2.

Odpowěd krále Ladislawa na žádosti stawůw králowslwi Českého.

We Wídni, 1453, 1 Mai. (Z rukop. Šternb.)

My Ladslaw z božie milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charwatský etc. král, knieže w Rakúsiech a markrabě Morawský, wyznáwámy: jakož urozený náš wěrný milý Jiřík z Kunstatu a z Poděbrad, od našeho králowstwie Českého wolený zpráwce, nám ke cti a k žádosti wysoce urozeného kniežete, našeho milého ujce, Oldřicha hrabě Cilského, Ortenberského a Záhořského etc. s plnú mocí a wedle wykázaní zápisu, kterýmžto se jemu země zawázala a swěřila do určeného času, do Znojma do našeho města přijel jest byl o naše panowánie neb korunowanie a kralowánie w Čechách jednati a házeti; s kterýmžto poselstwím před sím od téhož Jiříka a ode wšie země České znamenití poslowé s plnú mocí u nás byli sú: a tak z daru pána boha wšemohúcieho, kterýžto jest milowník sprawedlnosti, pokoje a jednoty, wedle téhož poselstwie, kteréžto prwé dotčení poslowé a potom napřed jmenowaný Jiřík, kteréhož náš již jmenowaný ujec hrabě Cilský s sebú k naši Welebnosti sem do Wiedně přijel (sic) jest, s jinými pány, rytieři, zemany a panošemi, dáli a k nám jednali sú, tak dobře s prwními posly jakžto s tiem zpráwcí a jinými pány, rytieři a panošemi, w jednotu sme uhodili a k ní wědomě mocí tohoto listu přiwolili, jakžto o tyto artikule dole slowo od slowa popsané:

Najprwé, že my je při tom při wšem, což kompaktáta a smlúwy při času tehdáž najjasnějšieho kniežete našeho milého pána a děda ciesaře Sigmunda slawné paměti mezi koncilium Basilejským s jedné, a králowstwím Českým a markrabstwím Morawským s strany druhé, zjednaná a smluwená w sobě drží, buďto o ty čtyři artikule, aneboli o které jiné wěci, chcem je držeti a zachowati i zuostawiti, a jim jich jakž w swém bytu jsú obhajowati a obraňowati.

It. když k tomu korunowaní pojedem a na pomezí České přijedem, tehdy mámy i chcem na témž pomezí, také při korunowanie anebo potom, jim a zemi bez zmatku to wšecko učiniti a je w tom zachowati, což sú naši předkowé králowé Čeští z obyčeje i z práwa od starodáwna jim zachowali a učinili.

It. my chceme naše znamenité poselstwie s spoluposelstwím Čechów k otci swatému ku papeži, anebo jinam kamžby užitečné bylo, poslati, kolikrátžkoli by toho potřebie bylo a oni toho žádati budú, a JS^ti jakž najpilněji budem uměti prositi, aby mistr Jan z Rokycan k arcibiskupstwie Pražskému potwrzen a swěcen byl. Pakliby toho wždy nemohlo býti, tak ježtoby to sami seznali a zamenali: tehdy my se podwolujeme žádného k tomu newoliti a na tom miestě nemieti, než dále o to s radú swrchujmenowaného Jiříka činiti.

It. my také chceme již jmenowané králowstwie České, markrabstwie Morawské, kniežata Slezská, města i jiné země w to králowstwie a ku králowstwie přislušející, a každý staw při swém řádu, swobodách, práwiech a sprawedlnostech obhajowati a zachowati a před bezprawím obraňowati s jich radú a pomocí; neb to jest dobře hodné a slušné.

It. wšecky peněžité dluhy a zápisy slawné paměti ciesaře Karla, krále Wáclawa a ciesaře Sigmunda, kteréžto sú w zemi zapisowali buďto na králowských zbožiech anebo na duchowenstwie aneb jakžkoli, ježto sú s jich wolí a wědomím wyšli, ty chcem každému bez proměny držeti, jakž ti zápisowé wykazují. Ale cožby najjasnějším kniežetem a pánem strýcem naším milým ciesařem Fridrichem nynějším w jmenowaném králowstwí a kniežetstwiech k němu přislušejíciech až dosawad zapsáno nebo dáno bylo, dokudž sme w jeho rukú a w jeho moci byli: že my na takowú žádost předdotěených Čechuow, kteráž na nás wznešena, mělibychme odwolati i odwoláwamy to zase s wědomím a mocí tohoto listu.

It. o zbožie, kteráž sú w králowstwie Českém od smrti někdy našeho milého pána a děda ciesaře Sigmunda až do našeho korunowanie odúmrtí na nás spadly, k jich žádosti králowskú mocí takto sme oslawili a oddali, kdež sú dědicowé zemřeli a na swých zbožiech po sobě ostawených dluhy zapsali a rukojmě zastawili listownie, a ta zbožie prwé aneboli ještě w zemské dsky wložena býti mělaby anebo měli sú, ale že sě jest nestalo, a tadyby rukojmě měli škodowati; anebo kdežby prawí dědicowé a jistcowé společně s rukojmiemi zemřeli, a proto že jest také nemohlo we dsky wjíti; a také ačby rukojmě po smrti prawých dědicuow a jistcuow swým listóm a slibuom a pečetem dosti chliece učiniti, o ta zbožie, kteráž we dsky wložili a zapsali anebo ještě klásti měli: to wšecko aby tak mocno a pewno bylo, jakožby to od prawých dědicuow we dsky wloženo a zapsáno bylo.

It. dalliby také kto neb poručil w tom času swé zbožie komu swým listem a s pečetmi za swého zdrawého žiwota anebo na nemocné posteli buď komuž buď, to také má při swé moci tak zuostati a potom řádně we dsky zemské wkladeno býti bez přiekazy našie, lečby takowé dědictwí prwé komu s dobrým swědomím a jistotú zawázáno a zapsáno bylo. A což sú také páni Čeští na swých sněmiech obecních anebo jindy we dsky zemské anebo dworské komu klásti anebo swá zbožie preč dáti swolili až do našeho korunowanie, jakž sě spráwce a ti, ježto od země wydáni jsú, o to swolé a smluwie, k tomu dáwáme jim my naši dobrú wuoli a přízeň; než což jest přes to jiných sbožiech (sic) na nás, jakžto na krále, odúmrtí spadlo, tiem my moci budem obdarowati, kohož budem chtieti.

It. wšecky summy a úroky králowské na městech, na klášteřích, kteréž jsú od smrti jmenowaného našeho milého děda, ciesaře Sigmunda, až do našeho korunowanie zadržány, a jinam zapsány nejsú, ty wšecky propúštieme, a kwitujem je z nich tiemto listem, tak že w nižádných časiech potomních od nás nemá ničehož napomínáno býti.

It. což hraduow, zámkuow anebo zboží od koruny České byli odtrženi, o jich zasě nawrácenie neb dobytí my chcme rádi státi o ne s jich radii a pomocí; neb tomu dobře rozumíme, cožbychom w tom dobrého učinili, žebychme tiem sami sobě a koruně té mnoho dobrého rozmnožili nebo přispořili.

It. o wyzdwiženie anebo zase nawrácenie hory Kutny chcmy wám rádi udělati wedlé našeho moženie sami pro swé, koruny České a jiných zemi poctiwé, dobré a užitečné.

It. také nižádného zbožie, hraduow, měst ani krajin w Čechách ani jinde, což k koruně České příslušie, po sestře nebo po dceři našie u wěnách nemámy zapisowati ani jinak zawázati.

It. o osazenie zámkuow a úřaduow w Čechách, a cožby se dotýkalo země České, to mámy učiniti po radě pánuow a zeman, a wšak sobě zachowajíce přitom swobody a moc králowskú, jakož jsú jiní králowé Čeští, předkowé naši, meli a požíwali wedle práw koruny České nebo téhož králowstwie.

It. jakož žádají, aby země Rakúská připojena byla králowstwie Českému, na to jest odpowěd naše, když bohdá do Čech přijedem a korunu přijmem, že s přátely swými nebo našimi o to sě potiežiece, chcem jim hodnú a slušnú odpowěd dáti jako jich milostiwý pán.

It. jakož prosí, abychom seděním naši králowskú stolici a dwuor w Čechách mieti ráčili, to chcme také rádi učiniti: wšak byloliby nám kdy potřebie jinam z země wen wyjeti, to abychom učiniti mohli, kdyžby sě a jakž často nám dobře zdálo, ale s radú pánuow a zeman i s jich wolí zemi opatřiece, a nižádným jiným nežli Čechy osaditi mámy.

It. jestližeby ktokoliwěk z králowstwie Českého proti slawných pamětí jmenowanému ciesařowi Sigmundowi, našemu dědu, a králi Albrechtowi, otci našemu milému, anebo proti nám co prowinil, w kterýkoli to čas buď až do dnešnieho dne, že my to wšem wuobec i každému zwláště milostiwě a dobrotiwě odpúštieme, a nižádnému z nich toho zlým zpomínati ani zdwihati nemieníce a nemámy.

It. jestližeby páni, rytieři, panoše a zemané nebo města o swých práwiech, řádiech neb swobodách nynie co pozapomenuli a obmeškali w tento zápis wložiti a napsati, že my jim potom to chcem milostiwě naplniti.

A ty swrchupsané wěci wšecky slíbili a řekli sme, slibujem a prawieme tak naším králowským slowem mocí listu tohoto jim stále, bez přerušenie wšelikého, wěrně a práwě zdržeti, také je při nich obhajowati, zachowati a obraňowati, a w to jim zmatku ižádného umietati nedopúštiece, s potwrzením tohoto listu, jenž jest dán u Wiedni den swatých Filippa a Jakuba apoštoluow božiech, po božiem narozenie čtrnácte set let a padesátého třetieho léta, našeho korunowánie králowstwie Uherského třináctého.