Neautorizováno !

(9.40 hodin)
(pokračuje C. Svoboda)

To znamená, tento konflikt mezi velkými ambiciózními cíli Evropské unie a prezentismem zahleděným do přítomného okamžiku tady skutečně je. My musíme obojí opustit. Není možné hledět na Evropskou unii jenom skrze tento přítomný okamžik a není možné dávat Evropskou unii jakožto entitu, která pouze má ty nejambicióznější cíle. Podle mého názoru je velmi důležité zažít reflexi, kterou dnes máme, zažít ji a uvědomit si ji, protože debata o evropské ústavní smlouvě nebyla debata o textu. Potom bych položil otázku, která že část textu, který článek je ten, který v Evropě vadí, který je označován Evropskou unií za škodlivý nebo špatný. Není to tak, protože pohledy na debatu o evropské ústavní smlouvě se lišily v jednotlivých členských zemích Evropské unie.

My nemůžeme zavřít oči nad skutečností, že Evropská unie ve dvou zemích dnes řekla - doufejme, a já jsem o tom hluboce přesvědčen a řeknu i důvody, proč jsem o tom přesvědčen - dočasně ne evropské ústavní smlouvě. Zakládající země Francie, ačkoliv text byl velmi francouzský, a zakládající země Holandsko, kde signál byl velmi silný, 60 %. Otázka se totiž podle mne netýká textu evropské ústavní smlouvy. Text je dobrý a je prospěšný pro Evropskou unii.

Otázky, které se otevřely, a je dobře pečlivě sledovat, jak probíhala debata v jednotlivých členských státech Evropské unie, jsou otázky, které byly otevřeny jakožto otázky evropské, které si lidé z definice spojili s touto evropskou ústavní smlouvou, protože text se jim zdál příliš vzdálený, příliš abstraktní, aby mu porozuměli. Kladli si otázky - nezaměstnanost. V Evropské unii je 20 milionů lidí nezaměstnaných. Kladli si otázky, jak Evropská unie je konkurenceschopná s největšími trhy, s dynamičtěji se rozvíjejícími ekonomikami, jak je na tom s moderními technologiemi, aby v soutěži byla úspěšná. Jak řeší Evropská unie otázku ilegální migrace, která se dnes pohybuje ve stovkách tisíc lidí a je spojena s organizovaným zločinem a s hrozbou terorismu. Jaké je řešení sociálního ohrožení občanů Evropské unie tváří v tvář integraci a rozšíření. Jak vypadá rozšíření, o které státy a jak má být Evropská unie rozšířena. Jestli je Evropská unie přeregulována, nebo není. Do jaké míry jsou instituce Evropské unie flexibilní v odpovědi a v řešení problémů, které Evropa před sebou má. Jak to vypadá s volným pohybem osob, jestli je ohrožením, nebo není ohrožením. Jak to vypadá s volným pohybem služeb, jestli volný pohyb služeb je, nebo není ohrožením.

Já jsem si, dámy a pánové, naprosto jist, že na tyto otázky je Evropská unie schopna dát jasnou a pozitivní odpověď. Je potřeba jenom využít tohoto času reflexe, aby Evropská unie na tyto otázky dala odpověď. Protože občané potřebují vidět nejenom ambiciózní cíle, ale konkrétní výsledky toho, co Evropská unie činí. Oba tyto procesy se týkají jak debaty o evropské ústavní smlouvě, tak samozřejmě debaty o finanční perspektivě.

Bylo řečeno a slyšel jsem, že jde především a jen a na prvním místě o peníze. Jsem hluboce přesvědčen, že pokud jde o debatu o finanční perspektivě, nejde primárně o ty peníze, ale jde primárně o způsob jejich použití, protože mluvíme o jednom procentu hrubého domácího produktu Evropské unie. Mluvíme o příspěvcích jednotlivých členských států Evropské unie, které nepřekročí 2,5 % rozpočtu. Mluvíme o malých částkách z hlediska celoevropské schopnosti a bohatství celé Evropské unie. To znamená, že debata, která před námi je, je velkou výzvou. Je to velká výzva již teď za britského předsednictví. Já doufám, že bude úspěšná, a všechno pro to uděláme, aby to tak bylo, nebo popřípadě při příštím rakouském předsednictví. Určitě je třeba uzavřít debatu na téma "finanční perspektiva".

Česká republika preferovala, preferuje a bude usilovat o to, aby byla uzavřena finanční perspektiva, protože pro naši zemi je důležité mít finanční perspektivu. Proto jsem přesvědčen, že v tomto ohledu je potřeba vyvinout velké úsilí. Nebojme se nové debaty, protože Evropská unie neučiní revoluci, která by změnila totálně charakter Evropské unie, ale je dobře, jestliže do budoucna Evropská unie udělá jistou reorientaci prostředků a jejich vynakládání na potřeby Evropské unie.

Konflikt je vlastně na téma "britský rabat a společná zemědělská politika". Je to debata, která obecně znamená, jestli peníze Evropské unie se vynakládají více na to, co bylo výhodné v minulosti, anebo zda se dává více peněz na to, co bude pro nás výhodné pro jednadvacáté století. Opakuji znovu - výsledek nebude, že skončí společná zemědělská politika nebo že skončí strukturální fondy nebo že skončí koheze, že skončí finanční systém, jaký je, ale debata povede k tomu, že možná dojde k jistému přehodnocení prostředků, protože třeba na společnou zemědělskou politiku se vydává 40 % rozpočtu Evropské unie, ačkoliv společná zemědělská politika znamená zhruba 2 % hrubého domácího produktu Evropské unie a znamená zaměstnanost do 5 % v Evropské unii.

Takže výzva, která před námi je, je šancí, kterou určitě uchopíme. Já zdůrazňuji, že nejde o krizi projektu, nejde o krizi Evropské unie, ale jde o výzvu, která před námi je. To znamená, že aktivním přístupem jsme schopni zajistit to, co potřebujeme. Fungující Evropskou unii, kde není nedostatek demokracie, kde je větší institucionální kreativita, kde je větší flexibilita v rozhodování a kde proces, o kterém mluvím, proces integrace a proces rozšíření, pokračují dál. Záleží jenom na tom, který z těchto dvou procesů bude mít teď navrch a v jaké míře. A to je debata, která před námi je. Proto znovu opakuji - je to velká výzva a já si myslím, že to je šance, kterou můžeme i my dobře uchopit.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu ministrovi Cyrilu Svobodovi. O slovo se přihlásil zpravodaj Milan Ekert.

Poslanec Milan Ekert: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážení členové vlády, vážené kolegyně a kolegové, chtěl bych jen trošku zrekapitulovat to, co se odehrálo. Chtěl bych upozornit na to, že i finanční perspektiva na léta 2000 až 2006 byla schválena v březnu 1999 na berlínském summitu, tedy třičtvrtě roku před zahájením jejího reálného plnění. S tím samozřejmě souvisí i to, že následně musí být přijata prováděcí legislativa a musí být poté připraveny národní plány čerpání.

V tuto chvíli jsme relativně daleko od roku 2007, takže bych řekl, že se nestalo nic tak fatálního v unijním životě. Unie podle nově předsedající Velké Británie potřebuje nové politické vedení a zároveň instituce volají po novém nasměrování. Odehrává se pokus o posun historických tradic a stereotypů, to znamená, že otázky spojené s návrhem nového dlouhodobého rozpočtového rámce se zdánlivě redukovaly tímto směrem, tedy diskusí nad britským rabatem a společnou zemědělskou politikou, z jejíchž výhod čerpají především francouzští zemědělci.

Je všeobecně známo, že zemědělci tvoří 5 % evropské populace a vytvářejí 1,6 % hrubého domácího produktu, a přitom odčerpávají polovinu evropského rozpočtu a zároveň desetkrát více, než jsou výdaje na vědu a výzkum, dlouhodobě akcentovanou prioritu v Lisabonské strategii. Určitě by bylo zajímavé realokovat část peněz ze společné zemědělské politiky do podpory nových regionů, především v nově přistoupivších státech. Britové by se měli i podle svého přesvědčení zasadit, aby byl rámec dlouhodobého rozpočtu unie přijat do konce letošního roku. Uvidíme, zda budou v tomto ohledu úspěšní.

Stojí za to zajisté i zdůraznit pozici nových členských států, které se chovaly na summitu 16. a 17. června letošního roku více evropsky než tradiční členové unie a do poslední chvíle se pokoušely o nalezení kompromisu.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Milanu Ekertovi. Zrekapituluji přihlášky. Pokud ještě platí, nyní by měl vystoupit pan poslanec Schwippel, potom pan poslanec Dolejš, potom pan poslanec Holáň a paní poslankyně Mallotová. Z místa se hlásí pan poslanec Zdeněk Jičínský.

***