Neautorizováno !

(10.40 hodin)
(pokračuje Langer)

Vážené kolegyně, vážení kolegové, mohl bych polemizovat s dalšími vystupujícími v obecné rozpravě. Mohl bych se ptát, zda opravdu je tento návrh zákona v rozporu s přáním paní kolegyně Parkanové, aby soudci byli odvážní. Myslím si, že naší ambicí by mělo být, aby soudci byli zejména odpovědní a aby byli připraveni nést odpovědnost za to, když zasáhnou někomu do jeho základních práv a svobod. To nevylučuje tento návrh zákona. Naopak, tento návrh zákona je vede k větší odpovědnosti, než mají dosud.

Kolegyně a kolegové, návrh, který předložili mí kolegové a já, je klasickým zákonem, který se snaží řešit problém střetu dvou hodnot - svobody na jedné straně a bezpečnosti na straně druhé. Benjamin Franklin kdysi dávno řekl: "Pokud se vzdáme svobody ve jménu bezpečnosti, pak bychom asi neměli mít nárok ani na jedno." Uvažujte o této myšlence, budete-li za chvíli rozhodovat o tomto návrhu zákona.

Děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců ODS.)

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu místopředsedovi Langerovi. Nyní, chce-li vystoupit paní zpravodajka, prosím. Pokud ne, tak budeme hlasovat o návrhu, který v rámci rozpravy zazněl. Předtím vás všechny odhlásím. Poprosím o novou registraci. (Velký hluk a neklid v sále.)

Připomínám těm, kteří vcházejí právě do sálu, že v hlasování, které za chvilku zahájím, budeme rozhodovat o návrhu na zamítnutí této poslanecké předlohy.

Zdá se, že jsou všichni, kteří chtějí hlasovat, již přítomni.

Zahájil jsem hlasování pořadové číslo 277. Kdo je pro zamítnutí, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

Hlasování skončilo. Hlasovalo 155 poslanců, z nichž 102 bylo pro, 45 proti. Návrh byl zamítnut.

Děkuji navrhovatelům, paní zpravodajce, všem diskutujícím i panu inspektorovi Trachtovi, který se nám vloudil do naší rozpravy. Končím projednávání bodu 67.

Nyní se budeme věnovat bodu, kterým je

56.
Návrh poslanců Zuzky Rujbrové, Miloslava Kaly a dalších na vydání zákona,
kterým se mění a doplňuje zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád,
ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech
a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 941/ - prvé čtení

Stanovisko vlády máme k dispozici jako sněmovní tisk 941/1. Prosím, aby předložený návrh uvedla navrhovatelka poslankyně Zuzka Rujbrová.

Poslankyně Zuzka Rujbrová: Dobrý den, kolegyně a kolegové. Dovolte, abych uvedla jménem předkladatelů tisk 941, kterým je návrh na novelu občanského soudního řádu.

Poslanecká sněmovna už celou řadu let hledá způsoby, jak napomoci oprávněným požadavkům věřitelů na vymáhatelnost jejich pohledávek. Návrh, který vám předkládáme, je jedním z podobných pokusů, kdy tematicky směřuje právě k uspokojení požadavku veřejnosti na zlepšení vymáhatelnosti pohledávek. V rámci návrhu, a nebudu zde číst údaje, které máte v důvodové zprávě, se pokoušíme dotknout tří samostatných možností změn - podotýkám, v případě, že některá z nich nebude akceptována, jsou oddělitelné - které se zaměřují na toto společné téma.

Jedna z nich směřuje k větší ochraně práv lidí, jejichž nárok na výplatu mzdy uspokojen není. V současné době mají věřitelé možnost v průběhu soudního projednávání řešit vymáhání svých pohledávek v takzvaném zkráceném rozkazním řízení, tedy kdy soud na jejich návrh vydá tzv. platební rozkaz, řízení končí nebo může končit poměrně rychle a poměrně rychle může nastoupit také výkon rozhodnutí. Jednou z podmínek, za kterých lze aplikovat rozkazní řízení, je, že jde o věc, kterou nerozhoduje u soudu senát. Mezi senátní věci patří ovšem i spory pracovní. Dostáváme se tedy do situace, kdy jinak nesporná finanční odměna za provedenou práci se dostává do jiného režimu, který je pochopitelně z hlediska délky soudního projednávání výrazně delší než u pohledávek jiných, a zaměstnanci, kteří čekají na svoji mzdu, jsou až ve frontě za jinými věřiteli, jejich pohledávky mohou (nemohou?) být v rozkazním řízení uspokojeny. Pokoušíme se tedy svým návrhem i v těchto případech rozkazní řízení umožnit.

Druhým tématem je snaha eliminovat případy, kdy právě v rozkazním řízení dlužníci účelově podávají tzv. odpor, čímž nastupuje režim normálního soudního projednávání; aniž by zpochybňovali důvodnost samotné pohledávky, tak bojují o čas, který může trvat několik měsíců a let navíc, do doby, než k uspokojení pohledávky, respektive k jejímu vymáhání dojde. Nastává také, a není to výjimkou, potom situace, že pohledávka, která je soudem potvrzena a která byla, respektive mohla být vymáhatelná v době, kdy se věřitel na soud obrátil, ve stadiu vlastního výkonu rozhodnutí už uspokojena být nemůže prostě proto, že není z čeho. Dáváme tedy možnost zavedení určité formy předběžného opatření, kde by právě v rozkazním řízení mohl a za určitých okolností soud musel zajistit peněžité prostředky sloužící k budoucímu uspokojení pohledávky do doby, než bude pravomocně rozhodnuto.

V této souvislosti jsem se seznámila se stanoviskem vlády, která na jedné straně zpochybňuje tuto možnost jako příliš silný zásah do jistot občanů, na druhé straně tvrdí, že fakticky už současná právní úprava tuto možnost soudům v rámci ustanovení zákona, která se týkají vydávání předběžných opatření, zná. Ano, souhlasím, občanský soudní řád už tuto možnost zná, ale ukažte mi v praxi české justice jediný případ, kdyby soud v rozkazním řízení za situace, kdy mu to není samostatně uloženo, tuto praxi aplikoval.

Konečně třetí téma, přiznám se, že asi bude ve zdejší diskusi nejkontroverznějším, je zavedení nového, dalšího způsobu výkonu rozhodnutí, který pokud věřitel, kterému byl nárok přiznán, tento způsob zvolí, by umožňoval vymáhání pohledávek zejména mezi podnikateli v menších městech, tedy tam, kde dlužník s největší pravděpodobností má u některého z peněžních ústavů svůj účet. Velmi zjednodušeně řečeno, soud, pochopitelně na základě vykonatelného rozhodnutí a na základě žádosti oprávněného věřitele, by vystavil něco jako poukázku k výběru, na základě které by věřitel mohl u kteréhokoliv z finančních ústavů tuto pohledávku uplatnit.

***