Neautorizováno !

(14.30 hodin)

Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Také vám děkuji, pane ministře. Prosím, aby se ujal slova zpravodaj pro prvé čtení Michal Hašek.

Poslanec Michal Hašek: Vážený pane předsedo, vážená vládo, kolegyně, kolegové, vážení hosté, jak už ve svém úvodním slově uvedl pan ministr pro místní rozvoj Radko Martínek, zabýváme se nyní novelou zákona o pohřebnictví, tématem, které jistě z etického hlediska je velmi náročné. Bylo by také dobré, kdyby aspoň z tohoto pohledu mu Poslanecká sněmovna věnovala potřebnou pozornost.

Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Prosím, aby se Poslanecká sněmovna skutečně ztišila a věnovala tomuto návrhu, jak bylo řečeno, dostatečnou pozornost. Prosím vás, abyste opravdu ukončili ta jednání tady ve sněmovně a věnovali jsme se tomu, co máme na pořadu. Prosím, máte slovo.

Poslanec Michal Hašek: Děkuji, pane předsedo.

Zákon o pohřebnictví, zákon 256 z roku 2001 Sb., nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2002 a do dnešního dne byl celkem čtyřikrát novelizován. Vláda České republiky nám v podobě sněmovního tisku 956 předkládá další dílčí novelu, která vychází z aplikačních problémů nebo z důvodu řešení aplikačních problémů v praxi. Chtěl bych jako zpravodaj upozornit minimálně na ten fakt, že při zabývání se tímto zákonem budeme muset, ať už v rámci výboru nebo dalšího projednávání, zasáhnout minimálně do části týkající se účinnosti, protože předložený sněmovní tisk počítá s účinností této novely od 1. července 2005, což už je vpravdě termín nereálný.

Kromě záležitostí, které zde vyjmenoval už pan ministr Martínek, bych chtěl zmínil ještě některé další okolnosti, kterých se tato novela zákona o pohřebnictví týká. Patří mezi ně např. otázka řešení vyplácení pohřebného v situaci, kdy dochází k pohřbení na neveřejném pohřebišti, dále je nově upravována některá součinnost zdravotnických zařízení nebo ústavů sociální péče při předávání lidských pozůstatků a řešení některých technických a evidenčních záležitostí.

Dovolte mi, abych jako zpravodaj konstatoval, že návrh zákona je podle mého názoru plně způsobilý, aby jej Poslanecká sněmovna schválila v prvém čtení a postoupila k projednávání odborným výborům. Děkuji za pozornost.

Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Také děkuji a otevírám obecnou rozpravu, do které mám písemné přihlášky pana poslance Miloše Máši a pana poslance Josefa Šenfelda. (Poslanec Máša: Až k bodu č. 62.)

Takže pan poslanec Josef Šenfeld? Už ho vidím. Prosím, máte slovo.

Poslanec Josef Šenfeld: Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové, rád bych se velice stručně vyjádřil k uvedenému vládnímu návrhu, novele zákona o pohřebnictví.

Souhlasím s konstatováním vlády v důvodové zprávě, že stávající právní úprava dané problematiky platná od 1. ledna 2002 způsobuje aplikační potíže způsobené nepředpokládanými protichůdnými alternativními výklady některých ustanovení a částečně také nedostatečných řešením určitých právních vztahů. Jedná se tedy o technickou novelu, která by měla odstranit některé problémy spojené s aplikací. Souhlasím také s propuštěním do druhého čtení.

Konkrétně těch změn není mnoho. Jedna možná z těch nejcitlivějších se týká nakládání s předměty nalezenými v lidských ostatcích po zpopelnění zemřelého. Podle stávající úpravy se předávaly soudům příslušným k dědickému řízení, v projednávaném návrhu je řešení nabídnout předměty nalezené v lidských ostatcích po zpopelnění zemřelého osobě, která zařizovala pohřeb zemřelého. Já osobně dávám na zvážení a přikláním se ke třetí možné variantě řešení. Vzhledem k pietě, etice a i právnímu pořádku České republiky navrhuji stanovit absolutní zákaz cokoliv odnímat i z popela po kremaci. Je podle zákona o pohřebnictví zákaz odnímat cokoliv z lidských pozůstatků, tedy těl zemřelých po pohřbení. Nevidím tedy důvod, aby popel zesnulých měl zvláštní a zbytečně existující režim. Proto se stavím za absolutní zákaz odnímat cokoliv z popela, navzdory (?) poukazuji na ustanovení § 202a trestního zákona, kde se jako trestný čin hanobení lidských ostatků hodnotí jednání, když kdokoliv bez povolení otevře hrob nebo hrobku nebo urnu s lidskými ostatky. Mám za to, že z hlediska etického, morálního i právního je tedy vhodné stanovit již mnou uvedený absolutní zákaz odnímat cokoliv z popela po kremaci.

Dle mého názoru je třeba uplatnit placení převozů lidských pozůstatků, aby byl zákonem určen subjekt, který přepravy provozovatelům pohřebních služeb zaplatí, pokud je nezaplatí zejména zdravotní pojišťovny.

V neposlední řadě je třeba upravit jednoznačně v zákoně užívání rakví z tvrdého dřeva, dubu apod. a nejméně spodních zinkových vložek do rakví z tvrdého dřeva při pohřbívání do hrobky. Protože zákon předpokládá i vzorový řád pohřebiště vydaný Ministerstvem pro místní rozvoj, doporučuje používání rakví z tvrdého dřeva, dubu i zinkových vložek. Ale někteří provozovatelé pohřebišť proti smyslu a logice zákona o pohřbívání tyto zásady zákona porušují, např. statutární město Pardubice apod. Proto se stavím za novelu, doplnění zákona, která určí pohřebním službám i provozovatelům pohřebišť, obcím a městům, aby v řádech pohřebišť ze zákona stanovily povinnost do hrobek užívat jen rakve z tvrdého dřeva a minimálně spodní části zinkových vložek. Ostatně většina pohřebišť tyto povinnosti ukládá.

V této souvislosti vzhledem k zjednodušení převozu zemřelých uvnitř Evropské unie dávám také na zváženou možnost přistoupení České republiky k Mezinárodní smlouvě o přepravě zemřelých z roku 1973. Mohu také připomenout snahy Evropské federace pohřebních služeb se sídlem ve Vídni o prosazení v Evropské unii nové jednotné úpravy přepravy lidských pozůstatků, která by nahradila smlouvu o přepravě mrtvol ze dne 10. 2. 1937, tzv. Berlínskou úmluvu, a vyhlášku č. 44 z roku 1938 Sb., kterou je Česká republika vázána i onou tzv. Štrasburskou dohodou z roku 1973.

Děkuji za pozornost.

Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji, pane poslanče. Ptám se, kdo další se hlásí do obecné rozpravy k tomuto prvnímu čtení návrhu zákona o pohřebnictví. Už vidím pana poslance Sehoře. Takže prosím, pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Karel Sehoř: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, dovolte mi dvě poznámky k navržené novele. Jedna se týká § 7 odst. 1, kde se navrhuje vložit písm. d), a to, že pohřební služba musí převzít lidské pozůstatky bez zbytečného odkladu po výzvě lékaře nebo Policie České republiky. Proti tomu znění samozřejmě nic nemám. Problém zůstává v tom, že není jasné, na čí náklady se tento převoz uskuteční. V praxi dochází k případům, že k převzetí vyzve policie, přičemž ale náklady mohou připadnout na pozůstalé, na zdravotní zařízení nebo na policii samotnou. Ten problém vzniká hlavně tehdy, kdy není v zájmu pozůstalých, aby byl převezen, hlavně na pitvu, a potom asi není v pořádku, aby pozůstalí tady takovýto převoz platili. Čili upozorňuji navrhovatele, že ve druhém čtení pak se budu snažit vypořádat s tím, aby bylo jasné, že vždy platí převoz ten, v jehož zájmu vznikl. Takže to je jedna poznámka.

Druhá poznámka je prakticky tatáž, o níž zde už můj předřečník mluvil, a to je § 14 odst. g), nakládání s předměty nalezenými mezi zpopelněnými lidskými pozůstatky, o nichž lze předpokládat, že jde o slitky z drahých kovů. Říká se tu, že se mají nabídnout osobě, která zařizovala pohřeb. To v mnoha případech vůbec není možné, protože pohřební ústav nemá často informace v potřebném čase k dispozici, ale to není asi to nejvíce rozhodující.

***