Neautorizováno !


 

(10.00 hodin)
(pokračuje Janeček)

Včera jsem zde použil větu, která se mnohým nelíbila a která zněla, že mám dojem, že v této Sněmovně jako by znovu zavládl duch Gottwalda a Fierlingera. Ale když se podíváme na výsledky hlasování, domnívám se, že už to není dojem, je to fakt. Jak jinak chcete vysvětlit skutečnost, že lidé, kteří se dopouštěli těch nejhorších vražd, kteří se dopouštěli těch nejhroznějších zločinů, týrání, mučení, nikdo z nich fakticky potrestán nebyl? A my říkáme, že je to slučitelné s postojem ochránce demokracie.

Domnívám se, že to je věc, která je velmi vážná, protože to svědčí o tom, jak málo tomu pojmu rozumíme. Svědčí to o tom, že asi skutečně měl pravdu Tomáš Garrigue Masaryk, když říkal, že k tomu, aby byla demokracie vybudována, je třeba padesáti let. K tomu, abychom vůbec rozuměli pojmům, co se demokracií myslí, aby nám skutečně přešla do krve. Můžeme se nad tím usmát a říci, že máme za sebou teprve šestnáct let, čili máme ještě 34 let před sebou. Ale domnívám se, že to není důvod k tomu, abychom se nesnažili ono myšlení směrem k demokracii posunout.

Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. To byl poslanec Janeček. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Zdeněk Jičínský, potom pan kolega Grebeníček. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Zdeněk Jičínský: Pane místopředsedo, pan kolega Holáň nebyl přesvědčen tím, co jsem říkal o rozdílu mezi zákonem o zásluhách prezidenta Beneše a tímto návrhem. Mohu samozřejmě uznat, že moje argumenty nebyly dostatečné, ale přesto si myslím, že to jsou argumenty podstatné. Pokud je nebudeme chtít uznat, potom těžko najdeme společnou základnu pro to, jak přistupovat k minulosti a jak o ní diskutovat.

Pan kolega Janeček mluví o tom, že snad si tyto otázky neklademe nebo není vůle si je klást. Nemyslím si, že otázky si neklademe. Otázky jsme si kladli už v různých situacích za starého režimu, kladli jsme si je po listopadu 1989. Jde o to - ale to někdo nechce uznat, ale je to skutečnost - že společnost nemůže žít minulostí. Společnost ve své většině žije současností a myslí na budoucnost. Nemůžeme optiku minulosti učinit optikou, kterou většina společnosti vnímá tyto problémy.

Já jsem pro to, abychom o minulosti vážně diskutovali. Sám jsem k tomu také napsal nějaké knížky, nechť jsou tedy předmětem kritického posouzení, ale platí to, že tyto věci musí být předmětem normální diskuse. Nesnažme se, znovu opakuji, je soudit prostřednictvím zákonů.

Kolegovi Janečkovi bych připomněl úvodní verš z otčenáše: Otče náš, odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. Zdá se mi, že tento moment, který je podstatný pro křesťanství, někdy v této argumentaci úplně chybí.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu profesoru Jičínskému. S faktickou poznámkou ještě jednou pan kolega Janeček.

 

Poslanec Josef Janeček: Já jsem rád, že i zakořenění komunisté mají určité vzdělání v této oblasti.

Kdyby si pan profesor Jičínský přečetl onen návrh zákona, možná že by tomu mohl věnovat dvě tři minutky, neboť je to návrh zákona velmi krátký, tak by zjistil, že zákon nikoho nesoudí. Zákon se snaží poděkovat lidem za hodnotu, kterou asi stále pan profesor nechápe. Za hodnotu rovné páteře. To je něco, čeho si stále jakoby málo vážíme. Opakuji - bylo zde spousta lidí, kteří pro tuto hodnotu obětovali život svůj, osudy svých rodin, přesto se neohnuli a zůstali rovní. Domnívám se, že není nic špatného na tom, jim poděkovat.

Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Nyní pan poslanec Miroslav Grebeníček, poté pan poslanec Karel Šplíchal. S faktickou poznámkou pan kolega Schwippel.

Ještě jsem neohlásil náhradní kartu pana poslance Michala Doktora. Má náhradní kartu číslo 34.

Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Schwippel: Děkuji, pane místopředsedo. Rád bych vaším prostřednictvím vzkázal panu profesoru Jičínskému. Také bych zde rád citoval jednoho politika, který řekl, že žádná strana, která má ve svém programu revoluční překonání soukromého vlastnictví, nemůže být demokratická. Mluvil o komunistické straně. Nebyl to žádný pravicový politik, byl to váš premiér a váš předseda pan Vladimír Špidla. Co se od té doby změnilo? Myslím, že ne komunistická strana.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: To byl kolega Schwippel. Nyní pan poslanec Grebeníček s řádnou přihláškou do rozpravy. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Grebeníček: Vážený pane předsedající, který tady zároveň reprezentujete nejtolerantnější a nejdemokratičtější politické uskupení v této Sněmovně (Pobavení v sále.)

Podobně jako profesor Jičínský návrh zákona, jak je předkládán, považuji i já za kontroverzní, a to v tom, že se pokouší naroveň a do jedné řady s aktivním bojem za národní svobodu a vznik Československé republiky v roce 1918 a aktivním bojem proti fašismu, okupaci a za osvobození Československa postavit to, o čem se stále pře česká společnost a co návrh nazývá třetím odbojem. My všichni, byť pochopitelně v různé míře, vnímáme zvláštní povahu takového návrhu. Jde tu o skutečnost, že historicky je zcela zřejmé, co byl boj za národní svobodu Čechů a Slováků, který vedl k vytvoření samostatného československého státu, a kdo byli jeho aktivní účastníci. Z historického pohledu je stejně tak nesporně vymezen a českou společností chápán celonárodní zápas proti nacismu, nacistické okupaci a za osvobození a obnovu republiky. Také zde není sporu o tom, kdo byli jeho hybatelé a aktéři.

O vyslovení uznání těm, kdo se zasloužili o vznik republiky, a také těm, kdo se účastnili boje proti fašismu, nemusíme vést diskusi. Toto uznání bylo projeveno v průběhu doby, vtěleno do konkrétních zákonů a lze je kdykoli připomenout a je pro dějinnou paměť národa dobré je připomínat.

Říkám-li, že nemusíme vést diskusi o zásluhách boje za vznik republiky a o zásluhách účastníků protinacistického odboje, neznamená to, že pomíjím nenaplněný zájem Konfederace politických vězňů a vedení KDU-ČSL kádrovat odbojáře a odebírat jim šedesát let po válce osvědčení o účasti v odboji. Jen pro příklad: Poslanec Jan Šverma, proti kterému vytáhla Konfederace politických vězňů v Praze a další podobní kádrováci, je a zůstane velkou osobností, která se čestně zapsala do velkých stránek naší národní minulosti bez ohledu na to, že kdosi z nízkých politických pohnutek nebo i jen ze slepé nenávisti odstranil v Praze jeho sochu a chtěl by vymazat jeho jméno nejen z názvu ulic, ale i z paměti národa. Přitom to byl jediný poslanec, který podepsal svůj mandát vlastní krví. Obdobně Ludvík Svoboda projevil statečnost a hrdinství v protifašistickém boji.

Opakuji: O velkých dobách národní minulosti a o těch, kteří je tvořili svým hrdinstvím, byť nebyli bez chyb, teď diskusi vést nemusíme. Všichni, kdo jsme zde, dobře víme, že také předkladatelé tisku 1140 skutečnou diskusi vést nechtějí.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP