Neautorizováno !

(16.20 hodin)
(pokračuje Sobotka)

Tato dohoda by měla nahradit dosud platnou Dohodu mezi vládou České republiky a vládou Čínské lidové republiky o podpoře a vzájemné ochraně investic, která vstoupila v platnost 1. prosince 1992.

Ministerstvo financí přistoupilo k jednání o nové investiční dohodě především proto, že dohoda o ochraně investic z roku 1992 je již zastaralá a nevyhovuje současným zájmům České republiky v oblasti ochrany českých investorů a jejich investic v Číně. Druhým impulsem byla neslučitelnost této dohody se závazky vyplývajícími z členství České republiky v Evropské unii. Z iniciativy Ministerstva financí byl v roce 2002 zahájen dialog za účelem sjednání nové česko-čínské dohody o ochraně investic, která by splňovala požadavek slučitelnosti s právem Evropské unie a zvýšila ochranu českých investorů a investic v Číně.

Česká republika, vedena snahou dosáhnout tohoto ambiciózního cíle, přistoupila při jednání s čínskou stranou na kompromisní řešení, která však byla nezbytná k úspěšnému sjednání nové investiční dohody a která ve srovnání s dohodou z roku 1992 výrazně rozšiřují ochranu českých investorů v Číně a zároveň prohlubují kompatibilitu této dohody s komunitárním právem. Ve srovnání s dohodou z roku 1992 se české straně podařilo dosáhnout výrazného úspěchu, neboť nová dohoda již neobsahuje protokol, který Číně umožňoval zacházet s českými investory diskriminačně a výrazně omezoval volný převod kapitálu. Předložená dohoda je ve velké míře harmonizována s právem Evropské unie, a to v článku 3 o národním zacházení a doložce nejvyšších výhod a v článku 6, který upravuje převody plateb.

Přes veškeré úsilí se však České republice nepodařilo do nové dohody prosadit článek o základních bezpečnostních zájmech, který by České republice umožnil aplikovat vůči Číně opatření Rady Evropské unie spočívající v pozastavení, omezení nebo úplném přerušení hospodářských vztahů s Čínou v rámci společné zahraniční nebo bezpečnostní politiky. Je však třeba v této souvislosti zdůraznit, že se žádnému státu včetně členských států Evropské unie nepodařilo do dohody o ochraně investic takový článek prosadit. Žádná členská země Evropské unie, která má v tuto chvíli sjednánu s Čínskou lidovou republikou smlouvu o ochraně investic, nemá v této dohodě uvedený článek, který by řešil základní bezpečnostní zájmy. Vzhledem k tomu, že návrh článku o základních bezpečnostních zájmech byl pro Čínu zcela nepřijatelný, Česká republika v zájmu sjednání dohody, která by zajistila českým investorům lepší zacházení ve srovnání s dohodou z roku 1992, od návrhu uvedeného článku v závěrečné fázi jednání ustoupila. V této souvislosti však považuji za nutné poukázat na skutečnost, že právo Evropské unie má přednost před mezinárodními závazky, do kterých Česká republika vstoupila při svém přistoupení k Evropské unii. V tomto smyslu předložená dohoda tedy není v rozporu s komunitárním právem.

Podrobný rozbor jednotlivých ustanovení předložené dohody je obsažen v předkládací zprávě.

Platnost dohody byla sjednána na dobu deseti let. Poté zůstane dohoda v platnosti po dobu neurčitou s možností jednoroční výpovědní lhůty. Pro investice uskutečněné před ukončením platnosti dohody budou ustanovení dohody účinná po dobu dalších deseti let od data ukončení platnosti. Platnost dohody z roku 1992 bude ukončena ve vztazích mezi Českou republikou a Čínskou lidovou republikou.

Přestože se nepodařilo dosáhnout stoprocentní kompatibility nové dohody s komunitárním právem, a to právě v otázce článku o základních bezpečnostních zájmech, dosáhla Česká republika sjednáním předložené dohody maximálního možného úspěchu. V porovnání s ostatními dohodami, které uzavřely ostatní členské státy unie, dokonce zaručuje členským investorům a jejich investicím lepší zacházení, než kterého dosáhly tyto státy ve svých dohodách o ochraně investic. Schválením nové dohody o ochraně investic bude českým investorům a jejich investicím poskytováno spravedlivější zacházení, než je tomu nyní, a dojde rovněž k usnadnění převodu jejich kapitálu z Číny do zahraničí. Doporučuji proto, aby Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky vyslovila s touto dohodou souhlas.

Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane místopředsedo. Ještě než požádám o slovo zpravodaje pana poslance Davida Šeicha, tak poprosím všechny představitele, předsedy nebo místopředsedy jednotlivých poslaneckých klubů, aby avizovali svým členům, že už probíhá další jednání, tedy ta část, u níž bude potřeba hlasování, a bylo by vhodné, aby se dostavili poslanci do jednací síně.

Nyní tedy prosím o slovo zpravodaje pro prvé čtení k této ratifikaci dohody pana poslance Davida Šeicha. Prosím.

Poslanec David Šeich: Vážená paní předsedající, pane ministře, dámy a pánové, dovolte mi krátce zhodnotit návrh, který vláda předkládá, souhlas s ratifikací Dohody mezi Českou republikou a Čínskou lidovou republikou o podpoře a ochraně investic.

Ta dohoda skutečně, jak řekl pan ministr, nahrazuje platnou dohodu z roku 1992. Dohoda z roku 1992 nezaručovala příliš vysoký standard ochrany českých investic v Čínské lidové republice. V roce 2002 bylo proto zahájeno jednání o uzavření této nové dohody. K podpisu dohody došlo při návštěvě čínského premiéra v České republice za přítomnosti premiéra České republiky.

Bohužel musím konstatovat, že nově uzavřená smlouva, která nahrazuje smlouvu starou, nejde kvalitativně výše. Není tedy lepší smlouvou proti smlouvě staré. Bohužel nezaručuje dostatečnou ochranu českých investic v Čínské lidové republice. Současně nezajišťuje reciproční rovnoprávné zacházení českým subjektům v Čínské lidové republice proti subjektům čínským v České republice. To znamená, že zakládá určitý diskriminační, nerovný režim českých podnikatelů v Číně proti čínským podnikatelům v České republice.

Největším problémem je článek 3, to znamená tzv. národní zacházení a doložka nejvyšších výhod. Ustanovení o tzv. nevyhovujících opatřeních totiž umožňuje čínské straně stanovit jednostranná diskriminační opatření vůči českým subjektům a na základě důvodů, jako jsou ochrana veřejného pořádku, národní bezpečnosti nebo řádného vývoje národního hospodářství, což jsou jistě velmi neurčité a jistě velmi široké a otevřené pojmy, tak umožňuje čínské straně přijmout jednostranná diskriminační opatření vůči českým subjektům a vyjmout je z národního zacházení. Česká strana se dobrovolně zavazuje k tomu, že takovéto jednání nemůže napadnout u mezinárodních obchodních arbitráží a takovéto jednání je tedy v pořádku. Česká republika současně nemá seznam takovýchto výjimek, aspoň mně není znám, na základě kterých Čínská lidová republika může přijmout tento mimořádný režim. Otevírá se tedy veliký prostor pro v podstatě nespecifikovatelné množství nejrůznějších omezení, které je možné přijmou bez udání dalších důvodů.

Druhý velmi problematický článek je článek 6, ve kterém se hovoří o převodu plateb z Čínské lidové republiky. Především převod plateb, to znamená finanční hotovosti, která bude českými podnikateli v Číně vydělána, do jiných zemích či do České republiky podléhá schválení čínského úřadu, tzv. státního devizového orgánu, který musí tento převod povolit. Bez tohoto povolení není převod možný a také není stanovena žádná lhůta, ve které musí čínský devizový úřad takovýto souhlas udělit či neudělit. Čeští podnikatelé jsou v podstatě odkázáni na neomezenou dobu čekání, benevolence, neomezenou žádnými hranicemi, jestli převod jejich finančních prostředků, které v Číně vydělali, mohou či nemohou převést mimo hranice Čínské lidové republiky.

Velmi problematický je článek 11, a to je to, co zmínil pan ministr, že tato smlouva o ochraně investic je v rozporu s komunitárním právem a je v rozporu s článkem 60 a 301 Smlouvy o založení Evropského společenství, který jsme smlouvou o přistoupení České republiky přijali jako součást českého právního řádu. Na základě tohoto ustanovení se obě smluvní strany, tedy Česká republika i Evropská unie, zavazují, že na ochranu svých základních bezpečnostních zájmů, mezi které mohou patřit například různé mezinárodní sankce, opatření vyplývající z Charty OSN nebo jiných mezinárodních smluv, mohou tyto bezpečnostní zájmy České republiky zohlednit například v rámci postojů, které byť Česká republika a Evropská unie zaujala v rámci například tzv. společné zahraniční a bezpečnostní politiky. V této smlouvě takovéto právo nemáme. Pokud bychom se takovéhoto chování v rámci našich závazků dopustili, tak připouštíme, že takovýmto jednáním se vystavujeme sankčnímu režimu a může být takovéto jednání projednáváno před mezinárodní arbitráží.

***