37.

Aleš z Risenburka, zpráwce král. Českého, nawracuje mincéřům knapům na Horách Kutnách jejich starodáwná práwa šmiten,  pod wýminkami.

Bez místa, 4 Mart. 1435. (Ze starého rkp.)

My Aleš z Risenburka, najwyšší zpráwce králewstwie Českého, wyznáwáme tiemto listem předewšemi, ktož jej uzřie nebo čtúc uslyšie, že z zdrawé rady našie wěrným našim milým mincéřóm knapóm na Horách Kutnách, kteříž sú zasě u Hory Kutny po wypálení prwniem i druhém sě sadili, a w tom wěrnú práci a pilnú jich stálost ku prawdám božím a k obecnému dobrému znamenajíce: i nawrátili sme a mocí tohoto listu jim nawracujem wšechna práwa a řády šmiten, kteráž sú měli a mají od slawných králów, a jmenowitě slawné paměti od krále Wáclawa druhého, od Ciesařowy Milosti Karla prwnieho, a od krále Wáclawa syna jeho, jich w ničemž neumenšujíce, k mocnému držení, jmění, wládnutí, a podlé jich diela a práce ku požíwaní; tak aby oni i jich budúcí těch práw se wšemi práwy k tomu příslušnými mohli požíwati, držeti, směniti, prodati, a jako s swým wlastním učiniti, to wšak wždy s wědomím mincmaistrowým; a toho ižádnému z uteklých nejsúce powinni sstupowati, kteříž protiwiece se zákonu božiemu, z země aneb jinam sú utekli. A my jim w to ižádnú mocí slibujem nesahati, ani čím kterak jinak těmi práwy jich hýbati; kromě lečby který z swé dobré wuole sám od sebe co takowého chtěl nawrátiti aneb sstúpiti, toho jemu neodpieráme; a jinak žádnú mocí nemáme jich tisknúti, lečby byla hodná příčina. Ale znamenitě přidáwáme, aby mincmaistr kterýžkoliwěk od nás na Horách Kutnách bylby posazen, jim sprawedliwě a dobrotiwě sě okazowal, a je při jich řádiech a práwiech bez útisku wšelikakého držal a zachowáwal. Kterýžto zápis chceme jim zachowati bez přerušenie, lečby který neb někteří z nich u falši byli shledáni. A toho na potwrzenie a pro budúcí pamět pečet naši wlastní přirozenú k tomuto listu kázali sme přiwěsiti. Jenž jest psán a dán léta od narozenie božieho tisíc čtyřstého léta třidcátého pátého, prwní pátek u puostě.