7.

Žádost pánůw českých ku knížatům říšským o pomoc k wálce proti kacířům.

Bez datum (r. 1422?). (Kopie arch. Třebon.)

Oswiecená kniežata! Tak jakož sme s Waší Jasností w Nurmberce mluwili o ty bludy a neřády, kteříž sú w tu mieru proti křesťanstwí a nám w České zemi sě dáli a ještě dnešní den se dějí a rozmáhají sě od neposlušných kostela sw. Římského, a žádali sme na WMti jakožto na najkřesťanštějších kniežatech, spráwcí a obráncích cierkwe swaté, nám abyšte ráčili pomoci, ti bludowé a neřády w našie zemi aby zahlazeni byli, kteřížto dnešní den u nás jsú w našie zemi wždy se rozmáhajíce, tak že jsme již skrze ně jim sě w tom protiwiece až do zdí zahubeni a již sami tomu bez wašie pomoci nic nemóžem učiniti; neb sme i Králowy Milosti, pána našeho prosili, aby sě k tomu ráčil přičiniti. A JMt sě k tomu přičinil jako pán náš milostiwý a dědičný té zemi, netoliko z té našie země na to nakládaje, ale i z Uherského i z jiných swých králowstwí, sám swým hrdlem býwaje a sebe nelituje, ten blud wždy chtě rád wypléti; a také w té zemi dědictwie zastawuje i swá zbožie, kteráž sú ještě ostala w jeho držení, i nápady, kteříž naň připadli. A netoliko to ale i ty poklady, kteréž jest nalezl w zemi po swém bratru, diel weliký na tu wálku obrátil; a chtě to rád stawiti, také mnoho wálek opustil s jinými nepřátely swými, s křesťany i s pohany,  ježto by JMt skrze to swých welice pošířil  králowstwí a w křesťanstwu mnoho  učinil dobrého. To wšecko opustil, chtě najprw ten blud stawiti; a my pro křesťanskú wieru a pro JMt jakožto pána našeho w té wálce tak jsme welice zahubeni, najprw na našich přáteléch, kteříž sú nám w té wálce sešli a zbiti, také i na služebnících, kteříž sú wedle nás stáli, potom také že jsme spáleni na swých zboží až do zdí, a zbožie na kteráž sme kupce mohli mieti, ta sme prodáwali i zastawowali a také, nemajíce žádné pomoci jediné od Králowy Milosti, tak se zdlužili, že již tomu sami bez wašie pomoci nemóžem učiniti, kterúž wždy pro wieru křesťanskú žádáme. Neb sme s Králowú Milostí se pánem naším mluwili, aby JMt na naši zásluhu ráčil zpomenúti, a nám za naše škody, kteréž sme wzeli, učiniti, a také té wálky neopúštěti, abychom nepřátely cierkwe swaté i také naše mohli utisknúti. A JMt nám odpowěděl, žeby to rád učinil, ale že již toho nemóž stačiti; neb w České zemi nic nepožíwá, a z Uherské zemi tak mnoho na tu wálku, nemóž nakládati, aniž to buoh wie móž stačiti. A my sme tak mnoho nakládali i swých statkuow postawili, že ačbychom rádi, to buoh wie, tomu nic nemóžem učiniti, a tiehnem sě na JMt, že sme swých hrdel i statkuow wedle wiery křesťanské a JMti nasazowali, sebe nic nelitujíc až do konečné našie záhuby. A toho sě tiehnem na JMti swědomie, že sme bohdá s JMtí trwali jako dobří křesťané a jeho wěrní služebníci. Pakliby který ten byl, ježto by jinak učinil než jako dobrý křesťan a wěrný služebník JMti a z toho sě řádně newywedl, ten trp, jakož na zlého slušie člowěka. Neb slyšíme, že ještě k našie weliké záhubě nás mnozí lidé utrhají a před WMtí pomlúwají, prawiec, bychom my to mohli stawiti, a žeby sě to kacieřstwie pro naše nedbánie tak prodléwalo, a mnoho kusuow jiných, kterýchž pro dlúhost nemóžem psáti, jimiž nás bohdá newinné winie, ježto to náš pán dobře wie i jiných mnoho dobrých lidí; neboť bychom my nerádi tiem winni byli, cožť sú jiní, kteříž w našie zemi sedie, proti wieře a proti pánu našemu učinili, ježto sme sě jim robotně a na swé náklady wždy protiwili. Protož prosíme WMti, neráčíteli pro tu Českú zemi a pro nás, kteráž jest znamenitý úd swaté říše, ale pro zachowánie zemí okolních a pro wýstrahu umdlenie wiery křesťanské, aby sě také kacieřstwie w jiných zemiech nerozmáhalo; a my ač sme koli ty statky ztratili, ale s těmi hrdly a s těmi zámky opálenými a zahubenými chcem rádi státi wedle WMtí a do těch hrdel pomocni býti jako dobří křesťané, wěrní služebníci pána našeho i WMti.