26.
Přednešení wyslaných z města Pražského na sněmu w Kutné Hoře držaném.
R. 1484, m. Febr. (Z rkp. Děčinsk.)
Páni a přietelé mili! Známo jest WMti wšem, neb od swých posluow bez pochyby široce zpraweni jste, kterak, na tomto sněmu, kterýž w Praze o sw. Kateřině držán byl, od panów našich starších ta příhoda, která se stala w městech Pražských, a také z kterých příčin, pánóm, rytieřstwu i městóm, i kteříž tehdáž při tom sněmu byli, široce slowy prostrannými powědieno jest; a také i ti artikulowé, kteříž od kniežat, pánów, rytieřstwa, i od některých z měst podáni byli panóm starším i obcem naším, přede wším sněmem čteni jsú. Na kteréžto prostředky páni starší naši i wšecky obce odewšech WMti rady žádali sú, a cožby jím rčeno bylo, že se ke wšemu poddali, i skutečně králi JMti pánu našemu milostiwému učiniti chtěli. A tak w těch we wšech slowiech sepsánie kniežeti JMti po swých posléch poslali, žádajíce a prosiece, a JMt knieže ráčil s králem JMtí mluwiti, aby ti prostředkowé od nás přijati byli. Potom pak z toho sněmu, kterýž byl držán u Hory na sw. Mikuláše, posláni sú k nám do měst Pražských někteří páni urození i také rytieřstwo od kniežat, pánów, rytieřstwa i měst, dáwajíce nám to znáti, že král JMt zawrhl ty prostředky, kteříž od měst Pražských podáni jsú, a prawiec, žeby se zdáli JMti K. k welikému zlehčení, a žeby byli posměšni: než že král JMt tak swého duostojenstwie ponížiti ráčil, že se chce s Pražany w súd dáti, i od kniežat, rytieřstwa, pánów i měst rozeznán sprawedliwě býti; a což mu koli takowým súdem nalezeno bude, že k sobě přijíti ráčí i od sebe učiniti, a Pražané aby učinili též. A druhé, což se dotýče desk zemských, aby wen wydány byly a tu složeny, kdežby každý o swé potřeby swobodný přístup mieti mohl. Na kteréžto kusy páni starší naši i wšecky obce dali sú takowú odpowěd, že se na to rozmysliti chtie a s swými přátely poraditi, a potom odpowěd dáti. A tak ta wěc stojí až do této chwíle.
Pak na to sú nás páni starší naši i wšecky obce k WMti wyslali, abyste jim k takowé potřebě raditi ráčili: nebo i prwé bez WMti raddy nic sú učiniti nechtěli. Ale wšak prwé WMti tyto wěci sú nám poručili mluwiti, kterak wždycky na každém sněmu, kterýž jest býwal strany našie, na tom sme konečně zuostali, abychom se od wiery a od prawd swatých, a zwláště od přijímanie těla a krwe pána našeho Ježíše Krista pod obojí spuosobú a od dobrých zwyklých žádnému utisknúti nedali, a toho hájili a bránili do našich hrdel i statkuow. Druhé, co se dotýče duostojného otce pána biskupa, jestli žeby jemu kto který útisk neb křiwdu činiti chtěl, že toho také hájiti a brániti chceme, pokud nás stáwá. A to sme sobě wšickni slíbili. Pak milí páni, když WMt gruntowně w to bude ráčiti nahlédnúti, shledáte, že tiemto podáním, které sě mnohým snad služné zdá, abychom sě s JMti súdili, byli bychom i o wieru, i také o duostojného kněze biskupa připraweni, a to takto; znamenajme, budeli k súdu přistúpeno, najprwé to, kto nás súditi má? že kniežata, páni, rytieřstwo a města. Známá jest wěc, že kniežata a páni držie prwní hlas; welmili nám přejí, muož rozumieno býti z těch artikuluow a prostředkuow, kteříž nám wydáni jsú. Neb takto z nich jeden sepsán jest, aby wšickni kněžie protiwní a mnišie na swá miesta zase puštěni byli; a druhý ten, aby ti zlí nešlechetní lidé, kteří sú nás o naše hrdla a statky duchowní i swětské připrawiti chtěli, aby zase k swým statkóm puštěni byli, a teprw aby se s námi súdili, a knieže aby s konšely seděl. A poněwadž se to kniežeti i těm pánóm, ktož sú ty prostředky wydáwali, za slušné zdálo, tak žeby pod nebem lepší prostředkowé nemohli nalezeni býti: wědomá wěc jest, budú li nás mieti súditi, že k těm prostředkóm, a snad k něčemu horšiemu powedú. A také kterakbychom my u wieře zachowáni mohli býti, kdyžbychom zase ty protiwné kněžie a mnichy mezi se pustili. Nebo z nich a skrze ně wšecky se wěci zlé jednaly a puosobily, kázanie neprawá, rúhawá, hanliwá a kacieřská kážíce, a prawiece, kteříž kněžie rozdáwají pod obojí spuosobú lidu obecnému krew božie w kalichu, talowem nazýwajíc, a že křtie we jméno Lucipera; poctiwého kněze biskupa cizoložníkem prawiece, a kněžie od něho swěcené pankharty nazýwajíce, i nás wšecky za kacieře majíce; kteříž také i těm zlým a nešlechetným lidem měli odpustky zjednati, kdyžby swú nešlechetnost dokonali. Druhé také, měliliby ti zlí lidé pro swé nešlechetnosti zase puštěni býti k swým statkóm, ježto sú z města utekli, kterakbychom my swými hrdly bezpečni byli? bez pochyby, co sú prwé jednali a puosobili, žeby to dokonati chtěli. Rozwažte to milí páni, jestližeby k súdu přistúpeno bylo, žeby těch dwú artikuluow chyba nebyla; poněwadž by nás kniežata a páni súditi měli, a prawili, že pod nebem nemuož lepších prostředkuow nalezeno býti. Kterakby také duostojný otec pán biskup s námi zuostati mohl a od nás opatřen býti, poněwadž prwé wždycky ti duchowní i swětští proti němu byli, o něm wšecko zlé myslili i jednali. A pak totoť jest znamenitá wěc, žeby jej rádi zkazili a zahladili, ponewadž na žádném sněmu, ani w Čáslawě, ani u Hory, ani také w tedi prostředciech žádná zmienka jest o něm nebyla. A dopustilliby to pán buoh aneb naše nedbanliwost, a my jeho zbaweni byli, ktoby nám kněžie múdré a učené swětil?
Druhé sem řekl, aby na to pomyšleno bylo, s kým se súditi máme? že s králem pánem naším. Jestli to slýchané nebo podobné, nechť to každý rozwáží, aby poddaní pána swého súdili s JMti poddanými? Nepodobné jest, by pánu swému upříkřili, aneb jeho odsúditi mohli; jinakby potom snad za pána mieti nechtěli. Než my sme se wždycky wolali a znali se, že jsme JMti poddaní, a ještě se známe. S JMtí se súditi nezdá, poněwadž se ku poddanosti známe; jediné ať také JMt nás zachowati ráčí, jakož se jest ráčil zapsati.
Třetie sem powěděl, kto se má súditi? že obce wšech tří měst Pražských, ježto jsú hlawa a stolice králowstwie Českého. Pak bylaliby která hanba na hlawu, kterakby údowé stáli mohli bez hanby? Nebo Pražských měst zlé a nečest jest wšeho králowstwie hanba; a neřekliby cizozemci, hanba a nečest stala se Pražanóm, ale Čechóm kacieřóm. Pak milí páni! mohliby i jiní duochódowé mluweni býti, ježtoby z nich mohlo rozumieno býti, kterakby škodliwé nám wšem bylo se s JMtí králem súditi. Na těchto nynie krátce dosti buď.
Pak co se desk zemských wen z města wywezenie dotýče, ačkoli tehdáž těm panóm poslóm od nás dána jest takowá odpowěd, že na to pomysliti a raditi se s přátely chceme: wšak proto my prohlédajíce k tomu, že WMt páni, rytieřstwo a města swé jistoty na swá zbožie i statky w nich mají, nezdá se nám toho učiniti, aby snad potom z toho něco horšieho nepřišlo, a WMti wšem welmi škodliwého. A také k tomu zřenie majíce, že úředníci těch klenotuow Pražští slowú, zdálo se nám, že najjistějie a najpodobnějie dsky zemské w Praze by chowány býti měly.
Pak milí páni! na ty na wšecky wěci pomysléce a se namluwiece, račtež nám raditi a powědieti zdánie swé, abychom těm od koho sme wysláni, odpowěd dáti mohli. A prosíme také WMti jménem wšech obcí Pražských, abyste ráčili na ten sněm do Limburka k času určenému swé posly poslati s plnú mocí, k žádosti duostojného w pánu bohu otce pána biskupa, a také k prosbám našim. A také na to račte pomněti, co Slánského zápisu se dotýče, aby uradíce se s swými obcemi, ráčili to k konci počestnému přiwesti a pečetmi swými ujistiti, aby již o takowú pilnú a znamenitú potřebu dalších rozstrkuow nebylo, a tiem swobodnějie aby wiera pána našeho Ježíše Krista a jeho swaté prawdy rozmnoženie míti mohly.