Neautorizováno!
(23.50 hodin)
(pokračuje Jan Lipavský)
Probíhají jednání, kde se diskutuje o různých návrzích textu, zaznívají tam různé pozice, a pokud by nebyla elementární důvěra obou stran k té druhé straně, že ten proces bude důvěrný, tak aby třeba ta druhá strana mohla dělat nějaké ústupky, tak bychom se v tom mezinárodním vyjednávání opravdu vůbec nikam nikdy nedostali, proto si myslím, že je zcela logické, běžné a standardní, že ta mezinárodní smlouva byla takto dojednávána, ale zároveň - a taky to tady zaznělo - pokud někdo projevil zájem a chtěl se seznámit, v jakém stavu to jednání je, tak samozřejmě Ministerstvo zahraničních věcí pod mým vedením k tomu bylo vstřícné.
To jméno tady několikrát už padlo. Pan vrchní ředitel Smolek byl hlavním vyjednavačem a pro něj bylo klíčové, že v roce již 2014 byla schválena nová směrnice pro expertní jednání o smlouvě mezi Českou republikou a Svatým stolcem, a tedy potom na politický pokyn, který vycházel z vlády a z programového prohlášení vlády, ta jednání nabrala na intenzitě a prostě se to dotáhlo do stavu, ve kterém to nyní vláda předložila Parlamentu České republiky. Teď je čas na tu otevřenou politickou debatu samozřejmě, na kterou jsme připraveni.
Co se týče toho, jestli ta smlouva je, nebo není lidskoprávní, já si myslím, že klíčové je, že je tam ten čl. 1, který je vlastně kopií čl. 9 Evropské úmluvy o lidských právech (o ochraně lidských práv?), a potom se tam využívá čl. 15 a 16 Listiny základních práv a svobod České republiky. Jasně, to je součást našeho právního řádu, ale klíčové je, že k tomu nyní přistoupí i Svatý stolec a že uzná, že to jsou principy, kterými se má řídit. Já si myslím, že to je výhodné a je to výhodné pro všechny občany České republiky, že tedy Svatý stolec se k tomuto formou mezinárodní smlouvy jasně přihlásí.
Tady dost často zaznívá, kdo co z toho bude mít. Já si myslím, že těch věcí... Vlastně to obsahuje ten popis... Ta smlouva je velice krátká, asi nejlepší by bylo, aby si ji každý, pokud ho zajímá, co ta smlouva obsahuje, přečetl, protože to jsou dvě, tři stránky a tam těch závazků z hlediska státu se můžeme dočíst ve dvou paragrafech. Zbytek je právě to, co můžou občané - pokud mají zájem, aby nějakým způsobem vstupovali s církví do kontaktu - tak to, co pro ně církev může udělat. Myslím si, že tím i reaguji částečně na to, jestli ta smlouva je nebo není vyvážená, a myslím si, že opravdu klíčové jsou ty úvodní paragrafy preambule té smlouvy, kde se prostě uznává charakter českého státu, že se uznává svoboda volby a ty opravdu nejdůležitější principy, na kterých stojí naše společnost. To je také ten důvod, proč ostatní církve v České republice přivítaly, že tento návrh byl sjednán v této podobě, a asi kdyby ony v tom neviděly i přínos pro ně samotné, tak by to bezpochyby nepodpořily.
Jinak samozřejmě platí, že... Ještě zazněl dotaz, proč to bylo sjednáváno, proč takový tlak. Svatý stolec byl celou dobu a celou řadou politických reprezentací - nejenom naší vládou - pravidelně, řekněme, ujišťován nebo bylo naznačováno, že ta smlouva bude sjednána - a koneckonců to zaznělo - ta směrnice pro vyjednávání je z roku 2014, to znamená deset let v tomto státě napříč všemi vládami platila instrukce pro Ministerstvo zahraničních věcí, v jakém rámci může být ta smlouva sjednávána.
Já bych ještě si dovolil zmínit pár informací asi k tomu nejcitlivějšímu tématu, které tady pravidelně zaznívá, objevilo se to i v debatách v Senátu a je to předmětem nejčastější kritiky. To je otázka těch pastoračních pracovníků. Já tedy předem deklaruji, že nejsem právník, nemám právnické vzdělání, takže tady si myslím, že musíme... Samozřejmě třeba ta debata v ústavně-právním výboru nebo na nějakém semináři je asi to nejlepší, co může v této otázce proběhnout, ale ty klíčové věci samozřejmě si zde říci můžeme a myslím si, že se dají vysvětlit poměrně jednoduše.
I v projevu pana předsedy Michálka zaznělo, že to, co je duchovní nebo pastorační pracovník, ve svém důsledku vychází z vnitřního práva a z vnitřních dokumentů v tomto případě římskokatolické církve, tedy kdo je duchovní, si vlastně církev sama stanovuje. Zároveň máme v České republice v právním řádu - a je to trestní zákoník, především § 368, o právu obdobném zpovědnímu tajemství, stejně tak v zákoně o církvích, čl. 7 odst. 1 písm. e) - vlastně několik desítek let jsou ukotveny principy toho, co podléhá tomu zpovědnímu tajemství a co v žádném případě nepodléhá. Koneckonců to samé zaznělo, to zde platí pro rodinné příslušníky nebo pro advokáty. To znamená, právní řád, ale i navazující judikatura se s tím bohatě vyrovnává a myslím si, že je poměrně dobře tím pádem i vysvětleno, že ta smlouva tak, jak v těch dvou článcích to zachycuje, za prvé uznává existenci zpovědního tajemství jako takového, zároveň říká, že to je... že smlouva... že platí právo České republiky v těchto případech, které ho dále detailně upravuje. Tím se asi zajišťuje to, že nedochází k nějakému dalšímu rozšiřování, ale myslím si, že je samozřejmě legitimní o tom vést další debatu.
Zaznělo... Ještě bych se chtěl vyjádřit k tomu, jestli mohlo zaznít, že ta smlouva nebude mít tu právní sílu mezinárodní smlouvy v rámci právního řádu. To určitě nikdy z Ministerstva zahraničních věcí ani od vrchního ředitele pana Smolka nemohlo zaznít. To, co mohlo zaznít, je to, co říkáme pořád při tom vyjednávání. To, co říkáme jak během toho vyjednávání a i teďka během tohoto předkládání. V rámci jednání bylo pečlivě dbáno, aby smlouva nepřekračovala meze platného právního řádu České republiky, a na tom si tedy trvám, že opravdu nepřekračuje a vychází z toho stávajícího stavu. Naopak kdybych si mohl klást otázku, jestli třeba to ve skutečnosti není o tom, že některé z těch jiných věcí, které jsou obsahem té smlouvy, by mohly být v budoucnosti nějakým způsobem problematizovány, tak můžeme se na to dívat ve skutečnosti i z druhé strany. Takže samozřejmě smlouva je po schválení, protože je to smlouva prezidentského charakteru, bude součástí právního řádu a v případě, že dojde k určitému rozporu, tak se bude používat ta smlouva oproti tomu zákonu, ale ta smlouva je natolik obecná, že si vlastně neumím představit, co by ten zákon musel říkat, aby se dostala do rozporu.
Já si dovolím ještě zmínit poslední věc. Bylo zde zmíněno školství, nicméně otázka školství vůbec není touto smlouvou upravována, takže si myslím, že byť ta debata může být zajímavá, tak nevnímám, že by měla jakýkoliv vztah k této předkládané mezinárodní smlouvě. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji pěkně. Vaše vystoupení vyvolalo některé faktické poznámky. První pan poslanec Balaš, prosím, vaše dvě minuty.
Poslanec Vladimír Balaš: Děkuji, pane předsedající. Mám jenom pár poznámek. Pan Michálek se ptal, jestli máme stanovisko STANu. My žádné nemáme samozřejmě.
To, co si myslím, že je důležité, je, abychom to opravdu mohli diskutovat na výborech. Budu velmi rád, když to odborně budeme moct diskutovat nejenom na zahraničním výboru, ale také na ústavně-právním výboru, protože tam to nepochybně patří.
Jenom bych chtěl trošku nesouhlasit se svou kolegyní profesorkou Bílkovou, která měla prohlásit, že ta smlouva je nevyvážená. Ono... Ze své povahy smlouva upravuje postavení katolické církve ve smluvním státu, takže ono zdánlivě se může jevit jako jednostranná, ale to je podstata té smlouvy. Jsou všechny takto postaveny, takže to není nic mimořádného a nemyslím si, že by v tomhletom byl tedy jakýkoli problém. ***