Neautorizováno !


 

(12.50 hodin)
(pokračuje Máša)

Navrhují se například dílčí změny v hospodaření, které by vysokým školám měly umožnit efektivněji pracovat s finančními prostředky, zakládat účelové fondy a převádět prostředky do dalšího rozpočtového roku. Dochází rovněž ke zjednodušení voleb do akademického senátu, posiluje se právní jistota studentů v orgánech vysokých škol, dále se upřesňuje stanovení poplatků za delší dobu studia apod. K významným změnám patří bezesporu také prodloužení funkčního období rektora z dosavadních tří na navrhovaných pět let v souladu s náročností této funkce a s mezinárodním standardem.

Novela se dále snaží napravit některé nedostatky platného zákona. Mezi tyto změny patří například prodloužení doby akreditace, možnost změny délky studia v závislosti na příslušné formě, možnost vysoké školy stanovit poplatek za konání rigorózní zkoušky, možnost podání přihlášky v elektronické podobě a další. Významnou změnu představuje také návrh na osvobození vysokých škol od daně z příjmů.

V souladu se stanoviskem vlády, které máte v tisku 949/1, je však předkládané novele třeba rovněž vytknout určité nedostatky. Vláda v první řadě vytýká novele zvyšování nároků na státní rozpočet, k němuž by došlo v důsledku zavedení příspěvku na vzdělávací a vědeckou, výzkumnou, vývojovou, uměleckou nebo další tvůrčí činnost. Tento návrh je proto vládou odmítán jako návrh, který není systémový, který tak jak je navržen, dokonce odporuje zákonu číslo 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu a vývoje z veřejných prostředků, podle něhož se výzkum a vývoj na vysokých školách podporuje formou finančních dotací.

Další problematické místo z hlediska souladu navrhované novely s platnými právními předpisy České republiky představuje dle stanoviska vlády konstrukce kontinuity mandátu studenta v akademickém senátu. Tento návrh je především díky své nevhodně zvolené formulaci skutečně sporný a svou podstatou dokonce odporuje platnému zákonu o vysokých školách, neboť jeho realizací by došlo k tomu, že členem akademického senátu by po jistou dobu mohla být osoba, jež není ani studentem, ani akademickým pracovníkem.

Osobně jsem přesvědčen, že uvedené výhrady vlády lze akceptovat, a to zejména s ohledem na jejich poměrně jednoznačné a zcela korektní zdůvodnění.

Některé další výhrady vlády k návrhu, jako jsou například návrh na zvýšení počtu členů akreditační komise, návrh na zrušení ustanovení, dle kterého je součástí statutu vysoké školy také seznam akreditovaných studijních programů, návrh změny ohledně standardní délky studia či návrh způsobu určení, zda zaměstnanec vysoké školy je či není akademickým pracovníkem, ponechávám bez komentáře k širší odborné diskusi.

V závěru bych chtěl konstatovat, že dle mého názoru návrh jako celek znamená významný krok ke zkvalitnění všech vysokých škol, což konstatovalo rovněž i 79. zasedání pléna České konference rektorů, které se konalo 21. a 22. dubna letošního roku v Ostravě. I já bych vás požádal, kolegyně a kolegové, o propuštění návrhu novely do druhého čtení s tím, že některé výtky nebo formulace budou zpřesněny a doplněny. Podrobně o těchto věcech hovořila kolegyně Šojdrová. Nechci jít do dalších podrobností.

Děkuji za vaši pozornost.

 

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Nyní má slovo pan kolega Bartoš, zatím poslední přihlášený do obecné rozpravy.

 

Poslanec Walter Bartoš: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, další příznivý vývoj vysokého školství je závislý na tom, kdy se podaří v tomto státě prosadit konsensuální návrh na jeho hlubší reformu, zejména pak na reformu financování. O reformách týkajících se oblasti vysokých škol se sice hodně mluví, dokonce jsme se dozvěděli, že již nastaly, nicméně nic zásadního se právě v této oblasti nezměnilo. Vláda ostatně kromě tradičních deklarací o podpoře a významu vysokého školství a ujišťování, že je stále prioritou, ani žádné skutečné reformní kroky nenavrhuje. Paradoxně tedy nikoliv z iniciativy vlády, ale díky poslanecké iniciativě jsou tiskem 949 navrhovány alespoň některé dílčí legislativně technické změny.

V souvislosti s tím mi dovolte, abych na úvod této debaty položil tři základní otázky. Ta první otázka zní: Je návrh kolegů hlubší reformou vysokého školství a zejména pak reformou financování? Ta druhá otázka: Mají být novely takových komplexních témat, jako je oblast vzdělávání, výsledkem dlouhodobé diskuse s veřejností, nebo mají být předmětem jenom poslaneckých iniciativ, a to speciálně bez této diskuse? A ta třetí otázka - jestli je žádoucí, aby tak obsáhlý návrh byl zpracován poslanci takříkajíc na koleně, a to bez legislativního servisu.

K první otázce, tedy jestli je návrh kolegů nějakou hlubší reformou vysokého školství. Z vyjádření minulého premiéra Grosse i současného premiéra Paroubka je zjevné, že tato vláda se nechystá k žádné zásadní reformě terciárního vzdělávání. Vláda evidentně nechce, nebo možná neví, jak otevřít vysokoškolský sektor většímu počtu zájemců. O šancích na rovný přístup k vysokoškolskému vzdělání si proto budoucí zájemci mohou prozatím nechat jen zdát. To jediné, co vláda nabízí, jsou otřepané floskule o tom, že školné nesmí být zavedeno, protože by se tím zhoršil přístup ke vzdělání sociálně slabých. Je jen škoda, že když už je brán v potaz sociální aspekt, neodpověděli zastánci tohoto názoru na otázku, jak je možné, že v našem systému, tedy v tzv. bezplatném modelu vysokoškolského vzdělávání, se mladí lidé z nízkopříjmových rodin, chcete-li z dělnických rodin, dostávají na vysoké školy pouze v osmi procentech případů, zatímco v jiných zemích je to čtyřikrát více?

Ano, dámy a pánové z vládní koalice, školné není vaším programem. Tak vymyslete jiný model, který umožní otevřít naše vysoké školy! Skandinávský model je model bez školného, je založen na jiném způsobu financování a na mnohem větší sociální podpoře studentů, ale ani k tomuto modelu vy nesměřujete. Je tedy zřejmé, že nic zásadního se v této oblasti měnit nemá. A protože všichni předkladatelé, pokud mě paměť neklame, jsou poslanci vládní koalice a oni zřejmě respektují tuto vládní filozofii nicnedělání a strkání hlav do písku, ani jejich počin není žádným dalším pokusem o reformu právě této oblasti. Ostatně v důvodové zprávě se výslovně uvádí, že se jedná o návrh víceméně legislativně technický. Podstata problému - tedy jak otevřít vysoké školy většímu počtu zájemců, jak vytvořit prostor pro vícezdrojové financování a pro vzájemnou konkurenci vysokých škol - zůstává prozatím nedotčena.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP