Neautorizováno !

(9.30 hodin)
(pokračuje Paroubek)

Takže na to jsem upozornil místopředsedu britské vlády a ten na to samozřejmě také slyšel. S tím, že jsem jej ujistil, že pokud Velká Británie předloží rozumné návrhy, nebo jakékoli návrhy, je o nich česká vláda připravena také jednat, protože má zájem, aby finanční perspektiva Evropské unie na léta 2007 až 2013 byla uzavřena co nejdříve, nejlépe za britského předsednictví.

Chtěl bych říci, že Česká republika po celou dobu aktivně obhajovala svoje zájmy a projevila dodatečné úsilí a konstruktivní přístup během finální fáze negociací, tak jak jsem to naznačil. Finální návrh lucemburského předsednictví byl pro Českou republiku akceptovatelný. Přinesl by České republice zdroje v řádech set miliard korun. Česká republika byla od počátku vedena vědomím, že oddálení dohody může mít negativní dopady na implementaci a výši příjmů prostředků pro Českou republiku.

Výsledek zasedání Evropské rady však, a znovu to zdůrazňuji, nepovažujeme za tragédii. Na národní úrovni lze pokračovat v odpovědné projektové přípravě při anticipaci přísunu prostředků z Evropské unie na základě pozdější dohody o podobě finančního rámce Evropské unie pro léta 2007 až 2013. Znovu opakuji, že očekávám, že budeme schopni tato jednání ukončit ještě za britského předsednictví.

Chtěl bych ještě odběhnout, abych na to náhodou nezapomněl, k jedné důležité otázce, kterou jsme včera s Johnem Prescottem projednávali, a tou je rozšíření Evropské unie. Byl jsem příjemně překvapen, že Velká Británie v této otázce projevuje velkou vstřícnost, považuje za samozřejmé, že budou dokončována jednání o přístupu s Bulharskem a Rumunskem a že budou intenzivně pokračovat jednání také s Chorvatskem. To osobně považuji za velmi pozitivní přístup.

Pokud jde o druhou záležitost, která byla velmi významně, vlastně v jednom pracovním dnu evropského summitu, projednávána, to je problematika evropské ústavní smlouvy, Evropská rada dospěla ke konsensuálnímu doporučení, podle kterého není zpochybněno pokračování ratifikačního procesu evropské ústavní smlouvy, nicméně vzhledem k nedávným "ne" v ratifikačních referendech ve Francii a v Holandsku bude proces dalších ratifikací prakticky prodloužen. Jedná se o prodloužení za 1. listopad 2006, tedy termín, kdy se původně předpokládalo ukončení řádného ratifikačního procesu. Víte, že ve středu před 14 dny jsem vás informoval o tom, že s tímto názorem půjdu jako se stanoviskem české vlády na jednání Evropské rady, a toto stanovisko zastávaly v té době už některé jiné vlády, takže bylo vlastně přijato. Každý členský stát přitom bude moci přizpůsobit harmonogram ratifikačního procesu evropské ústavy své vlastní politické situaci. V reakci na výsledky Evropské rady odložily ratifikační referendum Dánsko, Portugalsko, Irsko. Lucembursko však od svého referenda plánovaného na 10. 7. neupustilo.

Znovu chci zdůraznit, že s alternativou prodloužení vystupovala Česká republika ještě před zahájením jednání Evropské rady, která v tomto návrhu shledala pozitivní vklad a konsensuálně jej přijala.

Paralelně s procesem ratifikace bude probíhat období reflexe, neformálně, tzv. debata a demokracie. Za široké účasti občanské společnosti, ať už se bude jednat o občanská sdružení, sociální partnery nebo politické strany, se v něm budou diskutovat různé otázky, u nichž občané očekávají řešení i z úrovně evropské integrace. Jde zejména o záležitosti spojené s ekonomickou reformou, ale nejen s tím. Evropská rada tento proces vyhodnotí v první polovině příštího roku s tím, že toto vyhodnocení bude završeno na zasedání Evropské rady v červnu 2006. Vláda České republiky takové zaměření reflexního období plně podporuje. U nás se v dané souvislosti budou nepochybně probírat otázky spojené se vstupem do ekonomické měnové unie, se vstupem do schengenského systému, otázky spojené s ratifikací evropské ústavy apod.

Dámy a pánové, já jsem považoval za nutné uvést v dnešní diskusi věci, které mi připadaly za těch 14 dní nové. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Místopředseda PSP Jan Kasal: Já vám děkuji, pane předsedo vlády, za vaše vystoupení a zrekapituluji, v jakém stavu se nacházíme. Před zahájením vystoupil pan ministr Svoboda s návrhem, abychom sloučili rozpravu. Tím de facto bylo zamýšleno i otevření bodu k finanční perspektivě. Tím, že vystoupil, rozpravu otevřel, i všeobecnou, protože ona byla před 14 dny uzavřena, takže já prosím vzhledem k tomu, že se projednává tento bod, aby byli pohotově připraveni - pan poslanec Milan Ekert je, pana ministra Bohuslava Sobotku jsem tady také viděl. Jako zpravodaj pan poslanec Milan Ekert, ale ještě se hlásil pan ministr Svoboda. Vaše práva jsou vyrovnaná, takže v tuto chvíli vystoupí pan ministr Cyril Svoboda.

Ministr zahraničí ČR Cyril Svoboda Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, kolegyně a kolegové, Evropská unie dnes uprostřed debaty o své budoucnosti - nejde o krizi Evropské unie jakožto takové, je to krize nedohody na dvou tématech. A tím tématem je svropská ústavní smlouva a finanční perspektiva pro tento přítomný okamžik. Neznamená to, že by Evropská unie nebyla schopna tyto skutečnosti překonat a ukázat to, co skutečně Evropská unie je. Evropská unie není dělením na dva světy Evropy, na svět pouze volného trhu a na svět silného sociálního projektu. Evropská unie je silný politický projekt. Je to silný projekt a já myslím, že je dobré i tady připomenout, jak tento projekt je úspěšný. Přinesl 50 let míru, 50 let bezpečí a prosperity, přinesl 50 let jistoty do dějin Evropy. Nikdy předtím žádný projekt, žádný evropský projekt nepřinesl tyto cíle - bezpečí, prosperitu, stabilitu a mír. A to, co dnes prožíváme, je jenom dílčí zastavení na debatě o nové evropské budoucnosti.

Co je důležité na tom, co teď prožíváme, je skutečnost, že se nám otevírá skutečně celoevropské téma, a to jak téma evropské ústavní smlouvy, tak téma finanční perspektivy. Evropská unie je živá a musí být živá. A živá je za předpokladu, že probíhají dva procesy. Dva procesy, které se někdy doplňují, někdy se jakoby kříží, ale oba dva procesy musí fungovat. To je proces politické integrace a proces rozšíření. Oba procesy dávají jasný signál, že Evropská unie je entita, která je schopna dalšího rozvoje jak co do šíření, tak co do integrace.

To, co dnes vidíme, je možná krize nedostatku komunikace toho, co Evropská unie přináší, možná že i tváří k tomu, že necítíme některá ohrožení a některé výzvy tak blízko, abychom cítili tu skutečnou potřebu a tu skutečnou výhodu být součástí tohoto integračního uskupení. Možná že to je i rozpor mezi ambiciózními cíli, které Evropská unie má, a tím, čemu já říkám prezentismus, to znamená přítomným hleděním na okamžik teď, zahledění se do přítomného okamžiku - to znamená neztratit příští volby, činit řadu kroků jen z domácích důvodů, jen proto, abych si uchopil svoji pozici doma, abych si pomohl. A na tomto konfliktu se mají řešit věci obecné.

***