34.

Nejmenowaný očišťuje se, že ačkoli wěřil s podobojími, nikdy předce nenáležel ke straně Táborské, a protož že také nemá trpěti s nimi.

Bez datum, (m. Mai-Jun. 1434.) (Z rkp. bibliot. Olomúcké podal Ant. Boček.)

Tak jakož mi píšeš, ještě-li hledím k Táboru, jakož sem dřéwe hleděl, aťbych to dal wěděti listem swým po twém poslu: k Táboruť sem já nikdy nehleděl aniž hledím, než k tej prawdě boží, které ste i wy swolili. Ale nebylť sem nikdy zhúbce země této, bychť s nimi polem jezdil, bral, pálil nebo lidem newinným co zlého činil. A žeť mi jest od nich z wězenie pomoženo, tohoť sem já toliko skrze Táborské neměl, než napřed skrze bóh a jiné dobré lidi, kteříž sú mú newinu shledawše s nimi o to mluwili, mohliliby mi wedle jiných wězňów swých pomoci. A když mi jest z wězenie pomoženo, tehdy sú mě na Táboře chtěli šacowati, a musil sem sě jim stawěti, tak že sem o to těžké nesnázi měl, že sú mnozí dobří lidé za mě prosili a jedwa že sú mi od nich mohli pomoci. A takéť sú mi nynie Táborští tři člowěky mé w Křesicích spálili a koně mi na roli pobrali. A nynie Táborské wojsko od Borotína táhnúce leželi sú w Německém Záhoří we wsi naší, a wšecko sú lidem pobrali a stráwili což sú měli. Winu mi dáwají, že s nimi na poli nejsem, aniž že sem býwal jindy, a že bratrské mordéře púštiem k sobě. A koňského pohlawie těm lidem našim w zimě za třidceti kop gr. sú pobrali ku Plzni, winu mi dáwajíce, že s nimi u Plzně neležím. Protož tohoťbych wšeho já od nich neměl, bychť k nim hleděti chtěl tak, aťbych s nimi lidem zle činil a zemi hubil. Protož poňawadž ste drábóm na tomto sněmu toho podáwali, což sú koliwěk zlého páchali a tato wšecka léta tuto zemi i jiné hubili bez milosti mnoho přieliš zlého činíce, aby přestali, že jim má wšecko odpuštěno býti: pročežby tehdy ti neměli pokoje požiti a swé newiny, ktož sú ta léta nic nepokojného nečinili. A budeteli nepokojem pokoj chtieti jednati, na newinné sahajíce, tak nikdy neupokojíte zlého.