýto mandát ani neucházel, protože nevěřil, že by takovýto mandát mohl získat. Nevěřil v to zejména proto, protože návrh na prodloužení ratifikačního procesu až o dobu dvou let u dokumentu, který je nade vši pochybnost podle zcela nedvojznačného právního dokumentu, podle zcela nedvojznačného právního významu již mrtev, zřejmě sám nevěřil, že by takovýto mandát mohl získat.

Chceme také samozřejmě znát pozici předsedy vlády na summitu v Bruselu a znát jeho limity. Stejně jako jsme se nedozvěděli v otázce finanční perspektivy jasné meze a limity této vlády, kam jsou ochotni až jít, které priority považují za zásadní a které priority považují za natolik zásadní, že jsou v zájmu České republiky připraveni a ochotni je vetovat. Musím říci, že skóre, které tu bylo předesíláno, to znamená pozitivní skóre ve prospěch ratifikačního procesu v zemích EU, ve prospěch ano evropské ústavě, je skóre, které není skóre fair play. Soutěží se tu ve dvou kategoriích, které jsou pomíchány v jednu - v kategorii ratifikace národními parlamenty a v kategorii ratifikace této ústavní smlouvy občany. Tyto dvě kategorie jsou účelově pomíchány v jednu a soutěží, řečeno slovy sportovní terminologie, dvě váhové kategorie pomíchané v jednu. Potom je tímto falešným způsobem dávána větší převaha rozhodnutí ve prospěch ano Evropské ústavní smlouvě, ačkoliv ve skutečnosti skóre je 2 : 1. Jen ve třech zemích proběhl schvalovací proces formou lidového hlasování a ve dvou z nich byl tento ratifikační proces odmítnut. Pouze v jedné z nich byl tento ratifikační proces schválen. Skutečné skóre vůle občanů je tedy 2 : 1, nikoliv poměr dramaticky opačný, jak je tímto účelovým mícháním dvou různých váhových kategorií prokazováno.

Musím také vážně pochybovat o tom, jaký výsledek ve prospěch ústavní smlouvy je pro Českou republiku výhodný či nevýhodný. Tady však připouštím, že je to otázka subjektivního pohledu, je to otázka různých politických a ideových východisek na tento dokument. Otázku výhodnosti či nevýhodnosti není rozhodně možné jednostranně vykládat, ani já si takovýto výklad nedovolím a myslím si, že by měl být tento výklad ponechán na vůli občanů. Bohužel jsme však v situaci, že zcela nedvojznačný právní výklad článku evropské ústavní smlouvy tento dokument pohřbil. Čili jsme v momentu, kdy není o čem rozhodovat.

Je zcela zvláštní, k čemu má být tento prostor, až dvouletý, využit. Tu otázku je potřeba si férově položit. K čemu má být dvouletý prodlužovací vyčkávací prostor použit? Má být použit k revokaci vůle občanů? Má být hlasováno tak dlouho, dokud občané nenaleznou to správné rozhodnutí, které měli naleznout už v původních hlasováních? Já myslím, že revokace lidového plebiscitu je zcela nestandardním prvkem a je prvkem, který nemá v demokracii žádné obdoby. Vím, že byl použit při Smlouvě z Nice, že byl použit v Irsku, v Dánsku při různých typech evropských smluv. Nicméně revokace lidového plebiscitu je instrument zcela neobvyklý a definovat prostor pro změnu vůle občanů považuji za velké a silné pohrdání demokratickými institucemi a touto vůlí občanů.

Je také zcela zastíráno, že v počátku 80 milionů korun, možná v budoucnu i více milionů korun, má být použito na referendum o evropské ústavní smlouvě. Problémem je, že tyto prostředky, nemalé prostředky, blížící se 100 milionům korun, které mohou sloužit ve státním rozpočtu daleko účelnějším cílům, budou použity na kampaň dokumentu, který není a nemůže být ani při jakémkoliv prodloužení doby jeho ratifikace platný ze samé podstaty, že byť jeden stát, členský stát Evropské unie jakýmkoliv způsobem může tento dokument odmítnout. Ve chvíli, kdy to udělaly dva, tak není o čem diskutovat. Tyto peníze mohou být využity k posílení volební kampaně sociální demokracie, tomu naprosto rozumím. Ale nemůžou být v této chvíli již účelně vynakládány na popis dokumentu, na vysvětlení dokumentu, který nemůže v této nezměněné podobě platit. Má-li platit v nějaké jiné, změněné podobě, musíme na tuto změněnou podobu počkat, a potom tyto peníze můžeme vynakládat dále.

Já si myslím, že to jsou jasné pozice, a chci se zeptat pan premiéra, jestli neměl dostatek odvahy si posílit v této Poslanecké sněmovně svůj mandát, jak by to každý rozumný politik v zemích Evropské unie udělal, aby svůj mandát posílil pro vyjednávání s jinými státy. Jestli se prezentuje sám jako muž konsensu, jako politik, který hledá konsensus v zásadních politických otázkách, jestli v zahraničněpolitických otázkách z tohoto pravidla činí výjimku a jestli není schopen najít takové konsensuální postoje, které překonají období jedné vlády a těsné stojedničkové koalice, takové postoje, které by mu umožnily získat silnější postoje, silnější mandát pro svůj názor na summitu EU v následujících dnech. Já si myslím, že to jsou relevantní otázky, a se zájmem počkám na jejich zodpovězení.

Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. O slovo se přihlásil předseda vlády. Poprosím ho, aby ještě chvilinku počkal, protože předseda poslaneckého klubu vystoupí zřejmě s procedurálním návrhem. Prosím, pane poslanče Michale Krausi.

***