28.

Zpráwa sauwěká o welikém wítězstwí Čechůw u Domažlic, dne 14 Aug. 1431.

15 Aug. 1431. (Schedula coaeva arch. Třebon. No. 248.)

Když smy w úterý (14 Aug.) welmě ráno hotowi byli, na ně táhli, tehdy oni nepřietelé to zwěděwše, ležiece pod Domažlici, tak ráno hotowi byli, w mnohé silné haufy šikowawše se; a ti haufowé stáli sú, až sme sě přiblížili k nim swým wojskem od nich snad míli, A tu jest pán buoh na ně poslal takowý znamenitý strach, že sú byli wozy ráno přes les pustili, a jiných wozów těch sú húfi hájili, od našeho wojska zdržujíce. Ale kdy sú naši z wojska po nich tiskli, a wojsko naše wšecko po nich k Risenberku přibližowalo: toho zazřewše, cestami mnohými s těmi haufy utiekali sú, a naši wozy jich jim w lese i před lesem wzdrželi. A kdy sme s wojskem k lesóm přitáhli, tehdy opustiwše se téměř wšecky wozy jich stawili, a celú noc téměř po lesiech i za lesem s nimi sě stiehali. I nesmiem psáti, co jim jest pobráno wozów: ale za to mám, že wiece, než naše wojska mají; na nich kořistí předosti a haufnic přes to, kromě jiných pušek. A z nich někteří po lesiech sú zmordowáni, a něco zjímaných.

Král nad králi, pán nad pány, jenž swé zachowáwaje brání, retuje i za ně bojuje i wítězí. Mužie, bratřie, sestry, se wšemi mladými, nám w témž králi a pánu milí! Často wám psáno jest o nepřáteléch, zwláště kterak kardinál, moc papežowa, kniežata i biskupi, říše swětská s hrabiemi, s pány, rytieři, s městy i s jinými rozličnými jazyky a lidmi do země silně wtrhli byli, k utištění těch daruow i wiery křesťanské, jimiž jest tato země od pána boha obdařena. To nám i wám bylo k mnohému zamúcení. Neb ukrutností welikú nad starými i nad mladými počeli sú wésti, páliti, hubiti a mordowati bez milosti, uložiwše sobě český jazyk wypleniti a wieru w nich potupiti a zhasiti. Ale pán buoh, kterýžto na swé wiece nedopúštie, čehožby nemohli snésti, swých k němu wolajících w núzi jest hotowý a wěrný spomocník; jakžto nám jest hřiešným zjewně okázal nad těmi nade wšemi nepřátely, kdy smy wěrni (sic, ostatek chybí).