84.

Ladslaw ze Šternberka Wilémowi z Pernšteina:  obšírné líčení jednání sněmowního w Praze a půtky, kterauž měl s Albrechtem z Kolowrat.

5 Mart. 1508. (Copia arch. Třebon.)

Službu swú wzkazuji, urozený pane, pane a bratře muoj milý! Napřed štěstie, zdrawie přálbych wám i se wšemi wašimi. W paměti mieti ráčíte, jak při tomto času o suchých dnech postních bylo jest mnoho lidí z panského a rytieřského stawu, že tak mezi lidmi řeč byla, že jich tak mnoho nebylo krom když král JMt ráčil zde prwní jiezdú býti. Neb je těch znamenitý počet byl zuobojieho stawu, kteří sme Pražským městóm psáti byli swolili, abychom při řádu a práwu zemském zachowáni byli, a pokojně a swobodně abychom swé wěci při saudech a dskách zemských jednati mohli. I pokud sú nám Staré i Nowé město připsali o swobodu a při řádu a práwu zemském zachowati nás chtie, Staroměstští sú nás w tom psaní zhaněli. Kdež je jich mnoho na to obojieho stawu přijelo, abychom o to spolu rozmluvili a z nářku cti Staroměstských abychom hnali, pro zemské potřeby, kteréž sme jednati počeli, některé na konci postawili. A kdyby obecné wěci wšecky na konci postaweny byly, byli bychom o swú wěc také mezi sebú jednali, abychom Staroměstských pohnali. Při wás jest to zawřieno, abychom wšickni třie stawowé práwo obhajowali, jakož sme sobě to dskami zapsali. Wiete dobře, jak sú páni Pražané s městy tu odpowěd dali, že oni pokud jsú powinni, že oni chtie práwa obhajowati. A wiete dobře, že by to bylo od některých pánuow od nich přijato. Ale rytieřstwo od nich to přijieti nechtělo, než dotázku na ně udělali, chtieli tak práwo obhajowati, jak nález obecní w sobě ukazuje, pode ctí a wěrú, jak jest král JMt ráčil je zawázati? Tu sú zase páni Pražané a města odpowěď dali, že jich žádný bez jich wuole nemuož jich ctí zawazowati. Tu rytieřstwo zase mluwili k nim předewšemi pány námi, poněwadž jest panský a rytieřský staw pode ctí a wěrú se zawázal práw obhajowati podlé krále JMti, žeby ani (sic) oni též pod tieni záwazkem jako i my slíbili pode ctí a wěrú práw obhajowati; a udělajíli to, že ktožby koliwěk jim odpowěděl že jim chcme pomáhati, wohradiec swú čest, a oni nám zase. Wiete, že páni mnozí k tomu přistúpili, prawiec že jest sprawedliwé, poněwadž jsme my ctí a wěrú zawázáni práwo obhajowati, aby oni takéž byli. A oni šli wen na to se raditi, jakož ste wy pak s panem sudím, a s některými jinými wen mezi ně šli, a tu ste wěc mezi panským a rytieřským stawem a městským to dokonali, aby se města také zawázali pod tiem záwazkem jako my. Jakož sú pak tak udělali, byť bylo rytieřstwo od nich chtěli přijieti bez záwazku, byliťby naši někteří z panského stawu od nich to přijali, a byla by města na ničemž nestáli, jakož i prwé.

Druhé také při wás swoleno od rytieřstwa, aby psáno bylo králi JMti, a prošeno, aby ráčil do tohoto králowstwie přijeti. Pakliby JMt bezelsti přijeti nemohl, aby ráčil JMt sněm obecný položiti, cožby najspieš mohlo býti, a žeby bez JMti aneb bez sněmu dobře státi nemohlo. Tu ste ráčili s pány námi tak powěděti, že se wám to dobře i s námi líbí. A o to psanie, kto jest odmlúwal, w paměti máte. Tu kdež jest se tázáno wšeho rytieřstwa, kteréž toho času w swětnici saudné bylo, ježto téměř plná swětnice byla lidí, tu křičeli, že také swolují. A žádný neřekl z rytieřstwa, by nebylo jeho wuole.

Třetie co panského a rytieřského stawu toho času na hradě bylo, kteří w zápisu s městy nebyli, wiete, že jich s wámi i s námi weliké množstwie bylo. A těch pánuow zápisníkuow newiem kolik jich bylo, neb wšickni se na katedře wolně směstknali, a dwa neb třie z rytieřstwa mezi nimi byli, kteří s nimi w zápisu. Potom wiete, že sme na tom zuostali, páni, rytieřstwo, kteří sme toho času na hradě Pražském byli, kteříž w zápisu nejsme, že chceme Kaffunkowi psáti, aby wálečným během nic před se nebral, ani haněnie, že ho zato žádati chcme, než aby na sněm přijel, že gleitem opatřen bude; pakliby předse wálečným během proti těm pánóm i jiným, kterýmž odpowiedal, co wzal, žebychom my musili, swú čest proti němu ohradiece, těm pánóm pomáhati, kterýmž odpowěděl. Potom to w tento pátek minulý bylo mluweno k tomu, jestližeby k tomu Kaffunk nepřistúpil, a že tiem listem hned swú čest ohražujem. Pak když to bylo napsáno a čteno před těmi, ježto jich již menší počet byl, hned k tomu někteří z nich odpierali, prawiec, že každý chce jemu odpowiedati pod swú pečetí, jestli že on přes to prwnie psanie co začne. Tu sme to odložili na zajtřie do soboty (25 Mart. 1508), ježto byl swátek, abychom se na hrad Pražský sjeli, a wo to rozmluwili, co se obecních wěcí dotkne, a kterému dni měli bychom psáti králi JMti o příjezd JMti sem. A pakliby JMt na ten čas bezelsti býti nemohl, aby ráčil sněm proto položiti, aby se zemské wěci jednaly. Také tu mělo mluweno býti, k kterému by dni Kaffunk měl přijeti, abychom den wěděli, a sněmu, o kterémž králi JMti mělo psáno býti. Tu ste wy pak w sobotu pryč jeli. Chci já něco napsati o řádu a příhodě, jak se po wašem odjezdu dálo. A množstwie lidí již se bylo také rozjelo, kteří pro saud nepřijeli než pro obecné wěci a naše společné, již na tom se ubezpečiwše, že bude králi JMti psáno wo příjezd i o sněm i o Kaffunka tak, jak sme jim čtli a se swolili, abychom swé cti proti němu ohradili, počneli co. Pak tu sobotu byl sem u najwyššieho pana purkrabie u oběda, a potom po obědě když sme šli na palác, kráčeli sme čtyři kročeje anebo pět; tu stáli proti nám pan Drahobuzský (Berka z Dubé) s jinými služebníky jeho s meči a s halapartami. Tu jest řekl pan Jiřík Bezdružický: wy s sekyrami, a my nože nemáme. A on to uslyšel i šel proti nám usmíwaje se. Tu mu řekl pan purkrabie: to pěkně, pane bratře; a on mu nedal domluwiti, hned k němu řekl: ano, waši wšickni chodie s braní. A já se k tomu přimluwil, řekl sem: moji nechodie. A on hned ke mně přistúpil k samému i řekl mi: já prawím, že twoji chodie. A já mu zase řekl, že nechodie, a on zase mi řekl, já prawím že chodie, a co prawím že jest tak. Tu mezi nás pan purkrabě wstúpil, a já mu zase řekl: nenie tak, a nenie prawda; a on mi zase řekl, dosti sem twých widěl ano s braní chodie. A já mu zase řekl: jakž pan purkrabie ráčil rozkázati, tak žádný muoj nechodí. Tu pan Jetřich chytil se za tesák, a tak mi jiní prawili, že ho byl powytrh. A pan Drahobuzský ten wzaw k sobě halepartu přistúpil ke mně, a on mi w tom řekl: wždycky sem tak mnoho prawdy mluwil jako ty a wiec než ty. A já mu řekl, co ty? a on: já. Tu sem k tomu powěděl: páni, buď wám to swědomo. A on zase řekl: netřeba toho oswědčowati, a já to ještě prawím, že sem wíce prawdy mluwil nežli ty. A tu se jest na mě trhal, a zdá mi se, že i panem purkrabí postrčil. Tu sem mu řekl, kdyby bylo kde jinde, a byli sami dwa, netrhalby se tak welmi na mne. Tu jest křičel: pusťte nás w hromadu! Tu pan Popel chytil jest mne a prosil jest abych šel pryč, a Tiem mne jest také chytil a prosil jest mne welmi abych šel pryč. A jeho sú také chytili. A já šel pryč s zámku doluow, a šel se mnu pan Donínský, a bratr muoj pan Albrecht, a Zbyněk Jeptišta, a jich dwa služebníci, neb při mně žádný muoj nebyl nahoře, kdy sem do swého domu přišel na Hradčanech. Tu páni a rytieřstwo mnozí přišli ke mně. Tu sem jim oznámil, co mi se stalo. A by pana purkrabie nejwyššieho nebylo, newiem, jak by se bylo wo mně stalo, neb sem ani nože u sebe neměl. Potom pan purkrabie nejwyšší poslal ke mně pana Šwanberka, abych k němu šel mezi mosty na hrad. Tu sem já šel se pány a přátely swými a rytieřstwem s mnoha, žebychom sobě rowni mohli býti. Než nedaj mi toho pán buoh, by mnú mělo co přijíti králi JMti k zármutku a tomuto králowstwie k hanbě. Když sem přišel k panu purkrabí, tu jest ke mně ráčil mluwiti, že toho nerad widí, a že mne za to prosí, abych tomu dal dobře jíti, a že s druhů stranú také chce o to mluwiti. Tu sem ho prosil, aby mi neráčil za zlé mieti, že jest na mne přišla wěc weliká, ježto sem se jie nenadál, a že já nynie žádné odpowědi dáti nemohu, a to z příčiny té, že já jiných pánuow a přátel při sobě nemám. A tu sem zase s těmi pány a s rytieřstwem, kteříž w ty časy při mně byli, wrátil sem se do swého domu. Tu potom někteří ke mně přijeli a prawili mi, že proto nahoru nechtěli mnozí, obáwajíce se něčeho. A když pak on wostal nahoře s některými pány, a z rytieřstwa několiko a z Prahy tiem wíce jich bylo: tu sú ti mluwili panu kancléřowi, aby po krále JMt jel, že ho za to prosí; ale my sme mnoho nás tam nebylo, a k tomu sme neswolili, co sú ty osoby nahoře jednaly, než to co při wás zjednáno, králi JMti aby psáno bylo o příjezd JMti sem, anebo o sněm, nemohlliby JMt bezelsti sem přijeti, aby sněm ráčil položiti, aby se obecnie dobré na něm jednalo. A tu při wás že téměř plná swětnice súdná byla lidí, že rytieřstwo mluwilo a na tom zuostalo, aby psáno bylo králi JMti wo příjezd i o sněm. A my páni při wás sme také wolili; a tu, když bylo na hlas tázáno, takli swolují k tomu psaní, křikli že tak, a žádný nad hlas neodepřel. Než on přijel zbrojně na hrad s swými i udělal tuto puotku na mě, i zawieral s těmi osobami nahoře co mu se zdálo, ježto ste wy jemu k tomu neswolili, ani ti ktož sú se rozjeli, ani my kteří sme tam byli zuostali a na hradě sme nebyli, ježto je nás mnoho bylo, ježto sme wuole těm osobám k jednání nedali přes prwní jednánie na čem sme společně byli zawřeli, dokud se lidé nerozjeli. Než tak rozumiem, že sú to psanie rozwedli králi JMti které mělo býti i Kaffunkowi, že zuobého nic nenie. Wálku nám začal, i chtělby snad abychom my ji konali, newohražujíce swých ctí; ježto my toho neuděláme, neb sme při wás zawřeli, kteří sme tu byli, ježto w zápisu nejsme, abychom swú čest ohradili, a Kaffunkowi odpowěděli, jestližeby po našem psaní nepřestal wálky, (a) na sněm nepřijel. I které sú to osoby rozwedly, že nenie Kaffunkowi psáno, snad se jim chce s ním wáleti; než myť toho neuděláme, dokud swých ctí neohradíme, neb sme se na tom swolili, když jest sprwu najwiec lidí bylo. A což je těm do toho, kterým je Kaffunk odpowěděl, že sme my Kaffunkowi psáti chtěli i swú čest proti němu ohraditi: jestliže jsú to, kteří nám jináče změnili, ježto jim do toho nic nenie; co dobrého skrze ně přijde, budem jim děkowati, pakli co zlého, brž k nim o to práwem budem hleděti. A tu když w sobotu po té puotce přes Hradčany jel, tu trubač jeho traubil, a oni se po place točili, a pan Jetřich až blízko k mému domu se točil. A já w swém domě měl pánuow a rytieřstwa drahně, i smáli sme se tomu točení a trúbení. Podíwajte se milý pane, na jaká wěc král JMt penieze dáwá, a že jest jej lidmi opatřil proti wejtržným lidem a kteří by se práwu protiwili, proti němu činili, aby on počátek byl na místě JMti ku obhajowání těch wěcí: a on pak sám prwé puotky dělá a s těmi některými towařiši, kteříž swéwuole užíwají. Tu račte znáti, nač JMt penieze nakládá. My JMti brániti nemuožem, než na to jest nám třeba mysliti, abychom w tom opatřeni byli od krále JMti, aby se na nás takowé puotky neděly, a takowá pýcha aby se nám a protiwenstwie nedala a na penieze králowské. Neb bych byl tu k čemu přišel na hradě Pražském, při stolici králowské, chtě obecné dobré jednati, tu sem se ubezpečil na psanie krále JMti a na řeč najwyššieho pana purkrabie Pražského, abychom se pokojně zachowali, že JMKá ráčí tak mieti. A já sem se tak zachowal, jakž JMt psáti ráčil a pana purkrabie jsem poslech; a jak se jest on zachowal, nechť to pan purkrabie wyzná i s jinými. Prwé sme mnozí psali a psáti chtěli, abychom w Praze pokojně a swobodně býti mohli, kteří k sauduom a ke dskám zemským jezdíme; to jest na konci postaweno; již jest nám wo to potřebie státi, abychom my na hradě Pražském bezpečni býti mohli, když k sněmóm a k sauduom přijedem, před takowými jeho puotkami, poněwadž on hradem wládne a puotky na hoře na lidi činí. Dokud nebožtík pan Kostka hrad Pražský zprawowal, a hajtman k němu zřenie měl, tehdáž pan kancléř králi pilně radil, aby ráčil poručiti panu Hradeckému hrad Pražský i hajtmana, aby k panu Hradeckému zřenie měl sám s zámkem i s holomky. A dobře radil a dobře stálo, když jest najwyššie purkrabě zámek zprawowal s hajtmanem; i ještě slušie králi JMti raditi, aby ráčil najwyššímu panu purkrabi zámek i hajtmana poručiti, aby on to zprawowal, a na ty lidi, kteréž panu kancléřowi penieze ráčí dáwati, kterýmižto penězi králi JMti ani zemi nic neznám by užitečného co prowodil těmi penězi; než ať JMt ráčí nejwyššiemu panu purkrabi ty penieze dáwati, ať on zámek na to opatruje, abychom bezpečni na něm býwati mohli při sněmiech a při saudech též, aby on na ty penieze pan purkrabie neřády a wejtržky w zemi stawowal, jako člowěk ten střiedmý a pokojný a úředník najwyšší zemský. Neb pan kancléř bez puotek a bez wálky nenie, ježto se nám skrze něho toho také dostáwá, ježto bychom toho rádi prázdni byli. A nebudeliť to jinač opatřeno do Letnic, newiem jak súditi budem pro jeho puotky, a pro ty lidi wejtržné některé, které on při sobě drží. Na to račte pomysliti, kterak bychom pokoj mieti před tiem člowěkem mohli, račte o tom králi JMti psáti, ráčíteli i tento mój list JMKé poslati, a JMt ráčili ten muoj list panu kancléřowi dáti, aby ta wěc k konci šla, aby JMt ráčil porozuměti, co skrze pana kancléře w té zemi se jedná. A také račte wěděti, že jsem zprawen, když sem po té puotce šel s hradu doluow, že jest pan kancléř mluwiti měl, buď s pěstí neb s kordem aneb bez kordu, kdežby chtěl, třeba i na Bielé Hoře, žebych s ním to konati chtěl; a někto mu řekl: krom na Bechyni; a on řekl: ba i na Bechyni, jedno ať služebníci jeho při něm nejsú. A chtěl, aby najwyššie pan purkrabie mně od něho to powěděl w ty časy, když ke mně šel mezi mosty. Pan purkrabě zase mu řekl: toho já na se wzieti nechci, neb já nechci lidí waditi, než mířiti. Když sem já se té řeči doptal, tu mi mnozí z pánów a z rytieřstwa radili, abych mu na to odpowěď dal, a k němu poslal. I nezdálo mi se toho učiniti, poněwadž sem pro ruoznice do Prahy nepřijel. Také sem nechtěl žádné příčiny dáti k tomu, abych s ruoznicemi z Prahy jeti měl, aby mnú přijíti měly. Na jiném počal puotky dělati a na mně skonal. Než to muožete znáti, že já bez wuole a rady wašie nechtěl sem odpowědi dáti, a bez jiných pánuow a přátel. Než na tom konečně jsem, abych mu tu odpowěď dal, i s ním ji konal, aby to lidé poznali, že se ho nebojím a báti nechci. A rádbych se s wámi brzo o to shledal. Také wězte, že sem já z žádné jiné příčiny pryč nejel, než z té, aby se swáda mezi lidmi nestala mezi těmi, kteří se nás s obú stran přídržie. A to sem najjwyššiemu panu purkrabi oznámil. A mám za to, že sem mu w tom dobře přátelstwie ukázal. A pana Rendle sem s sebú také pryč wzal, aby wždy nic nepřišlo mezi lidmi, coby k ruoznici slúžilo. Také račte wěděti, že sem jej z těch slow pohnal, aby to powěděl, že je wiec prawdu prawil.

Ku psaní připojená cedule (od p. Rendle?).

Račtež se podiwiti na takowej řád, jakáby se byla wěc stala, by byl pán buoh neráčil zachowati. Nenie nic diwno, že na mne puotky dělá, když na wyššie úředníky zemské než jest sám, takowé puotky činí, i k nim mluwie takowá slowa, aby swú wěc prowodil. A skrze jeho puotky lidé někteří při saudu nezuostali, a proto saud odložen, i králi psanie rozwedeno o příjezdě, i o sněmu i Kafunkowi co mělo psáno býti také rozwedeno, wše pro jeho swády, lidé se rozjeli, nechtiec se waditi. Máliť on na tato králowstwie haufy jmieti a swú pýchu tiem prowoditi a na lidi puotky činiti, daufaje w ty haufy, kdežby měl proti soběwolným a wýtržným a proti práwu činieciem lidem těmi lidmi odoláwati a na nich to zastawowati. A on pak s zjewnými paliči, kteřížto w králowstwie pálili zbožie i lidi, a won s nimi kwasí, jim radí a hauf sobě jimi peří, sám se wadí a woni wedle něho súkají. I ba, čistej řád, byť w pekle měl býti! A král JMt neráčí na to prohlednúti, jak on šeredně to králowstwie utrácí a swú pýchu na ně prowodí. I přiwed teď wálku s Kafunkem, kdež mělo psáno o to býti od pánuow, rytieřstwa, zdaby ta wěc přetržena mohla býti bez wálky, a wše to pro jeho swádu zrušeno. A slyším, žeby k lidem mluwil, že netřeba odpowiedati, i mně to mluwil, an by lépe bylo nám zemřieti, než takowej obyčej abychom měli dáti do této země uwesti, abychom měli nepřietelé býti a na někoho sahati, ktož poddanej králi JMti nenie, newohradiece swé cti proti němu, a zwláště ktož pod řádem a práwem w naší zemi nesedí. Wokolo toho něco sem myslil, i s panem komorníkem o to mluwil, abyšte WMt jakožto dwa auředníky zemská najwyššie, kterýmž nenie odpowěděno, abyšte psáti ráčili Kafunkowi, aby té wálky zanechal, a wo letničniech Suchých dnech aby w Praze byl, a že glejtem opatřen bude, zdaby ta wěc bez wálky srownána býti mohla. Pakliby co přes to wálečným během před se wzal, že páni a rytieřstwo, kteří sú se wo Suchých dnech na hrad Pražský sjeli, kterýmžs ty neodpowěděl, že sú se na tom swolili, aby proti tobě swú čest ohradili a wodpowěděli, a těm pomáhali, kterýmžs ty do králowstwie Českého odpowěděl. Budete-li ráčiti psáti Kafunkowi, mnozí páni i z rytieřstwa budú wedle WMti psáti, aby ta wěc mohla přetržena býti.  Račte mi odpowěď dáti.