52.

Zápis jednoty uzawřené mezi pány a rytíři jménowanými na deset let proti pikhartům a pro zachowání práw swých i weškerého zřízení zemského.

W Praze, 20 Febr. 1505. (Ex orig. cum XXII sigill. appr. in arch. Trebon.)

We jméno swaté a nerozdílné trojice, amen. My Petr z Rosenberka etc, Jindřich z Hradce, najw. purkrabě Pražský, Zdeněk Lew z Rožmitala a z Blatné, najw. sudí, Albrecht z Kolowrat na Libšteině, najw. kancléř králowstwí Českého etc., Jan z Šwamberka na Strakoniciech, mistr přeworstwí král. Česk. etc., Petr z Šternberka na Leštném, Jan z Kolowrat na Mašťowě, Jan z Kolowrat na Nowém hradě, Jiřík z Kolowrat na Bezdružiciech, Jindřich z Kolowrat na Krakowci, sudí dworu krále JMti, Ladslaw z Šternberka na Bechyni, Mikuláš z Kolowrat na Žehrowiciech, Jan z Šternberka na Zelené hoře, Wilém z Risenberka a z Šwihowa, Krištof z Šwamberka na Boru, Jan a Bernhart bratří z Walšteina na Klášteře Hradišti, Kundrat z Krajku na Bystřici, Zdeněk z Ronšperka, Wáclaw z Swojšína na Orlíce, Wáclaw z Wrchowišť na Žerownici, Jiřík Hrobský z Sedlce etc. znamenawše mnohé bludy pikhartské w tomto králowstwí k zkáze wiery swaté křesťanské powstawajícé, majíce na to zření, jako dobří křesťané jmieti mají, při swaté wieře křesťanské stojíce, na tom sme my zuostali, a sobě pode ctí a wěrú zdržeti slíbili: napřed od wiery swaté křesťanské abychom se mocí utisknúti nedali, pána našeho milostiwého, krále JMti i JMti dědicuow abychom se wěrně a práwě přidrželi, a wšicku poddanú powinnost k JMti i k JMti dědicóm řád a práwo zachowali. A chtělliby nás ktožkoli z obywateluow země zde w zemi mocí mimo řád a opustě práwo, též také i o wolení krále mimo řád starodáwní, privilegia, nálezy, swobody a wýsady, práwa naše, ačby krále JMti pána našeho milostiwého smrti bez dědicuow pán buoh neuchowal (jehož pán buoh zachowati rač w dlúhém zdrawí a JMti dědice rozploď) mocí utiskati, buď od práwa, anebo o krále wolení, tak jak se nahoře píše, buď wšecky anebo jednoho z nás, ježtoby ten náprawy práwem snad pro přetržení práwa dosáhnúti nemohl: wedle toho každému jednomu z nás podlé rozsudkuow panských, wedle práwa a zřiezení zemského sprawedliwého dopomáhati máme a powinni budem chudému i bohatému, tak jakž zřiezení zemské ukazuje, že sebe w tom we wšem wšichni i každého jednoho z nás opúštěti nemáme do těch hrdel i statkuow. Pakliby ktožkoli z obywateluow zde w zemi na nás anebo na jednoho z nás zde w zemi wojensky sáhl, mocí pálil, zámek a twrz mocí wzal zlezením nebo ztečením, anebo koho z nás oblehl, a bylliby který z nás, kteří w této jednotě jsme, při tom jat, že smlúwy nižádné činiti nemáme, lečby on k zámku aneb k twrzi a statku swému nawrácen byl a z wězení wyswobozen, o to wší možností naší státi máme, powinni budem tomu a hned na pomoc táhnúti máme a jeho neopúštěti, dokadž nás stáwá proti takowému a takowým; neb by ti jistě již znáni byli, žeby práwo přetrhli, tak jakož se swrchu píše. Pakliby se ktožkoli z nás ze wšech tří stawuow swéwolně wytrhl a weč se dal bez wuole nás wšech spolu a rady, buď wen z země anebo w zemi a od země obywateluow co přišlo: w tom jemu radni a pomocni býti nemáme, než ten swú wěc sám wyweď. Wšak přitom toto jest mezi námi znamenitě wymieněno, jestližebychom se kdy páni, rytieřstwo a města, kteřížbychom w této jednotě spolu byli a oč se swolili, změniti a k lepšiemu to konci a rozumu přiwesti tuto naši jednotu chtěli, a byl nás w panském, rytieřském a městském stawu w tom každém stawu wětší počet osob toho swolení srownán: že menší počet panského, rytieřského i městského stawu po wětším počtu wšech tří stawuow postúpiti mají a to držeti. A jestli žeby w těch třech stawiech w kterém stawu wětší počet osob toho změniti nechtěl, a jiní dwa stawowé se u wětším počtu k změnění swolili: že to změněno býti nemá, než před se tato jednota mezi námi státi a trwati má, lečby ten staw třetí u wětším počtu k tomu dobrowolně přistúpil. Pakliby jak z božieho dopuštěnie anebo od zlých lidí řád a práwo přetrženo bylo, a byla mezi námi w této jednotě w kterémkoli stawu jaká ruoznice očkoli: tehdy se w to my jiní wložiti máme a k slušné smlúwě a konci to přiwesti a srownati; a w tom se nestranně jmieti máme, než sprawedliwě k obojí straně, pokadž čí sprawedlnost poznáme; a na našem zdání a wýpowědi mají přestati, a z toho se žádný wytahowati nemá. A ktožbykoli z strany přijímající tělo božie a krew božie pod jednú aneb pod obojí spuosobú, buď z pánuow, z rytieřstwa anebo z měst, chtěli k nám w tuto jednotu přistúpiti, listem swým se přiznajiec: ty máme mezi se přijíti, kteřížby w sobě bluduow pikhartskýeh neměli a nedrželi, ani jich bluduow zastáwali a fedrowali. A tato naše jednota mezi námi státi a trwati má až do deseti let pořád zběhlých. A jestližeby w tom času těch deset let krále JMti pána našeho milostiwého buoh smrti neuchowal, Jehož Mt pán buoh rač uchowati, a w těch desieti létech král z jednostajné wuole wolen byl, přijat a korunowán, tak jakož se nahoře píše: a kdyžby král tak wolen a korunowán přijat byl z jednostajné wuole wšech tří stawuow, tak jakož se napřed píše o wolení krále: tehdy hned tento zápis dále žádné moci jmieti nemá; a toto naše zjednání nemá býti w ničemž k ujmě řádu a práwu a zřiezení zemskému. A tato naše zjednaná jednota mezi námi se od toho dne začíti má, počna od datum listu tohoto až do deset let pořád zběhlých, aneb do krále budúcieho, tak jakož se prwé píše. Tomu na swědomie a pro lepší jistotu pečeti swé wlastní dali sme přitisknúti k listu tomuto. Jenž jest dán w Praze, ten čtwrtek po neděli jenž slowe Reminiscere, léta od narození syna božieho tisícieho pětistého pátého.