6.

Staw městský w králowstwí Českém králi Wladislawowi: omluwa chowání swého proti ostatním dwěma stawům na posledním sněmu, zwláště o půhony k saudu zemskému, pro kteréž král jim přísně byl domlauwal.

W Praze, 12 Januar. 1501 (Rkp. archivu Pražského, l. 127 sl.)

"O zasazení proti puohonuom, proti práwu a swobodám stawu městského."

Najjasnější králi a pane, pane náš wšech najmilostiwější! WKMti služby naše hotowé, ochotné a wěrné se wší slušnú poddaností a se wším poslušenstwím wšickni jednostajně wzkazujeme. WKMt netoliko jako milostiwý, ale také i sprawedliwý náš pán, psaním swé Milosti K. předsíni wšem nám jest jedniem rozumem i slowy jednostajnými oznámiti ráčila, kterakby k WMKé přišlo za celo o sněmu obecniem z WKéM přikázaní držalém o swatém Wácslawě minulém na hradě Pražském před pány a wládykami, žebychom mluwili zjewně slowa některá a řeči ty, kteréž w listu téhož psanie nám napsaná poslati jste ráčili; přitom WKMt hned  píšíc, bylaliby ta wěc w sobě tak, jakož WKMti došlo, žeby WKMti do nás to přediwné bylo a mimo naději wšicku, abychom my to jměli předse bráti, cožby  bylo mimo swolenie a zřiezenie wšeho králowstwie Českého, nadto tudiež, což sme WKMti podlé pánuow JMtí a rytieřstwa přiřkli, slíbili a dosti se tomu učiniti zawázali, totiž práwo napřed podniknúti a jemu dosti učiniti, a potom bylliby kto práwu odpieraje, podlé pánuow a rytieřstwa WKMti abychom netoliko radni ale i pomocni byli dotud, dokudžby WMKá takowého k náprawě a k hodnému tresktání nepřiwedia. Dotýčíc i toho WKMt přes wšie obce koruny České zřiezenie, kteréž při přítomnosti WMKé najprw a potom i WKMti po wýjezdu z země držáno bez wýtržky a zachowáno jest: jestliže nás páni JMt a rytieřstwo netisknú k súdóm,  takowé swéwolné a práwu welmi urážliwé řeči bezpotřebně že sme činiti nejměli.

Milostiwý králi a pane, pane nás wšech najmilostiwější! Což sme koli a pokud (tak jakož poněkud WKMt zpraweni jste) před pány a wládykami o sněmu na počátku dotklém z jedné wuole a z jednostajného úmysla mluwili aneb mluwiti poručili, rač WMKá znáti a wěděti, že ne swéwolně ani jak wšetečně, ale s dobrým rozmyslem, wážně a z weliké našie potřeby práw a našich milostných swobod a obdarowání (kterýchž od předkuow WKMti, tudiež i od WMti hojnost máme) se wší počestností a slušnú ohradú stawuow panského i rytieřského mluwiti sme musili, bojiece se, jakož již stawy nyniepsanými ze wšech téměř žiwností a obchoduow našich městských skrze naši wlídnost, powolnost a mlčeliwé snášenie wywedeni jsme, tak také i z práw a zwláštností našich, proti kterýmž a nám, kteřížbychom se jim radowati chtěli, den ote dne wždycky wiece a wiece příčinie se a wymýšlé. Ale ne tiem úmyslem (nedaj buoh!), abychom co proti tomu k čemu sme se buď zapsali, swolili, buď kterakkoli jinak dáti zawázali činiti, abychom tomu se zpěčowali, aneb práwu jaký najmenší úraz dáti chtěli; neb sme se opowěděli hned w tom, žebychom práwa uraziti nechtěli, žádajíc aby z wěcí tak lehkých a owšem městských nás páni JMt a rytieřstwo poháněti nedopúštěli, totiž ze řčenie, swěřenie jakéhožkoli, z dluhuow, z kšaftuow, z nedrženie smlúwy, z swád a z jiných wěcí, z kterýchž nynie poháněni jsúce, někdy odpowiedati proti práwóm našim sme musili, jakožto z koně, z lože, z sedmdesáti grošuow miešenských dluhu, a z jiných rowných wěcí, kterýchžto my na našich rathúziech nesúdíme, ale rychtáři naši. Přitom oznamujíc, jestližeby naše žádost wzácná nebyla, že již skrze nás po takowém ohlášení práwu bohdá žádná lehkost a úraz žádný se nestane, jestližebychom z čeho jiného krom dědin swobodných, lidí zběhlých a čeledi poháněni byli a nestáli; konečný úmysl w tom wypowěděwše, poněwadž jest swětle proti práwóm našim, že k těm póhonóm, kteréž se na nás z lehkých a městských wěcí swrchupsaných dáwati budú, stáwati a odpowiedati nechcem. Nebo kdyby tak předse bylo, slušné (sic) abychom netoliko múdří (jakož nám píší), ale ani lidé sluli, kteřížbychom z práw se dadúc wywesti, bez práw museli podlé wuole lidské žiwi býti časy budúcie a snad wěčné (jehož bože ostřež). Také i proto: neb by každý nás snadně mohl odsúditi za takowé, kdybychom o swá obdarowánie nestáli, že na předky WKMti i na WKMt tudiež nic nedbáme, ani w jaké wáze máme, poněwadž milostí a obdarowánie sobě daných na wěčné časy od předkuow WKMti a WKMti obraňowati a obhajowati netbáme, jich ustupujíce a o ně se nikdá nezasazujíce.

Dále potom w psaní témž WKMti WKMt ráčí sobě to obtěžowati a welmi těžce bráti, zdáloli by se nám bylo, že jsme w čem mimo práwo a zemské zřiezenie obtieženi, že sme toho na WMKú prwotně obmeškali wznésti, a takowého obtieženie swého že sme WKMti neoznámili, kdež, by se to bylo stalo, WKMt wyrozumějíc takowému obtieženi našemu, nás jako komoru swú a poddané swé MKské opatřiti byste byli ráčili; přitom WKMt nám na wědomie dáwajíc, poněwadž my toho sme neučinili a swých obtiežení na WKMt newznesli, že tu řeč takowú a naše řeči WKMt proti nám sobě těžce jest wzieti ráčila, a to proto, že WKMt znáti ráčí, skrze takowé naše předsewzetie mnoho zlého a škodného wšemu králowstwí českému žeby přijíti mohlo; přikazuje WKMt, abychom my se tak při těch wěcech do šťastného bohdá přijetie WKMti do koruny České zachowali, jakož jest při přítomnosti WKMti zachowáwáno a súzeno. Pakliby se toho nestalo, a kto swéwolně z nás žeby k práwu státi zanedbal, toho znamenitě dotýčíc, že kdyby od koho WKMt od toho, ktožby po práwu starém na nás šel, požádána byla, žeby na nás podlé powinnosti netoliko sama skutečně pomocna býti ráčila, ale i wšie země k tomu pohnúti chtěla, jako práwu odporné a ty, kteříž sme se nad swými ctmi, přísahami, nad bohem i nad WKMtí jako pánem swým dědičným zapomněli, aby WKMt k náprawě a k slušnému tresktání přiwésti mohla. Najjasnější králi a pane, pane náš wšech najmilostiwější! WKMti pokorně, poddaně a se wší pilností prosiec žádáme, že WKMt toho těžce k srdci WKMti připúštěti neráčíte ani hněwu (kteréhož my se welmi bojíme, poněwadž nic jiného podlé řeči Šalomúna nenie, nežli smrt poddaných nás,) pro takowú wěc držeti proti nám neráčíte: neb jakož sme prwé položili, ne proto, by králowstwí co zlého přijíti mělo, to sme učinili, ale práw swých litujíce a WKMt i předky WMKé, od kterých takowé swobody máme, sobě přemnoho wážiece. A proto tudiež abychom WKMti nynie mnohými wěcmi pilnými a welmi potřebnými netoliko poddaných WKMti ale wšeho křesťanstwa zaneprázdněnu znajíc (a ne z jaké lehkosti aneb opowrženie jakého), wěcmi těmito a takowými nezaneprazdňowali ani jak zamucowali, w obecniem sněmu, kdežto městóm a každému s swú potřebu (jakž muože a umie) swoboda jest mluwiti, o tyto swé potřeby přepilné, nic zlého ani jiného přitom, než aby práwa naše zniku jmieti měla, nemieníc, o to před pány a rytieřstwem řeč jako potřebnú tak owšem počestnú sme učinili. Kterúžto wěc WKMt znajíce, WKMti prosíme, učinililibychom co o swá práwa a swé swobody a zwláštnosti stojiece, že WKMt proto našie ani lehkosti ani zhúby neb zkázy hleděti neráčí, ale raději ráčí nás w tom jako pán milostiwý býti obránce, jako tudiež ten, kterýž práw našich rozmnožitel a obhájce býti po wše dni zawázati ste se ráčili na počátku králowstwie swého. A my, ne jako nad swými ctmi, přísahami, bohem a WKMtí pánem swým dědičným se zapomínajíce, ale na to wše na každú hodinu wážně pamatujíce, WKMti wěrně slúžiti budeme, jakož pak WKMt takowých, bychme co proti swým ctem a přísahám učinili, nás býti jest nikdá neseznala, než takowé, jako na ctné a zachowalé slušie, pamatujíce tudiež na boha i na pána swého bez přestánie.

Potom WKMt opět níže psáti ráčí, žeby tato jednánie a naše o naše práwa zasazenie ze wšech nás nebyla, než z některých wšetečných mezi námi obýwajících, kteříž se mimo jiné w něčemby ukázati chtěli; přitom oznamujíc WKMt zřetedlně, žeby úmysl WKMti byl takowý, takowé když se jich uptáte, tak tresktati skutečně, aby se jimi netoliko domácí, ale i w okolních zemích tresktali. Najmilostiwější a přejasný králi! WKMti poddaně a žádostiwě prosíme, nerač WKMt takowých od prawdy dalekých zpráw k WKMti přijímati; nebť boha na swědomie béřeme, žádného takowého mezi sebú býti neznáme, kterýby se tiem úmyslem k čemu přimlúwal, aby skrze jeho přímluwu která lehkost aneb které zlé zemi České přijíti mělo; než každý dobrým úmyslem wuoli přimlúwati se jmá, ale ne každý umie; a proto aby jměl k WKMti obžalowán býti, ktoby kdy na který sněm jeti aneb přijeda přimlúwati se směl, poněwadž za to nic jiného než obžalowanie hrozného by očekáwal? Milostiwý králi! rač se WMKá rozpomenúti na předešlé časy a w nich příhody, kterak též mnoho z nás WKMti jsú obžalowali, a wšak WKMt jich jiných ste potomně neshledali, než ty, že dobrého obecného přátelé sú byli.

Najposléze pak WKMt ráčila jest nás týmž psaním WKMti napomenúti k tomu, abychom ke dni Božieho křtěnie wyslali z sebe hodné lidi do Prahy k jednání se pány JMtí a rytieřstwem, pro zachowánie dobré lásky, pokoje a swornosti o to, z čehožbychom jmenowitě měli poháněni býti. Račiž WKMt to znáti, že nic toho WKMti napomenutie neobmeškawše, ze wšech měst podlé rozkázanie WKMti muže hodné k tomu rownání wyslali sme, a rádi sme jednati se pány a rytieřstwem (kterýchž přewelmi malý počet byl jest) o tu wěc chtěli: ale oba ti stawowé k žádnému s námi jednánie přistúpiti sú nechtěli, než wždy na swém stáli. A my také od obcí swých a WKMti poddaných to poručeno toliko majíce, oč jest nám ten sjezd WKMt poručiti ráčila, s nimi o nic jiného sme nejednali, než na tom také stojiec, což sme z powinnosti práw swých o prwniem sněmu mluwili a s čím sme se ohlásili, ruozno sme se rozjeli.

A protož WKMti prosebně a pokudž najwiec muož prošeno býti žádáme, že WKMt znajíc do nás upřiemé srdce, upřiemý úmysl, k obecnému dobrému tudiež hotowé a o swá práwa stojiece, že WKMt jiné zpráwy o nás od žádného přijímati neráčí, ale ráčí nás opatřiti radše, kudybychom w swých práwiech a swobodách se radujíc podlé milostí sobě pójčených swé mohli žiwnosti bez překážky wésti. Prosíme i za to, že WKMt ráčí pánóm JMti a rytieřstwu i do zemského i do komornieho súdu psáti, dokudž WKMt mezi jimi a námi té wěci nerozezná sprawedliwě, aby oni nás takowými lehkými puohony, kteříž jsú mimo zřiezenie a swolenie zemské, neobtěžowali.

Žádáme i za to pokorně, že WKMt z tohoto tak dlúhého psanie nám za zlé jmieti neráčí, neb o mnoho welikých a potřebných wěcech krátce psáti se nemuože. Odpowědi milostiwé a laskawé po tomto poslu žádáme. Datum fer. III post Epiphaniam domini anno etc. 1501.

WKMti poddaní Pražané, Horníci a wšecka města
WKMti králowstwie Českého.