Neautorizováno !

(11.40 hodin)

Poslanec Petr Pleva: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, dovolte, abych předložil jeden pozměňovací návrh, který přečtu a potom ho zdůvodním.

Za část druhou se vkládá část třetí, která zní: Část třetí - Změna zákona o zmírnění některých majetkových křivd způsobených holocaustem. Článek třetí. Zákon číslo 212/2000 Sb., o zmírnění některých majetkových křivd způsobených holocaustem, ve znění zákona číslo 227/2002 Sb., se mění takto: V § 3 odstavec 2 se slova "do 31. prosince 2006, jinak nárok zaniká" zrušují. Část třetí se označuje jako část čtvrtá, článek třetí se označuje jako článek čtvrtý.

Nyní mi dovolte krátké zdůvodnění. Zákon, který zde měním, byl přijat v roce 2002 jako výstup ze závěrů smíšené pracovní komise vlády a Federace židovských obcí tak, aby majetek, především kulturní hodnoty - jsou to umělecká díla, obrazy, sochy apod. - které jsou v držení českého státu, mohl být navrácen oprávněným osobám, které o něj přišly díky právě holocaustu. V praxi se ukázalo, že tato lhůta je velmi malá a velmi nedostatečná, protože ne všechny oprávněné osoby žijí na území České republiky. Když se podíváte do dějin holocaustu, zjistíte, že lidské osudy jsou opravdu tragické, a my bychom neměli rozšiřovat další křivdy tím, že znemožníme těmto lidem, aby se svého majetku nebo majetku, který je jejich oprávněným dědictvím, domohli. Nejedná se o žádná obrovská kvanta těchto uměleckých předmětů, spíše o marginální záležitosti, pro ty jednotlivé osoby ovšem velice podstatné, především z toho citového hlediska.

Dalším závěrem této pracovní komise bylo pověření Ústavu soudobých dějin, aby zmapoval jakousi historii těchto předmětů, jak byly nacisty odebrány, kam se dostaly, kdo si o ně může požádat. Ústav soudobých dějin na tom pracuje a pětiletá lhůta se i zde ukázala jako nedostatečná. Proto navrhuji tuto lhůtu vypustit.

Skutečně se tím českému státu nestane nic katastrofálního. Myslím, že i v Evropské unii ukážeme, že i tyto věci umíme řešit kulturním a civilizovaným způsobem. Proto vás prosím o podporu tohoto mého návrhu.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Ptám se, zda se někdo další hlásí do podrobné rozpravy. Paní zpravodajka, poté pan poslanec Michal Doktor.

Poslankyně Ivana Levá: Děkuji. Chtěla bych v části první článek jedna za bod 16 vložit bod 17. Bod 17 § 8 zní:

Odstavec 1. Vyvěšují-li se se státní vlajkou současně státní vlajky jiných států, umístí se státní vlajka vždy na nejčestnější místo, tj. z čelního pohledu na objekt a) vlevo při vyvěšení dvou státních vlajek, b) uprostřed při vyvěšení lichého počtu státních vlajek, c) v prostřední dvojici vlevo při vyvěšení sudého počtu státních vlajek, d) první zleva, případně i poslední v řadě při vyvěšení většího počtu vlajek než pět.

Odstavec 2. Obdobně se použijí pravidla stanovená v odstavci 1 při vyvěšení státní vlajky s jinými vlajkami.

Odůvodnění k odstavci 1. Dosavadní způsob vyvěšování státních vlajek je vhodný jen pro menší počet současně vyvěšovaných státních vlajek. Pro větší počet státních vlajek než pět jsou kritéria sudosti a lichosti nevhodná, nepřehledná, pro veřejnost nesrozumitelná a zmatečná. V praxi se při vyvěšování většího počtu státních vlajek obtížně určuje prostřední státní vlajka či prostřední dvojice státních vlajek, např. při vyvěšování několika desítek státních vlajek v souvislosti s konáním sportovních akcí. Opouští se proto dosavadní pravidlo nejčestnějšího místa a v souladu s mezinárodními zvyklostmi se výrazně zjednodušuje pravidlo vyvěšování většího počtu státních vlajek než pět.

K odstavci 2. Dosavadní úprava nestanoví pravidla vyvěšování státní vlajky s jinými vlajkami. Stanoví se proto pravidlo logické hierarchie vyvěšovaných vlajek, to je obdobné použití pravidel vyvěšování státních vlajek i pro případy, kdy je se státní vlajkou vyvěšována například vlajka Evropské unie, vlajka mezinárodní organizace, vlajka prezidenta republiky, vlajka kraje, vlajka hlavního města Prahy, vlajka obce nebo vlajka firemní.

Dosavadní body 17 a 18 se přečíslují na 18 a 19.

Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Nyní má slovo pan poslanec Michal Doktor, ale ještě předtím pan poslanec Petr Pleva s faktickou poznámkou.

Poslanec Petr Pleva: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, určitě bych podporoval návrh paní kolegyně Levé, kdyby neměl jeden problém. Ona mluvila o vlajkách kraje, obcí apod., ale to jsou prapory. To nejsou vlajky. Ona jistě ví, že prapor je zcela něco jiného než vlajka.

Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: S faktickou chce vystoupit paní zpravodajka.

Poslankyně Ivana Levá: Skutečně pan poslanec se mýlí. Tady se jedná o vlajky.

Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Nyní skutečně má slovo pan poslanec Michal Doktor, po něm vystoupí v podrobné rozpravě pan poslanec Miloslav Vlček. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Michal Doktor: Děkuji za udělené slovo. Přestože paní poslankyně Orgoníková ode mne očekává, že budu ve svém vystoupení vysvětlovat rozdíl mezi vlajkou a praporem, nehodlám tak učinit. Přesto ovšem nevím, jestli ji nezarmoutím s vystoupením a obsahem poněkud jiným. Docela jistě zarmoutím pana předkladatele, pana ministra vnitra, neboť vystupuji s rozšířením návrhu novely námi projednávané věci o novelu dalšího zákona.

Vážené kolegyně a kolegové, po zralé úvaze, po zvážení pro a proti, zejména po diskusi s panem poslancem Ostrým, panem poslancem Lobkowiczem, s paní poslankyní Levou a poslancem Braným, jsem došel k závěru, že před vás předstoupím a navrhnu vám novelu zákona 319/2001 Sb., kterým se mění zákon číslo 21/1992 Sb., o bankách. Chtěl bych vás ujistit a chtěl bych ujistit i zde přítomného pana ministra financí, že při konstrukci tohoto opakovaného návrhu jsem vycházel zásadně z těchto omezení. Především z vědomí si ustanovení, které bylo obsaženo v usnesení rozpočtového výboru. Jinými slovy bych chtěl pana ministra financí i vás všechny přítomné ujistit, že se neopakuje dejme tomu chyba či opakování onoho kolizního prostoru, který byl vytvořen při podávání původní novely, která v závěrečném hlasování nebyla přijata rozdílem pouze jednoho jediného hlasu. Použil jsem tedy usnesení rozpočtového výboru a v maximální stoprocentní míře akceptoval jeho usnesení. Zároveň jsem akceptoval i návrhy usnesení paní poslankyně Levé, resp. její pozměňovací návrhy, které byly přijaty takovou většinou hlasů členů Poslanecké sněmovny, že nelze debatovat o tom, zda mají, nebo nemají být znovu předmětem této novely, včetně toho, že jsem zvedl i návrh pana poslance Lobkowicze.

Protože jsem vzhledem k zvolené proceduře nemohl přistoupit k věci tak, abych vám rozdal pozměňovací návrh v písemné formě, neboť bych nedokázal splnit ustanovení jednacího řádu, dovolte prosím, abych přečetl celý pozměňovací návrh z tohoto místa.

***