Neautorizováno !
(15.10 hodin)
(pokračuje Býček)
Já nechci zpochybňovat záměr, nejsem odborníkem, ale samozřejmě postrádám časovost plnění. Mám podklad, ve kterém je mimo jiné uvedeno: nejdříve bude vyroben jeden kus lokomotivy, a teprve po schválení typu podle zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, a prováděcích právních předpisů budou dodány zbývající lokomotivy. Samozřejmě je zde nějaký časový termín, ale máme trpké zkušenosti s vlaky typu Pendolino. Já už jsem o tom jednou na Sněmovně hovořil, nebyl jsem se svojí ironií řádně pochopen. Chci říci, že devět Pendolin, pak sedm, pak že to bude urychleno. Dnes skutečnost je taková, že jeden vlak nebo dva byly zasazeny na trati Praha - Děčín, možná jsou slíbeny na trati Praha - Ostrava.
Kdy a jak tedy bude Pendolino řešeno, případně jak budou rozděleny časové dodávky, bych chtěl poprosit, aby to bylo předmětem hospodářského výboru za účasti nového generálního ředitele, kterého jsme ještě na hospodářském výboru nestačili přivítat.
Tolik mé vystoupení. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Ladislavu Býčkovi, byl poslední ústně přihlášený do rozpravy. Má někdo další ještě v rozpravě zájem? Není tomu tak.
Končím obecnou rozpravu a ptám se: je zájem o závěrečné slovo? Je, pan zpravodaj. (Ne, chci seznámit s návrhy, které padly.) Tak v závěrečném slovu zpravodaje, prosím.
Poslanec Miroslav Kalousek: Dámy a pánové, padlo celkem pět návrhů v rozpravě v prvním čtení.
Za prvé zkrátit lhůtu projednávání o 58 dní.
Za druhé zkrátit lhůtu mezi druhým a třetím čtením ze 72 na 48 hodin.
S tím souvisí zařazení bodu druhé a třetí čtení na pořad této schůze.
Dalším návrhem je zařadit druhé čtení tohoto bodu jako první bod v úterý 28. 6. a zařadit třetí čtení na pořad této schůze jako první bod v pátek 1. 7. Všechny tyto čtyři návrhy má smysl hlasovat en bloc najednou, protože na sebe tak či onak navazují.
Jako pátý návrh padl návrh pana poslance Býčka, aby Sněmovna přikázala projednávání tohoto materiálu také hospodářskému výboru.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, pane zpravodaji. Musím vás opravit, protože podle novely jednacího řádu ty návrhy nemůžeme hlasovat najednou, protože o zařazení nových bodů budeme hlasovat případně zítra ráno, když si to vezme někdo na starost, mezi devátou hodinou a devět třicet, to znamená o zařazení bodů druhé a třetí čtení a i pevné zařazení po jejich zařazení.
Nyní můžeme hlasovat o zkrácení lhůt k projednání. To je samozřejmě součástí takového projednávání, pokud není schválen, nebo resp. je zavetován postup podle § 90 odst. 2. Upozorňuji, že zkrácení lhůty o více než 30 dnů podléhá schválení navrhovatele. Předpokládám z vyjádření pana ministra a místopředsedy vlády, že ten s tím velmi upřímně souhlasí. A nemám tady ani blokaci takového postupu od dvou klubů nebo více než 50 poslanců. Je to tedy hlasovatelný návrh.
O takovém návrhu, tzn. o zkrácení lhůty o 58 dnů, od pana poslance Kapouna dám hlasovat, a to v hlasování pořadové číslo 254, které jsem zahájil, a ptám se, kdo je pro zkrácení lhůty. Kdo je proti? Děkuji vám.
V hlasování pořadové číslo 254 z přítomných 140 pro 94, proti 2. Návrh byl přijat. Zkrátili jsme lhůtu k projednání o 58 dnů.
Nyní budeme hlasovat o přikázání jednotlivým výborům a tento návrh je, aby bylo přikázáno výboru rozpočtovému, a byl další návrh přikázat výboru hospodářskému.
Nejdříve rozhodneme o přikázání rozpočtovému výboru v hlasování pořadové číslo 255, které jsem zahájil, a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.
V hlasování pořadové číslo 255 z přítomných 142 pro 120, proti 1. Návrh byl přijat.
Nyní rozhodneme o přikázání výboru hospodářskému v hlasování pořadové číslo 256, které jsem zahájil, a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti přikázání hospodářskému výboru? Děkuji vám.
V hlasování pořadové číslo 256 z přítomných 143 pro 23, proti 72. Návrh nebyl přijat.
Myslím, že tak jsme rozhodli o všech věcech, o kterých bylo možno rozhodnout v prvém čtení. Na zítřek je potřeba, aby si některý z předkladatelů, resp. zpravodaj vzal na starost ostatní návrhy, které padly v rozpravě, a není možné je podle jednacího řádu hlasovat nyní.
Děkuji panu ministru dopravy, místopředsedovi vlády Milanu Šimonovskému, děkuji zpravodaji. Končím bod číslo 51 s tím, že konstatuji, že tisk 1010 byl přikázán rozpočtovému výboru.
Budeme pokračovat už podle schváleného pořadu schůze, a to včera přerušeným bodem číslo 46. Tímto přerušeným bodem je
46.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 359/1999 Sb.,
o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů,
zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů,
zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů,
a zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 995/ - prvé čtení
Úvodní slovo včera přednesl pan místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach. Obnovili jsme jednání přerušené v obecné rozpravě a já tady mám před sebou přihlášku paní Lucie Talmanové, která je nyní v obecné rozpravě první vystupující po přerušení tohoto bodu. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Lucie Talmanová: Děkuji vám za slovo. Vážený pane místopředsedo, pane ministře, dámy a pánové, pokusím se navázat na včerejší rozpravu k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon o sociálně-právní ochraně dětí, i s tím vědomím, že mezitím jsme projednávali zcela jinou tematiku a možná bude obtížné najít tu přetrženou nit diskusí nad novelizací tohoto zákona.
Pan ministr zde ve svém úvodním slovu zdůvodnil potřebu novelizace zákona o sociálně-právní ochraně dětí čtyřletou aplikací tohoto zákona v praxi, která vyvolala jisté potřeby změn, což je velmi chvályhodné, zejména když si v důvodové zprávě můžeme přečíst, že návrh novelizace zákona o sociálně-právní ochraně dětí se předkládá v souladu se záměrem podpořit všechny formy náhradní péče o dítě, které umožní dítěti vyrůstat v prostředí co nejbližším prostředí rodinnému. Na tomto je, myslím, mezi námi široká shoda.
Já si dovolím zde v obecné rozpravě prvního čtení uvést pouze několik nedostatků, které tato předloha vykazuje, a to zejména v oblasti umísťování dětí do náhradních rodin nebo do neziskových organizací, kterým vyplývají z tohoto zákona povinnosti a kterým je svěřena část pravomocí na úseku sociálně-právní ochrany dětí. Doufám, že to, že ty připomínky uvedu zde, bude dobrým odrazovým můstkem pro to, aby potom jednání na příslušném výboru, kterému tento zákon bude přikázán, bylo akční k odstranění všech nedostatků a sporných bodů, na kterých se možná v této obecné rozpravě shodneme.
***