Neautorizováno !

(16.30 hodin)
(pokračuje Fialová)

Počtem 101 poslanců by mohlo být bráněno právu opozice na návrh na vyhlášení referenda, protože nejméně 101 poslanců má pouze vládnoucí strana, případně vládní koalice. Proto budu navrhovat v podrobné rozpravě menší počet poslanců. Stejně tak se mi zdá, že potřebných 500 tisíc občanů podepsaných pod peticí je velmi vysoký. Návrh na referendum může předložit také vláda, ale není stanoveno, zda všichni ministři, či třeba jen premiér, případně většina všech ministrů.

Článek 5 odst. 1 zní: V celostátním referendu je přijato rozhodnutí, pro které se vyslovila nadpoloviční většina oprávněných voličů, kteří se hlasování zúčastnili.

Doporučuji vypustit slova "kteří se hlasování zúčastnili". Tím by byla hlasování v referendu dána potřebná váha a výsledek referenda by nebyl názorem výrazné menšiny občanů, jako je tomu například u všeobecně kritizovaných voleb do Senátu.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji paní poslankyni Fialové. Protože se pan poslanec Benda možnosti vystoupit pro tuto chvíli zřekl, tak vystoupí pan poslanec Zdeněk Jičínský.

Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane předsedající, kolegové a kolegyně, pan kolega Pospíšil tu uvedl řadu argumentů, které by nepochybně mohly být předmětem vážné polemiky, ale nechci to dělat. Chci říci jednu věc. Není žádný ideální model ústavní úpravy referenda. Podíváme-li se na to, jaká je úprava ve většině evropských zemí, které referendum znají jako ústavní institut, vidíme, že v tomto směru existuje úprava různá. Když srovnáme návrhy ústavního zákona o referendu, které tu byly podány od roku 1996, tak se velmi lišily, od prvních poměrně širokých návrhů, které počítaly s tím, že referendum by se mohlo týkat i zákonodárných otázek, se problematika předmětu referenda postupně velmi zužovala. Stejně se zpřísňovaly podmínky pro lidovou iniciativu, a podobně.

Já to říkám jenom proto, že ty návrhy reflektovaly značnou nevůli ve Sněmovně, mám na mysli nevůli zejména ze strany ODS, vůbec jakoukoliv ústavní úpravu referenda přijmout. Jistá restriktivní linie vycházela vstříc tomu, aby se přece jenom našel ten nejmenší společný jmenovatel, aby vůbec nějaká úprava byla přijata. Zřejmě se to ani teď nedaří.

Říkám to jenom proto, že kolega Pospíšil uvedl řadu argumentů, které nepochybně mají hodnotu, a stálo by za to o nich diskutovat, ale já bych rád viděl, je to otázka řečnická, nějaký návrh ústavní úpravy obecného referenda od ODS, protože zatím vždy bylo řečeno "ne" a proti konkrétnímu návrhu byly konkrétní námitky. Ty však lze vznést kdykoliv. Ten problém je prostě obecný. Řada kolegů to také nejednou řekla, prostě referendum nechtějí. Tak to je, taková je situace.

Ale já jsem tady minule položil otázku, odpověď také nebyla žádná, že jsou určité problémy, u kterých je vhodné, aby byly předmětem lidového hlasování. Uvedl jsem například diskutovanou otázku, zda by Česká republika a Praha měly kandidovat na olympijské hry. Vzhledem k neobyčejně vysokým nákladům to je věc, která nepochybně by stála za lidové hlasování. Také jsem uváděl příklad státu Colorado, kde občané rozhodovali, zda si přejí nebo nepřejí zimní olympijské hry. V uplynulých týdnech bylo referendum v Itálii, které se týkalo velmi složité otázky, možnosti používání buněk z embryí pro určité účely. Referendum nebylo úspěšné, protože se nedostavilo - tam je přikázaná padesátiprocentní účast - 50 procent voličů, takže referendum nevedlo k výsledku.

Žádný konkrétní další návrh nějaké věci, o které by mohlo být vhodné referendem rozhodovat, tu teď uvádět nebudu. Chci jenom říci, že bychom neměli vylučovat, že i u nás mohou být určité otázky, o kterých by měli rozhodovat občané, kde není vhodné nebo není optimální, aby o nich rozhodovali zvolení zástupci, jakkoliv jim neupírám právo o tom podle ústavního stavu rozhodovat. Zároveň tu ale existuje tento dluh, který ústava předpokládala, že se zvláštním zákonem splní, a neměli bychom se tvářit, že tomu tak není.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Zdeňku Jičínskému. Další přihlášky do obecné rozpravy v tuto chvíli nemám. Obecnou rozpravu končím.

Nemýlím-li se, zazněl návrh na zamítnutí, o kterém nemůžeme nyní hlasovat. Proto otevírám podrobnou rozpravu, do které mám přihlášku paní poslankyně Fialové. Dále se hlásí pan poslanec Koudelka.

Poslankyně Jiřina Fialová: Děkuji, pane předsedající. Předkládám vám pozměňovací návrhy k tisku 914.

1. Článek 1 odst. 4 doplnit za slova "České republiky" tato slova: "trvale žijící na území České republiky". Dále pokračování.

2. Článek 2 odst. 1 písm. a) číslovku 101 nahradit číslovkou 80 a číslovku 41 nahradit číslovkou 33. Písmeno b) - číslovku 500 tisíc nahradit číslovkou 300 tisíc.

3. Článek 5 odst. 1 vypustit poslední část, to je slova "kteří se hlasování zúčastnili".

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji vám, paní poslankyně. Hlásí se ještě někdo kromě pana poslance Koudelky? Pokud ne, zřejmě jste, pane poslanče, poslední, kdo v podrobné rozpravě vystoupí.

Poslanec Zdeněk Koudelka: Vážená Sněmovno, v projevu mého kolegy, pana poslance Pospíšila, zaznělo, že tento ústavní zákon by nemohl být použit pro případnou ratifikaci nebo k souhlasu k ratifikaci na přijetí evropské ústavy Českou republikou. Jsem pevně přesvědčen, že tomu tak není a že tento zákon lze použít pro ratifikaci evropské ústavy. Nicméně abych zabránil určitým nejasnostem, podávám tyto dva pozměňovací návrhy.

1. V článku 6 odst. 2 slova "podle čl. 10a odst. 2 Ústavy České republiky" se vypouštějí.

2. V článku 8 se vkládá nový bod 1, který zní: V článku 10a odst. 2 se čárka a slova "nestanoví-li ústavní zákon, že k ratifikaci je třeba" vypouštějí a nahrazují slovem "nebo".

Tyto změny mají vést k tomu, aby souhlas v referendu mohl být dán k ratifikaci jakékoliv mezinárodní smlouvy, o které tak rozhodne vláda, případně skupina poslanců, případně občanů České republiky, bez ohledu na to, jestli je to mezinárodní smlouva podle článku 10a či běžná mezinárodní smlouva.

Dále bych chtěl uvést k argumentům, které tady padly o diskusi na ústavněprávním výboru o vázanosti moci zákonodárné případným výsledkem referenda, že i ústavněprávní výbor přistoupil k tomu, že výsledek referenda by zavazoval pouze orgány moci výkonné, tedy moc zákonodárná by nebyla výsledkem referenda vázána, ale je to také dáno tím, že v referendu vůbec nemůže být rozhodováno o podstatě moci zákonodárné, to znamená o přijetí zákona.

***