Neautorizováno !

(11.20 hodin)
(pokračuje Pospíšil)

Mám-li shrnout své stanovisko, osobně si myslím, že normě neuškodí, pokud opětovně bude projednána ústavněprávním výborem. Ale říkám, že to bude mít smysl pouze ve chvíli, kdy zde bude zastoupena moc výkonná, bude zde příslušný představitel Ministerstva vnitra a řekne nám případné dopady této pravomoci i případné odhady možné četnosti a tak dále. Myslím si, že by to projednávání jenom prospělo.

Děkuji.

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane kolego. Nyní má slovo pan poslanec Jičínský, zatím poslední písemně přihlášený do rozpravy.

Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane předsedající, kolegové, kolegyně, chci se připojit k určitým kritickým výhradám, které zazněly předtím od členů ústavněprávního výboru. Také si nemyslím, že by jisté pochybnosti, které vedly řadu členů ústavněprávního výboru k jejich postupu a výhradám, měly něco společného s tím, co pan navrhovatel označil za obezličku. Myslím, že tam o obezličku nešlo, že šlo o to, že tady jde o velmi vážný společenský problém. O tom myslím není pochyb a není to nějaký speciálně český problém. O významu domácího násilí a účinných prostředcích proti němu se diskutuje v celé řadě evropských zemí. V některých byly přijaty určité úpravy, které tomu mají čelit. I navrhovatelé se dovolávají zkušeností, zejména z Rakouska, kde určitá úprava funguje. Tady bych chtěl jenom říci, že rakouská společnost v určitých ohledech je dost jiná než naše. Jestliže tam něco funguje, tak to ještě neznamená, že to musí fungovat u nás.

To není něco, co mě vede k tomu, že bych k návrhu měl odmítavé stanovisko. Jenom upozorňuji na to, že je to věc velmi složitá, svým způsobem problematická potud, že právě, jak už název naznačuje, domácí násilí se děje ve velmi intimních prostředích a problém dokazování je obtížnou věcí. Samozřejmě je možné to, že tam prostě k těmto jevům dochází, aniž je jasná příčina a možnost nějakého jednoznačného zásahu a postihu. Tím právě, že jde o velmi speciální problematiku, byly vyvolávány pochybnosti členů ústavněprávního výboru o tom, zda navržené právní prostředky budou dostatečně účinné ve zvláštních situacích a zejména zda poměrně rozsáhlé pravomoci policie, proti kterým jindy máme výhrady a nechceme, aby se tu zavádělo něco, co by zaznívalo něčím, co je typické pro policejní stát - chraň bůh, že bych to navrhovatelům předhazoval - vyvolávají pochybnosti, zda tedy proti širším pravomocím policie, které zřejmě v nějaké podobě jsou nezbytné, stojí jiné, dostatečně účinné právní garance kontroly tohoto jejich počínání. Tam myslím byly velmi vážné výhrady, které jsem měl i já.

Jestliže říkám výhrady, z toho neplyne ale moje zcela negativní stanovisko. Jsou to výhrady a pochybnosti. Jasnou odpověď nemám. I když sám pro sebe přiznávám, že jako právník jsem možná v určitých věcech konzervativní a že mám pochybnosti o některých nových opatřeních nebo nových řešeních, protože se dostávají do rozporu s tím, co do dosavadní právní struktury prostředků ochrany osobnosti a ochrany obydlí jistým způsobem nepasuje. Tady jsou tyto pochybnosti.

Hovořím o tom proto, že nechci bránit něčemu, co asi bychom podporovat měli. Nějaké prostředky, i právní, účinnější proti tomuto velmi vážnému společenskému zlu, bychom se měli pokusit nalézt, ale možná že návrhy, které tu předtím zazněly, abychom se přece jenom ještě k té věci vrátili, a třeba i pochybnost, o které hovořil kolega Křeček, abychom se snažili nějakým právním způsobem upravit. Když to říkám, tak si nemyslím, že můžeme najít nějaké dokonalé řešení, protože jistým způsobem z dosavadních právních forem určitým způsobem vybočit musíme. To uznávám. Teď jde o to, jaké to vybočení má být, kam až může jít, abychom nedosáhli opaku. To jsou moje obecné výhrady a pochybnosti, které, jak říkám, nesměřují proti intenci.

Zároveň chci říci jednu věc. Takovéto opatření, když se na něm dohodneme, a doufám, že se na nějakém dohodneme, tak je vhodné samozřejmě nějakým způsobem ve společnosti inzerovat, aby lidé věděli, že se tu něco zamýšlí, něco nového má stát. Ale zároveň bychom neměli vyvolávat nepřiměřené iluze o tom, že právní úprava v této věci něco podstatného změní. Podstatného se může měnit jenom potud, pokud si společnost určité věci bude více uvědomovat a pokud tady proběhnou složitější procesy k upevňování určitých morálních hodnot, které v naší společnosti jsou dosti rozvolněné. Na to právní úprava sama nestačí, ale jistým způsobem tomu může být nápomocna.

Záměrně jsem to formuloval tak, abych vyjádřil to, že moje stanovisko je pozitivní k intenci a má jisté pochybnosti o tom, jak je intence propracovaná. Jestliže tady pochybnosti uvádím, pak znovu pro to, co jsem včera říkal k trestnímu zákonu, že se tady pohybujeme na poli, kde pro určité řešení budeme mít - kolega Pospíšil říkal 60 procent proti 40, někdo to odhadne jinak. Není to něco, co můžeme říci, že je to 100 : 0. Tak to není. Pohybujeme se na dosti tenkém ledě. Musíme hledět, abychom na tenkém ledě neuklouzli a led pod námi nepropadl, abychom pozitivní záměr nevhodnou úpravou spíše nepohřbili, abychom něčemu, čemu pomoci chceme, opravdu pomohli.

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane kolego. Mám zde poslední přihlášku - paní kolegyně Čurdové, které uděluji slovo.

Poslankyně Anna Čurdová: Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych nejprve trochu navázala na pana kolegu Jičínského. Už jenom to, že tento zákon, tato norma, velice moderní evropská právní norma, je projednávána na půdě tohoto Parlamentu, ukazuje to, že se česká společnost za 15 let někam posunula a že téma domácího násilí už není tabu, o kterém se nemluví. Naopak je to jedno z velkých celospolečenských témat, které je v naší společnosti diskutováno. Protože se jím také zabývá Sněmovna, ukazuje, že i my jako poslanci Parlamentu vnímáme, že to problém je a že problém je potřeba řešit.

K obavám, které tady zaznívají, z moderních úprav. Řekla bych jenom tolik. Za vzor jsme si vzali zákonodárnou úpravu Rakouska, která je v Evropě považována za jednu z velice progresivních a moderních. Nejmodernější je úprava španělská, která se k nám zatím nedonesla, ale která má ještě daleko tvrdší podmínky. Španělští zákonodárci se ji nebáli přijmout, protože vědí, že je tento problém potřeba řešit. Vždy něco nového, něco neznámého v nás vyvolává obavu. Vyvolává obavu i v policii, jak o ní tady hovořil pan ministr Bublan. Ale já se domnívám, že právě policisté jsou ti první, kteří už nyní přicházejí k zásahům, k těmto případům, a že důvěra v policii v České republice i po prodloužené lhůtě, to znamená po absolvování školení, by v této chvíli měla vzrůst.

***