Neautorizováno !

(11.10 hodin)
(pokračuje Karásek)

Mnozí odpůrci tohoto zákona vytýkají jeho tvůrcům, že usilují o zavedení institutů, které bude snadné zneužívat k jiným účelům než k těm, pro které byly vytvořeny. V této souvislosti zdůrazňuji, že kromě toho, že zneužívat do jisté míry lze každý právní institut, představuje navrhovaný zákon nepochybný pokrok vpřed, protože cíl, kterého se jeho přijetím dosáhne, nepochybně převažuje nad případnými excesy.

Problematika domácího násilí je složitou a velmi latentní problematikou, kterou je obtížné řešit právě pro její skrytost. Přijetím tohoto zákona nejenže se dává policejním orgánům účinný prostředek k předcházení zjevným rizikům, ale zákonodárce jím i dává jasný signál celé společnosti, že mu není tato problematika cizí, že to není soukromý problém, který by se měl řešit doma, a že má zájem na účinném řešení celého problému. Přijetím zákona se stát také hlásí k odpovědnosti za ochranu těch, kteří z různých důvodů nejsou s to se této ochrany domáhat sami. Jsem zároveň přesvědčen, že zákon jako takový a celý český právní řád obsahují dostatek prostředků, které budou bránit pokusům o zneužívání.

Doufám, vážení kolegové a vážené kolegyně, že tento návrh zákona podpoříte. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane kolego. Nyní má slovo pan poslanec Marek Benda, připraví se pan poslanec Jiří Pospíšil.

Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, vážené dámy, vážení pánové, já nechci vystoupit dramaticky proti tomuto návrhu zákona, jsem jedním z poslanců, kteří ho podepsali. Přesto musím říci, že vystoupení zástupce navrhovatelů pana Kasala, který zde označil všechny ty, kteří chtějí návrh zákona případně vrátit do výboru, jako jeho "škodiče", mě trochu zamrzelo.

Já myslím, že se tady snažíme vytvořit normu a snažili jsme se poměrně poctivě na ústavněprávním výboru v rozsáhlé debatě, která, upřímně řečeno, na závěr spíše spadla na neochotě předkladatelů, a teď nemyslím poslanců předkladatelů, ale té skupiny právně-sociologické, která stála za předkladateli, nějaké změny přijmout a na nějakých změnách se dohodnout a na jejich tlaku, aby návrh zákona byl přinesen na plénum.

Já se domnívám, že v této chvíli není hlasovatelný v této Sněmovně s poctivým svědomím, resp. že bychom museli asi ve většině hlasovat proti, protože nebezpečí jeho zneužitelnosti je příliš vysoké. Pan poslanec Křeček tady upozorňoval na jeden problém, já upozorňuji na problém onoho policejního správního rozhodování, které tady zmínil i pan ministr vnitra, kde sami policisté připouštějí, že ad jedna již téměř žádné správní rozhodování ve své agendě nemají, to znamená, že jejich zkušenost s tím je poměrně malá, a že sami se obávají této pravomoci na deset dní, fakticky bez možnosti odvolání, protože představa fungujícího odvolání do deseti dnů ve správním řízení, já myslím, že každému, kdo zná způsob fungování úřadů v této zemi, se jeví jako zcela iluzorní. I policisté sami přiznávají, že tato pravomoc se jim zdá do jisté míry nebezpečná a zneužitelná.

Ústavněprávní výbor směřoval k nějaké shodě na tom, aby bylo na místě možné toto vypovězení nebo toto oddělení vzájemně znesvářených osob, ale aby zároveň toto oddělení muselo být v nějakém velmi krátkém čase přezkoumáno jiným nezávislým orgánem, nejlépe soudem.

Z tohoto důvodu - a těch důvodů by se asi našlo více, já myslím, že i novely trestního zákona a trestního řádu, které jsou tam zakomponovány, nejsou zcela domyšlené, ono absolutní zrušení trestního stíhání za trestný čin znásilnění mezi manžely a druhy bez souhlasu druhé osoby, já si myslím, že je také nedomyšlené - doporučuji, abychom podpořili návrh pana poslance Křečka a vrátili návrh ještě do výboru. Neznamená to z mé strany snahu tento návrh torpédovat, ale snahu ho upravit do podoby, kdy bude bránit opravdovým násilníkům a nebude zneužitelný k vyřizování ať už rodinných, tak majetkových sporů nebo nějakých mileneckých trojúhelníků se zapojením policejního důstojníka.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane kolego. Nyní má slovo pan poslanec Jiří Pospíšil, připraví se pan kolega Jičínský.

Poslanec Jiří Pospíšil: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych se z pozice člena ústavněprávního výboru také vyjádřil k projednávání tohoto tisku na našem výboru.

Já chci předem říci, že jsem předložený návrh nepodepsal, leč patřím mezi mírné příznivce předloženého návrhu. Kdybych to vyjádřil procenty, je to asi 60 % pro a 40 % proti v mém vnitřním rozhodování.

Chci k tomu říci asi toto. Otázka domácího násilí, pokud ji chceme legislativně postihnout, bez institutu vykázání ze společného obydlí v zásadě není upravitelná. Pokud chceme nějakým způsobem právně ingerovat proti tomuto patologickému jevu, pak musíme nějakou podobu vykázání ze společného obydlí do našeho právního řádu vnést. Měl jsem pocit, že na tomto se shodují snad všichni členové ústavněprávního výboru, kteří chtějí určitou formu právních prostředků proti domácímu násilí do našeho právního řádu přinést.

V čem však já osobně vidím určitý problém, a zde bych podpořil kolegy, kteří chtějí návrh ještě vrátit do ústavněprávního výboru, je to, jakou formu má ono vykázání ze společného obydlí mít, resp. kdo má mít onu pravomoc rozhodnout o tom, že potenciální útočník je ze společného obydlí vykázán. Předložený návrh obsahuje úpravu, která dává tuto pravomoc policistovi, ten v zásadě vynáší rozhodnutí v rámci správního řízení, a teprve následně může potenciální oběť podat návrh na předběžné opatření soudu a ten rozhodne. Toto je jeden z modelů, proti kterému já osobně nemám námitky. Já si myslím, že je možné, aby zde vystupovala policie v roli správního orgánu, leč respektuji i názory jiných kolegů z ústavněprávního výboru, kteří mají za to, že by spíše měl rozhodovat soud o takovéto možnosti omezení práv a policie by měla být v zásadě pouze vykonavatelem, kontrolorem, nikoliv tím, kdo činí přímo ono rozhodnutí.

Já musím říci, dámy a pánové, že byť ústavněprávní výbor jednal dlouze a velmi podrobně o tomto návrhu - a ona druhá část diskuse byla právní, nikoliv ideová, jestli ano, nebo ne, ale spíše jakým způsobem to upravit - tak musím říci, že jsme nebyli schopni na místě přímo vyloučit právě i jiné modely, například takové, že by soud rozhodoval o tom, že dotyčný má být vykázán. Předem říkám, že já se spíše přikláním k tomu, aby to učinil policista, ale protože jsem neměl takovéto srovnání, jak by vypadala právní úprava, která by pravomoc dávala soudu, nakolik by byla komplikovaná, nakolik by zatížila naše soudy či nikoliv, tak nebudu nic namítat proti tomu, pokud Sněmovna se rozhodne předložený sněmovní tisk ještě vrátit do ústavněprávního výboru.

Leč aby měl smysl případný opakovaný průběh jednání na ústavněprávním výboru, velmi bych apelovat na zástupce vlády, aby se účastnili jednání ústavněprávního výboru. Pan ministr vnitra zde sám řekl, že tato norma je důležitá, mění pravomoci policie, a já bych byl velmi rád, kdybychom takovouto právní úpravu přijímali ve chvíli, kdy relevantní zástupce Ministerstva vnitra se k tomu vyjádří a buď vysloví souhlas s předloženou úpravou, či nevysloví, protože samozřejmě byť drobná úprava, tak se jedná o věc, která mění pravomoci Policie České republiky, je třeba ji vnímat v komplexu, je třeba ji vnímat v celém systému, a to samozřejmě členové ústavněprávního výboru ne že by nebyli schopni, ale je korektní, pokud mají vyjádření relevantního představitele moci výkonné.

***