45.

Císař Sigmund Jiříkowi z Poděbrad zapisuje a zastawuje w tisíci kopách některá zboží zádušní klášterská.

W Praze, 6 Nov. 1437. (Orig. w archivu Sw. Wáclawa.)

My Sigmund z božie milosti Římský ciesař wždy rozmnožitel říše, a Uherský, Český etc. král, wyznáwáme tiemto listem obecně přede wšemi, ktož jej uzřie anebo čtúce slyšeti budú, že wzhledše na ta hotowá a wěrná zaslúženie, jimižto urozený Jiřík z Kunstatu a z Poděbrad, wěrný náš milý, Našie Welebnosti rozličně sě jest zachowal, ústawně zachowáwá i budúcně sě zachowati muož a miení, a zwlášče že nám jest Semic i jiných wsí k našie žádosti a rozkázaní z swého drženie propustil: protož chtiece jemu proti tomu naši také milost a wděčnost okázati, a za to dosti učiniti, aby sě nám k službě a k obecnému dobrému hoditi mohl tiem lépe, s dobrým rozmyslem a radú naší témuž Jiříkowi a jeho dědicóm i budúcím zapsali sme jménem zástawy, a tiemto listem mocí králowskú w Čechách zapisujem wsi Libice, Osek, Weliký Kanín, Opolely, Odřepsy, Podmokly, Pátek a Welenice jeptišek Swatojirských na hradě Pražském, Hořany proboštwie swatého Apolinářiše, Chotún biskupstwie Morawského, Pecky kanownictwie Normberského, Týnec, Nowú wes a Welenku křižowníkuow Swatomarských s Malé strany, s úroky, poplatky, užitky, i se wšemi a wšelikými práwy nebo příslušnostmi, k těm wsem a zbožím z starodáwna příslušnými, nic owšem nepozuostawujíc, w tisíci kopách grošuow pražských střiebrných a dobrých, ke jmění, držení a swobodnému požíwaní, bez našie, našich budúcích králuow Českých i jiných wšech každé otpory a překážky, tak dlúho a dotud, donižby prwéprawenému Jiříkowi neb jeho dědicóm a budúcím, námi, našimi budúcími králi Českými, nebo těmi, jimžby ta wýplata sprawedliwě příslušala, těch tisíce kop grošuow dáno a zaplaceno w celosti nebylo i úplně; to samo wymieňujíce, že ty summy obyčejné, nám a komoře králowské wedle práwa předkuow našich příslušné, mají nám wydáwati, což s toho jich drženie sprawedné jest bez otporu i bez zmatku. A ktož tento list mieti bude s častopsaného Jiříka neb jeho dětí a dědicuow budúcích dobrú wolí a swobodnú, ten má túž moc i práwo ke wšemu, jakžto on sám. Na swědomie toho náš ciesařský majestát kázali sme přiwěsiti k tomuto listu, jenž jest dán u Praze, léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého třidcátého sedmého, w středu den swatého Linharta, let králowstwí našich Uherského etc. w padesátém prwém, Římského w osmimezidczietmém, Českého w osminádctém a ciesařstwie w pátém létě.

Ad relationem Domini Menhardi de Nowa domo.