Neautorizováno !

(15.50 hodin)
(pokračuje Filip)

Stanovisko vlády k předloženému tisku jsme obdrželi jako sněmovní tisk 931/1.

Požádám zástupce navrhovatele, předpokládám pana poslance Waltera Bartoše, aby zaujal místo u stolku zpravodajů. O totéž požádám pana poslance Miroslava Kalouska, který je zpravodajem pro prvé čtení.

Věřím, že pan zástupce navrhovatelů může v tuto chvíli předložený návrh uvést. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Walter Bartoš: Vážený pane místopředsedo - teď se zdráhám říci vážená vládo, protože zrovna nikdo z ministrů zde není.

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Věřím, že se okamžitě dostaví. Byli tady dva místopředsedové vlády ještě před malou chviličkou, proto nepřerušuji jednání. Pan ministr Škromach tady byl celou dobu, takže si pravděpodobně jenom odskočil. (Hlasy ze sálu: Je v předsálí.) Jestli máte zájem počkat, nebudu přerušovat schůzi, protože tady skutečně byli do této chvíle dva místopředsedové vlády. Nenutím vás. Vím, že podle jednacího řádu tady má být přítomen alespoň jeden z místopředsedů vlády.

Pokud máte zájem, pane kolego, můžete uvést svůj návrh.

Poslanec Walter Bartoš: V tom případě mé oslovení bude vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, vážená nepřítomná vládo.

Není to tak dávno, co jsem zde v Poslanecké sněmovně spolu s kolegy z ODS předložil zákon, který měl zrušit nesmyslné ustanovení nedávno přijatého školského zákona, podle kterého není možné podat více než jednu přihlášku na střední školu. Naše snaha usnadnit dětem a jejich rodičům rozhodování o tom, jakou školu si vybrat, a zmenšit tak riziko neúspěchu zejména u těch, kteří se rozhodují v méně příznivých sociálně-ekonomických podmínkách, byla paní ministryní školství bohužel označena za hysterii. Vládní koalice se rozhodla usnadnit život úředníkům a náš návrh v Poslanecké sněmovně zamítla. Veřejná diskuse, která proběhla po prvním kole podávání přihlášek, ukázala, že obavy kritiků byly oprávněné. Vše nasvědčuje tomu, že zájemci o studium volili jistotu, a je velmi pravděpodobné, že to nejvíce postihlo právě děti ze sociálně slabších vrstev, jejichž rodiče se pochopitelně více báli rizika neúspěchu. Ministerstvo školství slíbilo provést analýzu důsledků tohoto ustanovení nového školského zákona. Doufám, že její výsledky budou předloženy včas a budou zpracovány správně, abychom na jejich základě mohli znovu tento problém v Poslanecké sněmovně řešit.

Dnes vám, vážené kolegyně, vážení kolegové, i vážená vládo, neboť pan ministr Škromach je už zde přítomen, se stejnou naléhavostí předkládám zákon, jehož hlavním cílem je studentům středních a vysokých škol vytvořit příznivější podmínky pro to, čemu se u nás tradičně říká studentské brigády. Ti z vás, kteří studovali, si jistě pamatují, jak příjemné a někdy i důležité bylo si během studií vydělat trochu peněz a usnadnit tak rodičům financování studia, které sice je formálně zadarmo, nicméně stojí nemálo peněz.

O nějakém systému momentálně teď studenti mohou pouze snít, mohou si o něm nechat pouze zdát.

Jak jistě víte, studenti byli, i když možná nechtěně, výrazně poškozeni novelizací zákona o zaměstnanosti, který nabyl účinnosti 1. října minulého roku. Tato novela ztížila krátkodobé zaměstnávání studentů tím, že omezila zaměstnávat studenty prostřednictvím agentur. Zjednodušeně řečeno, agentura nyní může i nadále práci studentovi zprostředkovat, ale dohodu o provedení práce se studentem může uzavírat pouze zaměstnavatel, který o studentskou práci stojí. Zprůhlednit fungování agentur práce je jistě chvályhodné. Trestat ale tím studenty a komplikovat jim možnost si najít krátkodobé příležitostné zaměstnání je špatné.

Pokusím se vám proto, dámy a pánové, stručně objasnit, v čem je problém a jak tento problém spolu s kolegy z Občanské demokratické strany navrhujeme řešit. Zákon o zaměstnanosti nebrání tomu, aby zaměstnavatelé zaměstnávali studenty přímo v jakémkoliv pracovněprávním vztahu, to je buď v pracovním poměru, nebo na dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr. Problém je ale v tom, že existují omezení, u jejichž překročení student musí na příležitostnou práci uzavírat pracovněprávní vztah, a zaměstnavatel tak musí za studenta odvést sociální a zdravotní pojištění, které je ovšem za něj již jednou hrazeno státem. Stanovené limity jsou přitom velmi omezující. U dohod o provedení práce se jedná o limit 100 hodin v kalendářním roce. U dohod o pracovní činnosti zásadně nelze vykonávat práci v rozsahu překračujícím v průměru polovinu stanovené týdenní pracovní doby. Pracovní úvazek může být proto oproti pracovnímu poměru nejvýše poloviční. O práci studenta, za kterého zaměstnavatel musí odvést sociální a zdravotní pojištění, není velký zájem. A to nejen z důvodu vysokých nákladů na odvody zdravotního a sociálního pojištění, ale i z důvodu vysokých administrativních nákladů, které jsou s tímto spojeny. Studenti, kteří chtějí nebo musí pracovat nad tyto limity, jsou tedy tlačeni do jakési šedé ekonomiky. Buď příležitostně pracují takzvaně načerno, anebo v dohodách zkreslují počet odpracovaných hodin s cílem nepřekročit limit 100 hodin ročně u jednoho zaměstnavatele, případně příjmy přes 5 tisíc korun uměle rozepisují na více měsíců na příbuzné, kamarády a podobně.

Média již informovala o tom, že novela zákona o zaměstnanosti skutečně vedla k úbytku pracovních příležitostí pro studenty. Všichni přitom dobře víme, že příležitostná výdělečná činnost v době studia představuje významný zdroj příjmů studentů usnadňující jim financování nákladů spojených se studiem, a to zejména v případech, kdy studium představuje poměrně velkou finanční zátěž rozpočtu studenta nebo jeho rodiny.

Zastavme se ještě nad definicí studenta. Student je poplatníkem daně soustavně se připravujícím na budoucí povolání. Soustavnou přípravou na budoucí povolání, zjednodušeně řečeno, je studium na středních a vysokých školách, a to s výjimkou dálkového, distančního, večerního a kombinovaného studia. Pokud tedy studenti soustavně studují v řádném denním režimu, mohou zpravidla pracovat pouze v příležitostném režimu. Proto vzniká naléhavá potřeba studentům připravit v zákoníku práce takový typ pracovního poměru, který bude odpovídat svým charakterem příležitostné práci studenta.

Výdělečná činnost studentů však není jen zdrojem příjmů, ale též praktických zkušeností a pracovních návyků. Studenti, kteří si v průběhu studia vydělávají pokud možno v oboru studia, mají nejen lepší představu o profesi, na kterou se připravují, ale též jsou později realističtější v nárocích na mzdové a kariérní postupy. Student, který načerpal praktické zkušenosti již v průběhu studia, nemá přemrštěné požadavky na výši svého postavení a finanční ohodnocení, dokáže lépe odhadnout svoji cenu, lépe posoudit nároky zaměstnavatele a hlavně lépe chápe, že si na svou mzdu svým výkonem musí ve firmě vydělat, chovat se možná co nejvíce ekonomicky a zodpovědně. Studenti, kteří projdou pracovní zkušeností, jsou tedy lépe připraveni na vstup na trh práce, čímž se snižuje také jakési riziko nezaměstnanosti.

***