27.
Zápis nowé jednoty strany pod obojí w Čechách o hájení práw a sprawedliwostí swých.
B. m. 1484, 25. Sept. (Z rkp. Lobkowsk. f. 374 b.)
We jméno swaté a nerozdílné Trojice, Otce, Syna i Ducha swatého, wšejednoho boha wšemohúcieho šťastně amen. Poněwadž wšecky wěci lidského pokolení pilností a bedliwostí napraweny a w dobrý spuosob přiwedeny býwají, stálost, moc i bezpečenstwie berú, a túž pilností nesnadnost a těžkost každé wěci býwá přemožena a z nesnadné snadná učiněna; ke cti také a k chwále boha wšemohúcieho i jeho swaté wiery, každý člowěk z mnoho božského dobrodiní a daruow rozličných pilen býti powinen jest, sprawedlnosti, po bohu najwýše, kteráž matka a studnice wšech práw jest, opúštěti nikoli nemá, aby skrze wieru pánu bohu wšemohúcímu líbiti se mohl a skrze sprawedlnosti a práwa zachowáni wšecky útisky a křiwdy od lidí wšech wuobec aby odwráceny a zdwiženy býti mohly. Jakož předkowé naši dobré paměti Čechowé a Morawané k dobrému, jsúce náchylní, o čest a chwálu boží a zwelebení prawd jeho swatých a zákona jeho w předminulých časích welikú jsú pilnost měli, a wzemše před se písma, netoliko doma, ale prací swých nelitujíce, se ctí a dobrú powěstí w jiných zemích o zwelebení zákona božieho i prawd swatých usilowali jsú, mnohé náklady i péče při tom činiece, dobré také obecné toho slawného králowstwí před očima majíce o to jsú s námi pilnost měli i zmužile se k tomu přičinili, jednali, radili, aby prawda i sprawedlnosti řádowé i dobří wšickni zemští obyčejowé bez přetržení i wšeliké překážky w této slawné koruně zachowáni byli, a tak chudý i bohatý bez útisku a křiwdy swé sprawedlnosti aby užíwal; a skrze to jednota a swornost i dobrý pokoj w zemi zachowán, a čest a chwála slawné České koruny do jiných okolních zemí se rozmnožowala. I chtiece swých předkuow šlépějí w dobrém následowati, a králi JMti pánu našemu milostiwému mnohé dobré a bezpečné i utěšené a mezi námi králowně přiwésti, my etc. etc. známo činíme listem tímto wšem wuobec nynějším i budúcím, že znamenawše s pilností, kterak za těchto našich časuow z dopuštění božího mnoho dobrého i spasitedlného předky našimi zjednaného opuštěno jest bylo, prawdy boží a wiera jeho welebná, totižto přijímání těla krwe swaté pod obojím spuosobem se umenšowala, a tak přijímajíce rozličným obtiežením trápeni, utiskowáni byli swětští i duchowní: my wždy očekáwajíce, aby ty wěci (sic) toho sme se dočekati nemohli, ale čím dál tiem wiece takowí útiskowé sú se rozmáhali, prawda také a řádowé zemští za času panowání KJMti pána našeho milostiwého swobodně chudému i bohatému, jakož bylo od starodáwna, propuštěna nejsú, ač i o to mnozí sněmowé držáni byli, ale my wždy toho sme se dowolati nemohli, aby nám práwa a sprawedlnost zemská naprawena byla, než nákladowé naši i práce mnohé zmařeny jsú a w nic obráceny, a pokřikowé mnozí wzcházejí w lidu obýwajícím w koruně České, že takowé weliké obtíženie beze wší oprawy, že tak drahý (sic) čas mezi námi w zemské záhubě nemuož býti přetrženo; i nemohúce toho zlého wiece na sobě nésti, w takowém neřádu déle stáli, ale k lomu wždy prohlédajíce, abychom bez útisku u wieře zachowáni byli, a což jest kde wystúpeno, aby nám napraweno bylo; řád a práwa zemská aby k swé swobodě přiwedena byla, a každý chudý i bohatý aby swé sprawedlnosti, zápisuow, práw, privilegií i swobod užíwati mohl: protož wšickni jednostajně s dobrým naším rozmyslem a swobodnú wuolí w jednostajný zápis a w přátelstwie sme a mocí tohoto listu wstupujem wěrně a práwě, w dolepsaných artikulech sobě se zapisujíce.
Najprw přede wšemi wěcmi znamenité to oznamujem, že proti králi JMti pánu našemu milostiwému w tento zápis společný nikoli newstupujem ani se zapisujem JMti k jaké nelibosti anebo ke škodě, ale z těch příčin, jakož jest předloženo, abychom w takowé jednotě spolu jsúce a JMti práwě a wěrně se přidržejíce k tomu mohli přiwesti, aby JMt w pokoji a tiem dostatečněji, prospěšněji mezi námi kralowati mohl a nás při wieře a práwích, swobodách, privilegiích, zápisech, wšech dobrých obyčejích zachowal, jakož nám JMt i wší koruně slíbiti i přísahu učiniti ráčil.
Item, jakož kompaktáta našimi předky mnohými prácemi a náklady dobyta i od zboru Basilejského i od slawné paměti ciesaře Sigmunda a zwláště ten list ciesaře Sigmunda JMti, kterýž jest dán Čechóm a Morawanóm, skrze kterýžto list dostatečnější a stálejší pokoj jest uweden a králowé potomní počnúc od ciesaře Sigmunda na swém přijímaní do králowstwí i také korunowaní při nich Čechy i Morawany slíbili, zapsali i přísahali zachowati i obhajowati: při těch my státi míníme i jich brániti, wěřiece JKéMti, že nás při nich, tak jakož se wysoce zawázal, zachowati ráčí.
Item, jestli žeby kteří z nás nebo wšickni pro prawdy boží, zákon jeho, a zwláště přijímánie těla božího a krwe jeho swaté pod obojím spuosobem poswátně, kteréžkoli duchowního nebo swětského kdožkoli utiskati chtěl, haněti nebo tupiti: my wšichni zápisníci proti takowému neb takowým opúštěti sebe nemáme, ale jednostajně, wěrně a práwě radni a pomocni sobě býti, beze wšech protahuow i odpornosti.
Item, jakož z daru pána boha wšemohúcieho duostojný w bohu otec Augustin Lucian biskup Santurienský, hnut jsa milostí boží, do tohoto králowstwie (přijíti) ráčil, znaje kompaktáta rádné pošlá a wěda přijímání pod dwojím spuosobem swátosti welebné býti zuostawení pána Krista, a tak přijímajícím užitečné a spasitedlné, i s jinými prawdami zákona božího, jakož pak sám skutečně tak rozdáwal: zajisté poznawše jeho w tom dobrú wuoli a milost k tomuto králowstwí, slíbili sme a slibu jem jeho slušně opatřili, jakožto otce našeho duchowního, a také jeho hájiti a brániti proti každému, kdož by jemu chtěl které nátisky činili, neb jemu překáželi w jeho úřadu služebnosti i duostojenstwí biskupské. A on také má se nám zase zapsati, aby s námi trwal až do smrti, swým úřadem posluhuje, tak jako se jest w tom prwé okázal w skutku na časy církwí swaté ustawené bez odporu i odtahowánie.
Item, aby w tomto králowstwí spravedlnosti a práwa i zápisowé i také dobří obyčejowé, kteréž zápisy máme od Otakara krále až do JKéMti panowání, chudému bohatému jíti mohla a zápisowé zachowáni byli, kteréžto sprawedlnosti my wšichni žádost sme měli a králi JMti k tomu wěrně radili i pomáhali; bylliby pak kdo, ježtoby tomu chtěl se protiwiti aneb co jiného zamýšleti, proti takowému neb takowým powinni budem sobě podlé krále pána našeho pomáhati, abychom w tom zachowáni býti mohli, jakož nahoře psáno stojí, bez přerušenie. Pakliby král JMt té wěci pohotowě býti ráčil, my proto nikoli sebe opúštěti nemáme. A také aby žádný z zápisníkuow našich na žádného ani jeden na druhého mocí nesáhl, než každý swé sprawedlnosti před králem JMtí hleděl a před JMtí práw byl, a my jemu jeho sprawedlnosti powinni pomáhati budem, k čemuž sprawedlnost měl. Pakliby kdo swé wuole proti sprawedlnosti užíwati chtěl, takowému žádnému jeho swéwuole pomáhati powinni nebudem. Pakliby se přihodilo, žeby kdo na našeho kteréhožkoli z zápisníkuow našich, buď z panuow, rytieřstwa, neb z měst které řeči tajemné neb zjewné wynášel, takowého každého nemíníme opúštěti proti takowému člowěku, kterýž takowé tajemné neb zjewné wěci křiwé sprawowalby, aby přítel náš od JKéMti sprawedliwé slušení měl, a ten zjewen byl a postawen a w oči zjewně mluwil, co jest tajně před králem JMtí neb zjewné prawiti směl; a budeli takowý JMti i JMti raddú i naší společnú nalezen a uznán winný, o takowého nechceme státi, alebrž ku kázni jeho mluwiti podlé winy jeho. Pakliby ten se očistil a newinný ukázal, nic méně nemáme spoluzápisníka našeho opúštěti, ale k JKéMti o sprawedlnost mluwiti a wolati, aby se též tomu táž pokuta stala pro jeho křiwú zpráwu, kterážby spoluzápisníku našemu, by w nie nalezen byl, stáli měla, tak aby král JMt pán náš milosliwý klewetných jsa lidí zbawen, wesele kralowati mohl, a newinně obžalowani aby útisku netrpěli.
Item, jakož od starodáwna města Pražská i jiná wšecka města králowská při jednání wěcí obecních u JMti pána našeho i wšeho králowstwí při hlasu třetím zachowáni byli, jestli žeby je kdo od toho utisknúti chtěl, my jich nikoli opustiti nemáme, než jim radni a pomocni býti máme, aby tak zachowáni byli při třetím hlasu, jakož jsú je předkowé JKéMti zachowáwali.
Item, buď pro wieru naši prawú, neb pro kterúž jinú příčinu, jestližeby kteří cizozemci do země wtrhli, zahubiti, škoditi, utiskowati chtiece, proti takowým my zápisnici, jakž rychle to poznáme, tak hned bez meškání s pomocí boží máme a slibujem se sjedúce a sebe nelitujíce, táhnúti a jim wedle wší potřeby odepřieti. Toto také znamenitě přiměnujem a mocné býti wyznáwáme, jestližeby kdo k nám w tuto jednotu přistúpiti chtěl a swuoj list přiznáwající k tomuto našemu zápisu a k nám pod swú pečetí dal, slibuje tak jakž náš zápis swědčí w tom státi, (wšak tak w plném roce pořád zběhlém, a potom kdyžby rok minul, budemeli chtíti koho w ten zápis přijíti, to buď na naší wuoli), toho nemáme též w ničemž opustiti, ale we wšem slušném powinni jemu budem jako sami sobě dosti učiniti, tak jako by jeho pečeť k tomu listu a zápisu přiwěšena byla a jméno jeho napsáno. A ty wšecky wěci nahoře psané slíbili sme sobě a slibujem, swú dobru, čistú, křesťanskú wěrú a ctí, jako ctní a zachowalí lidé, beze wší lsti a forteluow a kterýchžkoli wýmyslów, ježtoby ta slowa měla w který jiný rozum a glosu brána býti než sama w sobě znějí a jsú položena; neb to wšecko w celosti, jakož se swrchu píše, držeti a zachowati a w skutku naplňowati máme.
Toho na swědomie a zdrženie my wšichni swrchujmenowaní zapisující pečeti naše k tomuto listu kázali sme přiwěsiti. Jenž jest (dán) léta od narozenie božieho tisícieho čtyrstého osmdesátého čtwrtého, tu sobotu před swatým Wáclawem, dědicem Českým.