47.

Řeči přednesené na sněmu králowstwí Českého  swolaném po smrti cís. Sigmunda k wolení nowého krále.

W Praze, 26 Dec. 1437. (Z rkp. česk. Museum, 24 G. 12.)

I. Řeč nejw. kancléře Kašpara Šlika.

Urození, stateční, slowútní, múdří i opatrní páni milí! Ku prosbě a žádosti waší, kterúžto předsím wložili ste k najslawnějšímu císaři králi a pánu našemu šťastné paměti listy a napsáním waším, aby JMt k času a sněmu tomuto, kterýž ste uložili, ráčil posly swé úmysla swého a wuole dobře zprawené a naučené poslati k zřízení šťastně bohdá wšech wěcí Jeho Welebnosti a králowstwí užitečných: Jeho Welebnost nás dwa služebníky swá k Wašim Milostem jest wyslala, a napsániť sú byli listowé, kteréž uslyšíte, i tu paměť našeho poselstwie, doniž Jeho Milost žiw ještě byl; a tak nám rozkázal, abychom, by pak i umřel, JMti wuoli na wás wznesli, přidaw k nám tyto urozené pány, syna swého posly, kteréž teď widíte. Protož teď prosímeť, abyste to poselstwí naše pro čest Welebnosti Jeho ráčili ochotně wyslyšeti. Najprw list wěřicí a potom jiné také wěci, kteréž což najkratčeji moci budem wyprawíme.

Chtělibychom radějše, urození, stateční, slowútní, múdří a opatrní páni! Waším Milostem na list wěřicí teď již čtený poselstwie toho najwelebnějšího ciesaře našeho slawné paměti, doniž JMt žiw byl, na wás wznésti, nežli pohříchu nynie po jeho smrti. Neb ačkoli Jeho Welebnost nám welmi pilně wuoli swú wám a wašemu králowstwí oznámiti poručil jest, wšak jsúce zamúceni a jakožto wěrní služebníci smrtí tak welebného knížete jako ze smysla wytrženi, jakož hodné jest, poněwadž netoliko České králowstwie, ale i weškeren swět smrtí tak welebného kniežete mělby žalost mieti: nemóžme aniž umieme té wuole jeho wám tak úplně jakož nám poručeno jest wyprawiti, ale summať kratší jest tato: že Welebnost Jeho znamenaw, doněwadž předsím zde byl, staw a běh tohoto jasného a otcowského králowstwie swého, kteréžto w nynějšiem počátku pokojenie swého dobře by potřebowalo dobrého zpráwce, jenžby to králowstwie z dobrého pokoje w lepší uwodil; znamenaw také Jeho Welebnost přepilné potřeby králowstwie swého Uherského pro pohany wznikujície i také jiné wěci, jichžto tuto wyprawowati netřeba jest, pro kteréžto zdálo se JMti, že nemuož ústawně w tomto králowstwí tráti, myslil jest s welikú snažností, kterakby tomuto králowstwí bez sebe dobrého zpráwce zjednal, jenžto by jeho stopějí následuje, to králowstwí i jeho zemany a přebywatele wšelikú milostí byl přiwietra (sic) i dobrowolenstwím, a to zachowati mohl w dobrém stawu a w pokoji šťastném, we wšech práwiech jeho i milostech. Ale že tyto časy nezdály se JMti k tomu podobnější, nežli najjasnějšíe a jedna dcera jeho oswiecená kněžna Rakúská, a manžel její, oswiecený také kněz Albrecht markrabě Morawský, z mnohých hodných příčin, jimžto každý z wás sám rozoměti muože, i také zněkaké přirozené náchylnosti, kterúžto i nerozomná zwieřata k swému plodu jsú náchylná: a proto JMt mě Kašpara tehdáž do Wídně poslal byl k oběma, žádaje, aby to břiemě otcowské jakžto děti jeho a dědici přijali, ale tak, aby Welebnosti Jeho jméno králowstwie, donižby žiw byl, zuostalo, a po jeho smrti dědicóm jeho to zprawujícím. Kterýžto knieže i kněžna, slyšewše poselstwie mé, najprw položiwše sobě, že jim takowé břiemě přieliš těžko jest na sě wzieti pro neswornost králowstwie i jiné příčiny, a prosiece, aby Welebnost Jeho radši to králowstwo múdrostí swú a rozšafenstwím sám zprawowati ráčil, až potom i srownali sě s wolí otcowskú, jížto nebyloby poctiwé odepříti, a řekli sú byli přijíti sem do Prahy k swatému Mikuláši již minulému, i poslušní býti přikázanie Jeho Welebnosti, jakžby jim bylo podobno a slušno, jakž sem pak JMti to tehdy šíře wyprawil. A ačkoli Jeho Welebnost tu odpowěď jich wděčně přijal jest a wesel tím byl, wšak buoh snad tomu ráčil, že JMti tak spěšný otjezd (čím by pak byl naweden neb zjednáním, to buoh wie), ten obojích úmysl zrušil jest. A wšak týž najjasnější ciesař, trwaje w tom úmysle, obeslal JMt do Znojma téhož syna i dcerku, chtě těm wěcem obyčej a cestu dáti.

A předejden jsa smrtí, jakož buoh ráčil, dny swé zawřel a skonal jest u welikém náboženstwí a skrúšení, ježto to nikdy na žádném snad anebo sotně na kterém kniežeti jest shledáno. Ale že JMt ráčil jest wždy ukázati w tom tu, kterúž w sobě měl, swú velikú žádost, slawně učinil jest swé poslednie poručenstwie a testament, a wšecka králowstwie swá i jiná kniežetstwie, kdežkoli ta byla, synu a dceři i rodu jich jest odkázal, ačkoli i po příbuzenstwí byloby k tomu dosti práwa; a přiwolaw pana Hartunka, kterýž teď stojí, a mne, přede wšemi pány sdwiženýma rukama a slziwýma očima řekl jest takto: Wěrní milí! Wiziť již, žeť sem w nebezpečnosti smrti, a že wšemohúcí pán buoh chce již úsilím mým a prácem, kteréžto o cierkew jeho swatú a o dobré wěrných křesťanuow až dosawad nesl sem, konec dáti. Protož wám porúčiem a přikazuji pewně, abyste, bychť já pak i umřel, poselstwie waše owšem a wždy zděli; prostež, žádajtež a welice napomínajtež wšeho králowstwie, ať dceru mú i syna připustie a přijmú w zpráwu a panowání králowstwie mého, pozorujíce práw příbuznosti a dědicstwie wedle listu s zlatú bullú, kterýžto králowstwie na to má, w němžto zjewně píše se, že ženské pohlawie tak dědí jakž i syn; a tak děd muoj král Jan přišel jest byl k králowstwí a mnozí předkowé jeho též, i já přišel sem k králowstwí Uherskému; pozorujíce také zápisuow mezi korunú Českú a knížetstwím Rakúským, kteréžto předkowé jich zchowali sú i zapečetili, slibujíc ty zápisy za se a za jich erby a budúcí pod přísahú wěrnú držeti, páni i města; a též také od Rakúských a jich zemiech wšech též formú reversy na Karlšteině ležie s zlatú bullú, o nichžto časem swým dobře budú zpraweni těmito posly syna mého, kteréhožto k Wám tuto přidáwám; a tak také pozorujíc i toho mého posledního kšaftu a poručenstwie. A powězte jim, jestli že to učinie, prawúť a upřiemnú sprawedlnost zachowají, králowstwie upokojí, nám sě tiem welice zachowají, sobě a budúcím swým dobře učinie, a ode wšeho křesťanstwa čest welikú a lásku sobě zíští. Né, by pak těch již wšech tak hodných a sprawedliwých příčin i mých žádostí nebylo, wšak patříc na dobrotu, poctiwost i cnosti žiwota oswiecené kněžny, i na sprawedlnost, prawdu, na cnosti, duoklad, moc i blízkost země téhož kniežete, a že já také i králowstwie Uherské jim dal sem, w kteréžto z milosti božie přijati budú, a tak pro spojenie s tak mnohými králowstwími a panstwími oni by měli je znowa a zúmysla sobě wzieti. A tak jim owšem powězte, žeť ty wšecky wěci jim wěrně a upřímně wzkazujem i radíme, buoh to wie, k jehožto swaté milosti sme powoláni; neb jestli žeť jinak učinie kterýmžto koliwěk lehkým a newážným náwodem proti obecnému dobrému a prawdě, jehož buoh nedaj, ať pamatují na mé poslednie swědectwie, žeť by to bylo proti sprawedlnosti i proti cti, i bohať by tím rozhněwali, a toť by přišlo k weliké nebezpečnosti a k škodě i k hanbě wěčné i králowstwí a k úrazu zeman a bydliteluow jeho, i ku pohoršení k welikému, a ježtoby nadleh ostati nemohlo pro nic, jímžto já před bohem bez winy zuostati chci, nebť k nim we wšech wěcech wěrně činil sem a upřímně atd. Takž tehdy my poslowé teď stojíce a najmilostiwějšího pána našeho přikázáním, z nichžto nikdá sme newynikali, jsúc poslušni, Milostí Waších také napomínáme, žádáme i prosíme, abyste pro tu JMti welikú lásku, kterúž jest JMt měl k tomuto králowstwí i ke wšem wám, i také pro ta bezčíslná úsilí i práce, kteréžto nesl jest o zwelebenie a upokojenie tohoto slawného králowstwie, a pro dobrodiní, kterážto z mladosti swé ukazowal jest předkóm wašim i wám, a příwětiwě měl a ctil jest wás a milowal mimo wšecky jiné jazyky až do konce swého; a ráčili uslyšeti a naplniti JMti žádost a wuoli; ráčili také pozorowati tak zřetedlné sprawedlnosti dcery JMti i syna, a skrze tuto žádost býti wděčni jich dobroděnie a milosti; abyste, když zříti budete na rod a na plémě JMti w zemi waší, tak na JMti zpomínáním, jakožto na najmilostiwějšího krále dobrodějce a milowníka wašeho a wšeho křesťanstwa, pána již umrlého, mohli patřiti jakžto na žiwého a wám přítomného. Wíceť nynie prawiti wám nemáme, než to co sme powěděli, ježtoť Welebnost Jeho nám wlastníma ústy poručil jest; jiníť pak wěci doplní tohož oswíceného pána a knížete poslowé, když sě WMti čas zdáti bude, kteréž také slyšeti muožete, a kteréž WMti porúčieme, jakož nám i JMt wám jest poručiti rozkázal.

2. Řeč poslůw knížete Albrechta wéwody Rakauského etc.

Urození, stateční, slowútní a opatrní páni milí! Jakož již od těchto urozených posluow najslawnějšího pána našeho Císařowy Milosti sčastné paměti slyšeli ste úmysl Jeho Welebnosti u wěcech tohoto jasného králowstwí: tak my poslowé tak najjasnějšího knížete a pána, pana našeho Albrechta wéwody Rakúsského a markrabě Morawského teď přítomní, posláni jsúc od téhož wéwody z wuole prwé jmenowané císařské welebnosti dwa z Rakús a dwa z Morawy k Wašim Milostem: najprwé od pána našeho wzpowídáme Wám pozdrawení, wšicku dobrú wuoli a žádost i hotowost k rozličným libostem. Majíce w poručenstwí oznámiti a wylíčiti wám práwo dědičné najoswiecenější kněžny panie Alžběty jediné dcerky napředpowěděného pána našeho Císařowy Milosti, kteréž jí přísluší po prawém příbuzenstwí wedle listu s zlatú pečetí, kterýž toto králowstwí má, že dcery dědí tímž práwem jakožto i synowé: protož prosíť, žádá i napomíná kníže pán náš wéwoda a markrabě i kněžna; a tak i my ot obú Wašich Milostí prosíme, abyste je k zpráwě a ku panowání tohoto jasného otcowského dědičného králowstwí ráčili dopustiti a přijieti.

Potom napřed prawený wéwoda prosí Wašich Milostí, abyste wzezříti a w úmysl sobě wzíti ráčili ty znamenité a zřetedlné i slawně zdělané listy a zápisy nápaduow, učiněné dáwno mezi králowstwím Českým, markrabstwím Morawským a knížetstwím Rakúským, kterýchžto někdy, slawné paměti císař Karel, král Wáclaw a Jan markrabě Morawský i také předci swrchupsaného pána našeho wéwody wšickni jménem swým i dědicuow swých na wěky potwrdili sú, kterýmižto zajisté zápisy pán náš wéwoda, by pak i oswícené kněžny manželky jeho a dcery Císařské Welebnosti nebylo, k nápadu toho jasného králowstwí božské a sprawedliwé práwo měl i má; jakož tíž zápisowé a listowé, kteréž kníže má, swědčí, z nichžto některých přepisy řádně zapečetěné přinesli sme, nebo pro smrt pána našeho Císařowy Milosti nemohlo jest jich wšech přepsáno býti, kteréž widěti i slyšeti moci budete, a pokážemť je, kdež se líbiti bude Wašim Milostem. Ale že pro chwátaní a nebezpečnost na cestách listuow hlawních w té míře nemohli sme přinésti, ty Wašim Milostem zamlúwáme se přinésti a pokázati, když toho bude potřebí.

A tak opět prosíme i žádáme od najoswícenějších wéwody i kněžny, abyste wzhlednúce na práwa obú, to jest pána našeho wéwody i kněžny jeho manželky, ráčili je oba ku panowání tohoto králowstwí, jakožto prawému dědictwí jich dopustiti, jej jakožto pána, a ji jakožto paní ku prawému dědictwí je přijmúce. Nebť Waše Milosti již rozomějí, že wšecky wěci rozwážíc Waše Milosti tohoto králowstwí, jistě jste jim wedle boha a sprawedliwosti zawázáni, a k tomu kníže i kněžna chtí wám to wšem wšelikterakú wděčností a dobrowolenstwím zpomínati, a každého chudého i bohatého w práwiech jeho a w sprawedlnosti zachowati milostiwě.