Neautorizováno !

(11.10 hodin)

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Taťáně Fischerové. Hovořit bude pan poslanec Zdeněk Jičínský. Nemám žádné další přihlášky do obecné rozpravy. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane předsedající, kolegové a kolegyně, problematika zvyšování televizních poplatků je už dlouho předmětem velmi komplikovaných rozporných diskusí. Názory se liší. Už delší dobu se ve Sněmovně setkáváme s velmi rozdílnými názory zejména na veřejnoprávní televizi. Nepochybně svého času k tomu vážně přispěla tzv. televizní krize a podivné představy některých televizních zpravodajů, kteří si pletli své poslání jakožto zpravodajů veřejnoprávní televize s určitým politickým stanoviskem. Od té doby už uplynul nějaký čas, ale přesto určité ohlasy toho stále zaznívají zejména vzhledem k tomu, že zpravodajství ve veřejnoprávní televizi má často daleko k tomu, co od něj vyžaduje zákon, to znamená, aby bylo vyvážené apod.

Říkám to jen proto, že to někdy odůvodňuje pochybnosti o tom, zda je důvodné televizní poplatky zvyšovat. Já si osobně myslím, že ano a že musíme veřejnoprávní televizi jako velmi důležitý moment pro zajišťování svobody slova u nás hájit. Jestliže tedy jsem pro zvyšování televizních poplatků, konkrétní výše může být předmětem diskusí, pak mám vážné pochybnosti o tom, a kolegyně Fischerová o tom hovořila, že by se měly velmi výrazně omezit ty časy, které veřejnoprávní televize může užívat k vysílání reklamy. Jsou samozřejmě veřejnoprávní televize ve světě, které reklamu nemají vůbec, a já nejsem z těch, kdo reklamu v televizi mají rádi, ale to jsou prostě jiné skutečnosti. V rámci daných poměrů v České republice mám za to, že výrazné omezení reklamy v České televizi omezí zdroje pro to, aby Česká televize mohla zabezpečovat kvalitní programy a zajišťovat také původní českou tvorbu, že se tím tedy její finanční zdroje značně omezí.

To je samozřejmě vážný problém. Možná že si vzpomínáte, že když sem v minulém období Pavel Dostál předložil zákon, tak tento televizní zákon Sněmovna odmítla, byl přepracováván, ale obávám se, že na jeho přepracovávání měly velký vliv soukromé finanční zájmy spojené se soukromými televizemi u nás. Proto jsem také tehdy pro tento zákon nehlasoval. Nejsem si ale jist, zda nepřiměřený vliv těchto soukromých finančních toků, spojených se soukromými televizními stanicemi, není u nás příliš velký i teď a zda se neobjevuje v těchto návrzích. Prosím, abyste tomuto upozornění věnovali potřebnou pozornost.

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Jičínskému.

Ještě jednu organizační věc - pan poslanec ministr Zgarba má náhradní kartu číslo 2.

Nyní se do obecné rozpravy přihlásil pan poslanec Josef Mikuta. Jiné přihlášky nemám. Máte slovo, pane poslanče.

Poslanec Josef Mikuta: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, kolegové. O pozměňovacích návrzích se tady krátce zmínila kolegyně Fischerová, ty bych nerozebíral. Já bych se soustředil na původní předloženou materii, kterou nám předkladatelé dali s tiskem 756.

Obecně lze říci, že se jedná o zákonnou normu, která si zaslouží podle mého názoru naši plnou pozornost. Kromě hledisek věcných, to je především ekonomických u provozovatelů rozhlasového a televizního vysílání ze zákona, je důležitý i pohled legislativní, protože v platném právním řádu nenalezneme jinou poplatkovou povinnost, která by byla tak nedostatečně, co se týče správy a vymáhání, legislativně podepřena.

Návrh zákona má některé potěšitelné ambice. V případě přijetí projednávaného návrhu zákona by došlo nepochybně ke zlepšení současného právního stavu. Například současný právní stav daný zákonem 252/1994 Sb. a jeho novelami pracuje se zjevně chybným vymezením poplatníka jako držitele - mluvíme o televizním nebo rozhlasovém přijímači - ve smyslu § 129 občanského zákoníku, což vedlo v převažujícím soudním výkladu nikoliv ke zpochybnění vlastníků, ale k velkým problémům ve vztahu k nájemcům či uživatelům z jiného právního důvodu. Ti často úspěšně obcházeli poplatkovou povinnost argumentací, že nenakládají s věcí jako s vlastní, tj. nejsou držiteli přijímače.

Dnes není rovněž jednoznačně a vymáhatelně stanovena oznamovací povinnost poplatníků včetně povinnosti oznamovat změny v rozhodných skutečnostech. Dále existují jen minimální prostředky, které mají provozovatelé vysílání ze zákona k dohledání a kontrole poplatníků, kteří se sami nepřihlásí. S tím úzce souvisí otázka důkazní, neboť provozovatelům není dostupný hlavní důkazní prostředek, kterým by mohli dokázat, že poplatník drží přijímač. Není dovoleno a nelze ani do budoucna připustit přestoupení prahu domácnosti či sídla a zde vykonat kontrolu.

Z ekonomických aspektů je nutno zmínit, že výše poplatků nebyla sedm let upravována, přestože náklady v oblasti vysílání rostly rychleji než průměrná míra inflace.

Návrh zákona jinak, nově definuje pojem poplatník. Navrhuje se stanovit poplatníkem prvotně vlastníka s tím, že se rovněž bere v úvahu i možnost držby přijímače nebo jeho užívání na základě jiného právního vztahu. Tím se omezí obcházení zákona. Výrazným způsobem se zvyšuje vymáhatelnost práva, odstraňuje se důkazní handicap a návrh zákona vytváří předpoklady pro vytvoření aktuálnímu stavu odpovídající evidence poplatníků, s čímž úzce souvisí dohledání neplatících osob, které spadají do kategorie poplatníků. Přitom jsou důsledně respektována práva fyzických a právnických osob, které spadají do kategorie poplatníků.

S jedinou věcí nemohu zcela souhlasit a to je tvrzení předkladatelů, že návrh zákona se snaží minimalizovat administrativní dopady na poplatníky. Oznamovací povinnost a hlášení změn, kterých lze při aplikaci v praxi předpokládat opakovaně velké množství, popřípadě odhlášení z evidence či podání žádosti o osvobození a podobně, bude dle mého názoru dosti značnou a zatěžující formální povinností z hlediska občanů. Stejně je tomu i u osob osvobozených od povinnosti platit rozhlasový a televizní poplatek, kde sice přes zvýšení poplatků zůstává okruh osvobozených osob nezměněn, což je potěšitelné, ale po šestiměsíčním cyklu bude znovu nezbytné doložit, že příjmová situace jednotlivce či domácnosti pod 1,4násobkem životního minima trvá.

Hlavní cíl navržené úpravy je však správný. Je skutečně nutné dosáhnout toho, aby z dlouhodobého hlediska byla zachována reálná kupní síla výnosu z rozhlasových a televizních poplatků, přičemž za podpůrné kritérium je zvolena meziroční míra inflace k poslednímu měsíci kalendářního roku. Pro úplnost dodávám, že navrhované zvýšení činí 25 Kč u televizního poplatku a 8 Kč u rozhlasového poplatku měsíčně. Navrhované zvýšení po sedmi letech stagnace poplatků by v podstatě pokrylo jen inflační znehodnocení jejich kupní síly. V kontextu osobních a rodinných rozpočtů jsou navrhované částky zvýšení skutečně symbolické a nijak zatěžující. Sociálně opravdu slabí spoluobčané budou od poplatků osvobozeni zcela i nadále.

Závěrem považuji za nutné zdůraznit, že i sama vláda dospěla na svém jednání 1. 9. 2004 k závěru, že je nezbytné tuto problematiku řešit. Domnívám se, že předložený návrh zákona reálné schůdné řešení popisuje, a proto vás žádám, vážené kolegyně a vážení kolegové, o podporu předloženého návrhu zákona. Děkuji.

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Mikutovi. Konstatuji, že nemám jinou přihlášku do obecné rozpravy. Nikoho nevidím ani z místa. Obecnou rozpravu končím.

Ptám se, jestli je zájem o závěrečné slovo. Ano. Za předkladatele paní poslankyně Taťána Fischerová se závěrečným slovem po obecné rozpravě.

***