86.
Wilém z Pernšteina Ladslawowi ze Šternberka: horliwé oswědčení se k němu a proti Albrechtowi z Kolowrat.
W Pardubicích, 30 Mart. 1508. (Copia arch. Trebon.)
Urozený pane, pane a bratře muoj milý! Přál bych wám, abyšte zdráwi byli a dobře se měli.
Bych wám na waše psanie odpowěd dáwati chtěl, zdá mi se že jest nepotřebné: než takowé jeho nesnáze a puotky a spuosobowé, kteréž on wede, jedná a puosobí w tomto králowstwie, jáť bez pochyby jsem a wiera má jest dokonalá w pánu bohu, že to pán buoh brzo k konci přiwesti ráčí wedle skutkuow jeho.
Za dwú wěkuow i za tří, majíce krále žiwého, aby jeden měl takowé wěci puosobiti w tomto králowstwí, a toliko lidé aby měli mlčeti a to trpěti: mně se zdá, že se to žádnými kronikami neukáže. Než jest příslowie to, jakož jest psáno: pustím zlé na zlé, aby obé bylo zahlazeno. Ale jáť za to mám, že se již toho i dobrým dostáwá, a konec těmi wěcmi při pánu bohu stojí.
Krátce, já wám takto píši: wšecko, milý pane bratře, což má přítel příteli učiniti, učiním rád wěrně wám, (když) wy mne budete w čem potřebowati w slušném proti němu, i jiné, cožbych já mohl wám činiti dobrého, budu rád, tiem buďte jisti. Na tom dosti.
Co se těch listuow poslání dotýče, chci já je poslati, wáš i páně Rendluow, knězi biskupowi bosákowi, a wedle toho jemu psáti, což mi se zdáti bude, chceli JMti králi poslati toho, ať wuoli má.
Co se Kafunkuow dotýče, již já wám teď sekret poselám; račtež odemne i od sebe napsati na ten spuosob, jak se wám i p. Rendlowi zdáti bude; a chtíli kto wíc wedle nás psáti, toho wuoli mějte, jakož p. Rendlowi také o tom píši. Neb nám jest toho weliká potřeba; něktoby nás snad rád w to uwedl, abychom my bez odpowědi něco činili, ježtoby nám bylo lépe zemříti, a tudy snad aby námi jeho wěc byla přikryta. Uchowá nás toho pán buoh!
Za to prosím, milý pane bratře, i p. Rendle odemne proste, ten list ať se jemu (t. j. Kafunkowi) pošle, kdež jsau po někom po jistém; a prosím, nerač sobě toho wážiti, neb já rád wšecko učiním, což wy koliwěk na mne wzložíte o swú potřebu. Neb muoj milý pane bratře! o spálení ani o statek nic nenie; lépe nám jest to ztratiti, nežby někto měl řéci, že sme něco učinili, ježtobychom učiniti neměli. Uchowá nás toho milý pán buoh! Prosím wyprawte hned nemeškajíc a sekret mi po mém poslu zase pošlete, kteréhož teď posielám s waším poslem pěšky. Zuby mne tak welmi bolejí a ledwi, že sobě newím co udělati.
A což se cedule dotýče, kterú ste wy swú ruku napsali, tu já ztrhám. Než co se pána z Rožmberka dotýče a p. purkrabie, to rač w paměti míti, na čem s nimi stojíme neb nestojíme. Nelzeť jest než tak abychom řekli černému černé a bílému bílé, aby se to na konec wědělo.
Co se pak jeho jízdy pro krále dotýče, jáť sem jeho ani wy za to neprosili, ani snad jiných mnoho. Když pan Rendl sem přijede, rozmluwím já s ním o to, a wy s ním tam rozmluwte a rozum swuoj jemu powězte, a já také jemu powiem. Než král pán náš jest takowý pán, ježto wy jej znáte, že o swé dobré málo stojí, aby o tom přemýšlel; než lžemi lotrowskými se JMt krmiti dá. Pán buoh to změň!
Prosím wás, dajte mi wěděti, dlúholi tu budete, aneb kde budete, budeli mi potřeba. Ex Pardubicz, fer. V ante dominicam Laetare, anno etc. viijo.