8.
Poslaní od knížete Sigmunda Korybuta páni čeští oswědčují markrabi Fridrichowi Braniborskému ochotnost swau, uzawříti příměří s celau stranau králowau i s Karlšteinem, budeli jim zjednáno swobodné slyšení (o článcích učení swého).
W Žatci, 4 Nov. 1422. (Fridr. v. Bezold ex orig. Norinberg.)
A.)
Jasnému kniežeti a pánu, panu Fridrichowi markrabi Bramburskému a purkrabi Normberskému: my Konrad z božie milosti Pražského kostela arcibiskup a papežské stolice legat, Herušek z Kútuow, Hašek z Walšteina jinak z Ostroha, Jan z Kunstatu řečený Puška seděním na Kostomlatech, Wilém z Chlumu seděním na Košenberce a Hlas z Kamenice s jinými pány nynie w Žatci na rok ot jasného kniežete, kněze Sigmunda Litewského, králowstwie Českého a markrabstwie Morawského zpráwce, pána našeho wyslaní wzkazujem službu swú.
A tak jakož Twá Milost požádala skrze pana Wiléma Zajiece, aťbychom přijeli do Žatce pro obecné dobré tohoto Českého králowstwie, to smy učinili a podali smy sě ke wšemu rownému, a do roka chtiece w prawé křesťanské příměří wstúpiti, a zwláště proto, aťbychom w tom příměří řádné slyšení jměli, neřádných kusów a neřádného narčenie se zprawiti a wywesti mohli na očištěnie tohoto králowstwie Českého, a to wšecko učiniti, cožby bylo obecného dobrého. Prosímyť Twé Milosti, aby TMt ráčila to u paměti jmieti, že knězem Sigmundem JMtí ani jeho radú nic nesešlo. Dán w Žatci w středu po Wšech Swatých, anno etc. XXII etc..
B.)
Tak jakož Twá Milost po urozeném panu Wilémowi z Hazenburka na nás požádala, abychom příměří do letnic nynie příščích s WMtí, s zeměmi okolními a s těmi, kohožby w to příměří jmenowali, jměli, a w tom příměří abychom sobě rok položili k slyšenie swobodnému, mieníce, žeby nám to slyšenie chtěli swobodné a bez utiščenie zjednati, w němžbychom swé sprawedlnosti mohli swobodně okázati: toho jsmy welmi od TMti wděčni, nebo smy toho dáwno žádali i ješče žádámy, by nám pán buoh to ráčil dáti a kto nám to mohl zjednati, abychom swú prawdu písmem swatým mohli konečně okázati. Ale k takowému slyšenie to jisté příměří do letnic pro rozličné wěci byloby krátko. Protož žádámy, poněwadž TMti prawda a sprawedlnost mila, a mordowé a záhuby w křesťanstwě nemily, aby to příměří od S. Martina, ježto nynie najprwé přijde, do roka bylo uloženo, abychom se k tomu jistému slyšenie tiem lépe připrawili a je přede wšiem swětem prohlásili a sě k němu obeslali. Kteréžto příměří s zeměmi a osobami podepsanými chcmy jmieti, ač TMt móž sě jimi ujistiti, žeby nám práwě a řádně bylo zdržáno.
A o Karlšteinu, jakož TMt žádá, žebychom w někaké umluwy měli s nimi wstúpiti: tak jsmy naslyš, žeťby sě oni po TMti ani po kom po jiném chtěli smlúwati, než toliko sami žeby chtěli s námi, ačbychom my chtěli, smlúwu učiniti, a prawiece, žeby oni ten jistý hrad w swých měli škodách a nákladech. A wšak wždy pro lepšie, a zwlášče pro to swobodné slyšenie, kteréhož smy dáwno žádali, a o Karlštein takto mieníme učiniti, ačby oni chtěli TMtí umluwu přijieti: aby ten jistý hrad středniemu člowěku sstúpen byl, a wšecky wěci, kteréž jsú na něm, počnúc od lidí až do najmenší wěci, aby bylo popsáno, aby těch nebylo ujato ani přiwětšeno, ani hrad oprawowán, ani přiekopy a srubowé a jiné příprawy, kteréž smy my w tom obleženie tu dělali sobě ku pomoci a připrawowali, aby jím nebylo hýbáno. A kdyžby rok toho příměří wyšel, a pán buoh nedal nám w nic konečného a mírného uhoditi, aby se jich tolikéž a týchž, kteříž jsú nynie tu w obleženie, a takéž zawřelo, a my na též miesta abychom byli swobodně připuščeni.
Tito jsú, s nimižby u příměřie mělo wstúpeno býti:
Najprwé s TMtí, se wšemi korfersty, s kniežaty Baworskými, s markrabiemi Miešenskými, s kniežaty Rakúskými, s panem Sigmundem z Děčína, s panem Bergowem, s panem Michalcem a s jeho syny, s panem Hlawáčem Lipským i s jeho strýci, s panem Petrem z Děwína, s panem Pótú z Častolowic, s Kapléřem, s panem Henrichem z Elsterberka, s Nikolaem z Hassenšteina, s panem Koldicem, s Kowanským, s Kerunkem, s Wlaškem z Střekowa, s Heníčkem z Skály, s panem z Rozenberka, s landfridem Plzenským, s Šenkem z Zaidaw, s Maternú z Božice (sic), s Hájkem z Zwiekowa, s panem Wilémem z Šumburka, s panem Ilburkem z Lokte, s panem Wentem z Egerberka, s Paldrú z Rotšteina, s Čúchem z Nawarowa, s panem Janem Boskowcem z Brandýsa.
C.)
My Konrad z božie milosti Pražského kostela arcibiskup a papežské stolice legat, Herušek z Kútuow, Hašek z Walšteina jinak z Ostroha, Jan z Kunstatu řečený Puška seděním na Kostomlatech, Wilém z Chlumu seděním na Košmberce a Hlas z Kamenice, s jinými pány nynie w Žatci na rok od jasného kniežete, kněze Sigmunda Litewského, králowstwie Českého a markrabstwie morawského zpráwce, pána našeho wyslaní, wzkazujem purkmistru, konšelem a wšie obci w Mostu pozdrawenie, s žádostí wšeho dobrého.
A dáwámy wám wěděti, že smy (k žádosti) jasného kniežete pana Fridricha markrabi Bramburského a purkrabi Normberského skrze urozeného pana Wiléma Zajiece z Hazmburka přijeli do Žatce pro obecné dobré tohoto Českého králowstwie. To smy učinili a podali smy sě ke wšemu rownému, a chtiece w křesťanské přieměřie wstúpiti a zwláště do roka: proto najwiece, aťbychom w tom přieměřie řádné slyšení měli, neřádných kusuow a neřádného narčenie sě zprawiti a wywesti mohli na očiščenie tohoto králowstwie Českého, a to wšecko učiniti, cožby bylo obecného dobrého. Žádámeť a prosímeť wás, abyšte to u paměti měli, že knězem Sigmundem JMtí ani jeho radú nic nesešlo. Dán w Žatci, w středu po Wšech Swatých, anno domini millesimo quadringentesimo vigesimo secundo.