Neautorizováno !

(10.50 hodin)
(pokračuje Jičínský)

To je specifický rozdíl oproti České republice, protože Česká republika je národně federativně homogenní. Ale není jiný základní rozdíl z hlediska státních zájmů a národních zájmů, tzn. ochrana obyvatelstva, které se hlásí, které patří k občanům tohoto státu, aby mohli ekonomicky prosperovat, aby se mohli kulturně rozvíjet, aby mohli rozvíjet své kulturní hodnoty, svou národní identitu v mírovém soužití. Pak nevím, v čem je tak velký rozdíl mezi postavením Maďarska, maďarských hlavních politických sil a politických sil v České republice. A přesto, jak je známo, Maďarsko, ať už bylo vedeno socialistickou vládou nebo vládou pravicovou prostřednictvím FIDESZ, tak v tomto ohledu měly stejné postoje a obě tyto strany naprostou většinou se vyslovily pro euroústavu.

Myslím, že i to je důvod k zamyšlení, v čem je tady ta zvláštní specifika našeho odmítavého postoje k euroústavě, kterou formuluje ODS, i se zřetelem k tomu, že podle průzkumu veřejného mínění jsou to voliči ODS, kteří mají k evropské integraci většinou velmi pozitivní postoj. Myslím si tedy, že to jsou vážné úvahy, které bychom neměli přehlížet.

A když se tak snadno kritizuje euroústava i její první část o institucionálním uspořádání, no potom bych ale rád vedle obecné kritiky, že se nerespektuje státní suverenita, že je ohrožena státní suverenita, slyšel konkrétní kritické poznámky nebo návrhy, jak by si ti kritici představovali nové institucionální uspořádání unie, které nepochybně unie v pětadvaceti potřebuje.

Ty problémy, které se teď projevily v různě negativním vztahu k unii, souvisejí s tím, že proces rozšíření z 15 na 25 nebyl dostatečně připraven a zvládnut. A možná že si vzpomínáte, že v druhé polovině 90. let, kdy šlo o to, že Česká republika se chce stát členem unie, tak i ze strany unie se hovořilo o jejím rozšíření o tři, resp. čtyři státy. Rozšíření o deset je věc až začátku 21. století. Je to prostě politické rozhodnutí, ale v tomto směru se opravdu ukázalo, že procesy, které svým způsobem bylo třeba syntetizovat, prohlubování a rozšiřování, nebyly dostatečně zvládnuty.

Proto také hlavní proces, který probíhá, pokud jde o ekonomickou kooperaci, který je spojen s vytvořením eura jako společné měny, nebyl přijat obecně. Ale nemyslím si, že i teď v rámci této složité situace ty země, které se pro euro rozhodly, od tohoto velkého projektu ustoupí. A je na České republice, aby si také rozmyslela, jak se chce chovat, chce-li být účastna na této širší, hlubší ekonomické kooperaci, anebo ne. A myslím, že není sporu po zkušenostech o tom, že hlubší ekonomická kooperace vyžaduje i určitou hlubší integraci ve sféře politické, ať už je to ve sféře společného právního prostoru, společné právní a bezpečnostní politiky, společné politiky zahraniční a obranné. Tyto otázky tedy samozřejmě máme před sebou.

Myslím, jak už to bývá, že krize nemusí být jenom něco negativního. Krize bývá také momentem, který usnadňuje řešení, protože vyhrocuje problém a nutí jeho účastníky k tomu, aby rychleji a odvážněji přistupovali k novým řešením. Čili v tomto směru jsem mírný optimista, že se podaří vyřešit jak problémy spojené s rozpočtem, tak že se časem podaří vyřešit i problémy spojené s euroústavou, ať už na bázi tohoto dokumentu nebo dokumentu jiného, ale že převládnou společné zájmy, které v procesu padesáti let evropské integrace se ukázaly jako silné a jako pozitivní.

A ještě jednu věc. Myslím, že nikdo po pádu komunismu v 90. letech nečekal, že rozvoj Číny a Indie nabude v poměrně krátké době takových dynamických rozměrů a temp, že prostě i ze strany Evropy to vyžaduje nové odpovědi, které jsme až dosud nebyli s to nalézt.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Zdeňku Jičínskému. O slovo se přihlásil ministr zahraničí Cyril Svoboda.

Ministr zahraničí ČR Cyril Svoboda Pane místopředsedo, původně jsme myslel, že nebudu vystupovat, ale osvědčuje se mi, že nejlepší argument proti argumentům ODS je číst tuto smlouvu. To je úžasný argument a platí ta zásada, kterou říkal kdysi můj šéf: Čti zákon, vždycky se tam něco nového dozvíš.

Pan poslanec Benda tady mluvil o přijímání těch změn. Já přečtu, jak to v té smlouvě je, aby se tady neříkaly věty, jako že do toho parlamenty nemají co mluvit: Má-li se změnit smlouva jakožto celek, tak to může navrhnout vláda kteréhokoliv státu, Evropský parlament, Komise. Tyto návrhy předkládají se Radě a Rada je oznámí vnitrostátním parlamentům. A proces končí tak, že změny vstoupí v platnost po ratifikaci členskými státy v souladu s jejich ústavními předpisy. Takto se uzavírají mezinárodní smlouvy. To znamená, že parlamenty všech států jsou do toho vtaženy a bez jejich souhlasu to možné není.

Pan poslanec Benda tady plete druhou věc a to je přechod jednomyslnosti na kvalifikovanou většinu. Je pravda, že může rozhodnout Rada, to má pravdu, ale tady se praví, že každá iniciativa Evropské rady se oznámí vnitrostátním parlamentům - a teď je důležitá věta: Vysloví-li vnitrostátní parlament ve lhůtě šesti měsíců od tohoto oznámení svůj nesouhlas, evropské rozhodnutí uvedené v těchto odstavcích se nepřijme. To znamená, když parlament řekne ne, tak se to nepřijme.

Já jenom prosím ty kritiky, aby konečně tuto smlouvu vzali do ruky a začali ji číst a potom argumentovali s textem v ruce. Zkrátka národní parlamenty jsou vtaženy do obou procesů, jak do procesu ratifikace změny, tak do procesu hlasování od jednomyslnosti ke kvalifikované většině.

Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu ministrovi Cyrilu Svobodovi. Hovořit bude pan poslanec Tomáš Dub a připraví se pan poslanec Kučera.

Poslanec Tomáš Dub: Děkuji vám, pane předsedající. Vážená vládo, dámy a pánové, mám poznámku, ještě s předpoznámkou, jak je mým zvykem, trochu k tomu eurospeaku, co říkal pan předseda Zaorálek k národnímu parlamentu. Myslím, že jsme prostě Parlament České republiky, to znamená, že náš Parlament nereprezentuje jen český národ, ale všechny občany České republiky. A to slovo "národní parlamenty" bychom neměli automaticky přejímat. Podle mě se jedná o parlamenty členských zemí a já v tom "národním" cítím spíš takový pocit regionální. Ale to byla moje poznámka k tomu, jak nazýváme věci, a já si myslím, že je máme nazývat správně.

Chtěl bych reagovat hlavně na pana ministra zahraničních věcí, a to ve dvou tématech.

Prvním tématem je euroústava a proces schvalování. Proces schvalování je nyní spíš ve formální rovině a ta diskuse probíhá možná formálně, protože skutečně asi dost těžko může dojít zdárného konce, a myslím, že formální pokračování schvalování euroústavy má zakrýt ten politický neúspěch, který tvůrci euroústavy zažili v referendech ve Francii a v Nizozemí.

Skutečný aktuální výsledek je takový, že se posílila europozice Tonyho Blaira a Velké Británie, a to nejen tím, že Velká Británie teď má předsednictví, ale i autorita Tonyho Blaira vzrostla. A samozřejmě pokud někomu vzrostla autorita, tak na úkor někoho jiného. A v krizi se nyní ocitl ten, kdo nám svého času demokraticky radil mlčet nebo využít svého práva mlčet. To je francouzský prezident a německý kancléř, který díky svému sociálnímu modelu a jeho neúspěchu nyní stojí před hlasováním o důvěře v jeho vládu.

***