Neautorizováno !

(9.30 hodin)

Ministryně zdravotnictví ČR Milada Emmerová: Vážená paní místopředsedkyně, vážení přítomní, když jsem přednášela své argumenty v prvním čtení, proč by měla být Vojenská nemocnice sloučena s Fakultní nemocnicí v Plzni, slíbila jsem vám, že v případě dalších rozpaků se budu muset vrátit do historie.

Hlavním důvodem, který vedl v druhé polovině devadesátých let k úvahám o převedení Vojenské nemocnice Plzeň do působnosti Fakultní nemocnice Plzeň, byla skutečnost, že obě nemocnice spolu bezprostředně sousedí, rozděluje je pouze zděná hradba, a tak v jedné lokalitě těsně vedle sebe fungují shodná zdravotnická oddělení a přístroje, které by mohly v rámci jednoho zařízení po odstranění nežádoucích duplicit poskytovat zdravotní péči daleko efektivněji a hospodárněji. Fakultní nemocnice Plzeň by tímto rozšířením svého areálu v lokalitě Bory o Vojenskou nemocnici mohla zároveň vyřešit řadu obtíží vyplývajících z dislokace Fakultní nemocnice do několika lokalit v rámci města Plzně, Bory, Lochotín, Slovany.

Ke sloučení obou zdravotnických zařízení mělo dle rozhodnutí vlády původně dojít již v roce 1997. Fakultní nemocnice Plzeň se v této době začala intenzivně připravovat na převzetí Vojenské nemocnice Plzeň, což se odrazilo hlavně v přehodnocení některých jejích koncepčních záměrů. Následně však bylo rozhodnutí o sloučení obou zdravotnických zařízení zrušeno a k praktické realizaci sloučení obou subjektů nedošlo. Fakultní nemocnice byla tedy opět nucena přehodnotit svoji koncepci, což jí způsobilo nemalé obtíže. Další rozvoj Fakultní nemocnice však přesto probíhal tak, aby v případě obnovení rozhodnutí o převodu vojenské na fakultní bylo možno oba celky logicky spojit a efektivně využívat k poskytování zdravotní péče obyvatelům Plzeňského kraje a přilehlých regionů. Lze tedy jednoznačně říci, že FN Plzeň je na převzetí Vojenské nemocnice Plzeň dobře připravena, a to po všech stránkách, tedy i po stránce ekonomické, neboť Fakultní nemocnice Plzeň je kvalitní a dobře fungující i hospodařící zdravotnické zařízení, kterých v tomto resortu mnoho není.

Je pravda, jak zde uvedl pan kolega Bílý, že došlo k určitému zaváhání v loňském roce, poněvadž Vojenská nemocnice byla údajně zatížena závazkem 60 milionů korun. Podrobnějším rozborem se ukázalo, že to tak není, že dluh není tak vysoký. Po změně ministra - víme, že ke změně došlo v loňském roce třikrát - došlo k obnovení této žádosti, aby mohlo dojít ke sloučení Vojenské nemocnice a Fakultní nemocnice.

Chci připomenout znovu, co zde říkal kolega Votava. Je nápadný zájem kraje o Vojenskou nemocnici, ačkoliv se domnívám, že daleko více argumentů je pro, aby byly sloučeny vojenská a fakultní. Tento zájem je nápadnější o to víc, že nechává ladem kraji ležet nemocnici v Plané a je tak ohrožena lůžková nemocniční péče v tomto odlehlém příhraničním regionu. Chtěla bych, abychom si všichni uvědomili. Navíc pan radní Karpíšek se netají tím, že bude Vojenská nemocnice převedena na obchodní společnost, tím vypadne vlastně možnost, zda vůbec toto zařízení bude moci být zařazeno do sítě zdravotnických zařízení, jak by k tomu mělo v průběhu příštího roku dojít. Pokud by se nemocnice ještě prodávala eventuálně dál, pak je samozřejmě tato záležitost výrazným způsobem ohrožena.

Petice, kterou mám v ruce, nepíšou lékaři. Tu píšou údajně pacienti, jako by šlo o jakousi polikliniku, kam opakovaně docházejí a jsou tam dispenzarizováni. O to méně důvěryhodnější je znění této petice.

Prosím, abyste zvážili argumenty, které zde byly předneseny. Pokud se jedná o sloučení, které je zde navrženo, fakultní a vojenská, chci vás ubezpečit, že toto spojení bude racionálním způsobem využito a dojde ke sjednocení péče na vysoké úrovni v městě Plzni.

Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, paní ministryně. Nevím, zda faktickou poznámku měl pan poslanec Bílý. Nejprve tedy faktická poznámka, poté pan kolega Mikuta.

Poslanec Jiří Bílý: Paní místopředsedkyně, jen krátce zareaguji na předřečníka pana kolegu Votavu.

Nechtěl jsem a neměl jsem v úmyslu, aby se tato diskuse rozjela tímto způsobem. To už směřuje jinam. Pro kolegu Votavu - 256 milionů byl dluh plzeňských nemocnic, resp. nemocnic Plzeňského kraje, které přebral od státu. Přibližně polovinu, tj. cca 130 milionů, dostal od státu Plzeňský kraj na oddlužení. Kdyby se tyto peníze použily na nemocnici v Plané, ostatní nemocnice v kraji by byly zadluženy nadále.

Chci říci jen jedno, jak říkala paní ministryně. Zvažte, ke kterému návrhu se přikloníte. Ale myslím si, že byste měli mít na zřeteli, že se jedná o občana. Občan by měl mít pocit, že o něho je dobře zdravotně postaráno. Myslím si, že pak se uvidí, který způsob byl správný. I občan je volič a on si vzpomene pro (po - při?) volbách.

Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane kolego. Nyní prosím pana poslance Mikutu, poté pana poslance Jiřího Pospíšila, pak pan poslanec Janeček.

Poslanec Josef Mikuta: Vážená paní místopředsedkyně, vážení členové vlády, vážené kolegyně, kolegové, podstata projednávaného vládního návrhu zákona obsaženého v tisku 959 je zakotvena v § 1. Vláda navrhuje sloučit dvě státní příspěvkové organizaci - Vojenskou a Fakultní nemocnici - do jedné státní příspěvkové organizace, kterou je Fakultní nemocnice Plzeň, a to dnem 1. 1. 2006. Pro mě jako zpravodaje dané materie jsou důležité zejména následující skutečnosti.

K 1. 1. 2006 by vznikla Fakultní nemocnici příslušnost hospodaření s majetkem státu, s nímž hospodařila Vojenská nemocnice ke dni 31. 12. 2005. Týmž dnem by přešly na Fakultní nemocnici závazky Vojenské nemocnice včetně práv a povinností z pracovněprávních vztahů. Návrh zákona rovněž předpokládá specifikaci převzatého majetku v protokolu o jeho předání a převzetí, který musí být mezi Vojenskou a Fakultní nemocnicí sepsán do 31. 12. 2005. Má být zpracována i řádná účetní závěrka ve Vojenské nemocnici ke dni 31. 12. 2005. Aby byly zachovány právní jistoty současných zaměstnanců Vojenské nemocnice, kterých bylo k 31. 12. 2004 505, z toho 109 lékařů a dalšího specializovaného zdravotnického personálu, 326 středního a nižšího zdravotnického personálu, 70 technicko-hospodářských pracovníků a pomocného personálu, nabytí účinnosti zákona se stanoví dnem 1. 12. 2005.

Navrhovaná právní úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky. Předpokládaný zákon není v rozporu se závazky, které má Česká republika a její ozbrojené síly na základě členství v mezinárodních organizacích, jako jsou OSN, NATO, Evropská unie, a není v rozporu s právem Evropských společenství. Předmět právní úpravy nemá dopad na životní prostředí ani na rovnost mužů a žen. Podstatná je i skutečnost, že navrhované řešení ušetří v rozpočtu Ministerstva obrany cca 90 milionů korun. Ministerstvo obrany nebude taktéž vyplácet odstupné a nebude nuceno plnit závazky z obchodního styku.

Tuto informaci bych doplnil z pohledu Ministerstva obrany konstatováním, že probíhá reforma ozbrojených sil, reforma Armády České republiky. Podstatně menší armáda nepotřebuje ani takové množství vojenských nemocnic. I přední nemocnice vojenského zdravotnictví, Ústřední vojenská nemocnice ve Střešovicích, je doplněna Vojenskou nemocnicí v Olomouci na Hradisku a Vojenskou nemocnicí v Brně. Je přinejmenším zajímavé a zmínku zaslouží skutečnost, že ve Vojenské nemocnici Plzeň, sloužící k vojenským účelům, bylo v posledních letech hospitalizováno přibližně 80 % civilního obyvatelstva. To činí tuto kapacitu nenahraditelnou pro město i kraj.

Fakultní nemocnici se převede majetek státu v celkové účetní hodnotě, tj. aktiva ke dni 31. 12. 2004 433 313 korun. Fakultní nemocnice bude povinna úhradou salda mezi závazky a pohledávkami, tj. asi 30 milionů korun.

Na doplnění bych uvedl následující. Zákon v této věci je nezbytný, protože současné právní předpisy neumožňují sloučení ani jiné změny státních organizací, nelze tedy podle právní úpravy uskutečnit ani převod státní příspěvkové organizace jako komplexního funkčního celku na jinou státní příspěvkovou organizaci bez přerušení kontinuity všech právních vztahů a předmětu činnosti.

***