87.
Ladslaw ze Šternberka Zdeňkowi Lwowi z Rožmitála: o zmaření sněmowního jednání skrze půtku, kterau zdwihl Albrecht z Kolowrat proti němu.
W Benešowě, 31 Mart. 1508. (Copia arch. Trebon.)
Službu swú wzkazuji, urozený pane, pane šwagře muoj milý! Slyším, žeby rozwedeno bylo psanie k králi JMti o příjezd i o sněm, kde jest mělo psáno býti, kdež sú se na tom swolili sprwu, když najwiec rytieřstwa bylo w swětnici saudné, žádný neodpieral, by nemělo psáno býti, a my páni téměř napořád sme k tomu swolili. Také co se Kafunka dotýče, to jest podáno bylo na saud zemský, aby to rozwáženo bylo, kterak má wám pomáháno býti, kterýmž odpowěděl Kafunk; wšak s takowú wýmienkú bylo podáno na saud zemský, že my swú čest ohraditi proti Kafunkowi chceme a jemu odpowědieti, páni i rytieřstwo, kteří sme toho času spolu byli, kteříž w zápise s městy sme nebyli. Neb to jistě račte wěděti, že p. hofmistr, ani já, ani ti páni, kteříž toho času s námi byli, a za to mám i rytieřstwo, že my na Kafunka pomáhati nebudem s swú hanbú a proti swé cti, dokudž mu neodpowieme. Než když to saudem zemským rozwáženo nenie, jak pomáhati máme, ohradiece swú čest, tehdy bez sněmu ta wěc mezi námi na konci ustawena býti nemuož, jakbychom my wám pomáhati jměli, ohradiece swú čest.
I milý pane šwagře, račte se na to podíwati, co je se tau puotkú, kterúž na mne pan kancléř swéwolně udělal, (spuosobilo): ted se nesaudilo, psanie se rozwedlo, wám se pomáhati nemuož, když se to nerozwážilo saudem zemským, jak se má wám pomáhati; a to se stalo wše pro jeho puotku. Bychom my byli Kafunkowi psali, snadby se ta wálka přetrhla; než pan kancléř začel, snadby rád abychom my ji konali. Pomáhati wám musíme, jako přátelóm, když jest wám odpowědieno, ohradíce swú čest: ale nechť sobě toho žádný nemyslí, dokudž swé cti neohradíme, žeť naň sahati nebudem ani komu pomáhati. A staneli se komu jaká škoda od Kafunka, za to mám, že se žádný neomeylí, k komu bude mieti o to hleděti; neb lidé widí, kto nám to přiwozuje. A račte také na to mysliti o suchých dnech letničniech, aby to opatřeno bylo, aby se puotek na lidi nedálo. I králi JMti slušné jest o to psáti, jaká jest se swéwolná puotka stala, a jací lidé powstáwají, že sobě snad málo ruoznic wážie. Král JMt ráčí drahně peněz dáwati, což se slyšie, aby se na to neřádi stawowali a weytržky: pak já toho málo widím, by se těmi penězi takowé wěci stawowaly; než což se na ně děje, na ty penieze, toť lidé zjewně widí. Pak budemli to páni a rytieřstwo trpěti, aby se nám takowá pýcha a puotka a swéwolnost dala, řáduť nemuož býti a nelze jest, dokudž sobě prawdy nepowieme, aby každá wěc na konci stála a každý člowěk na swé mieře. Račte na to pomysliti, kterakby král JMt mohl zde býti anebo sněm obecnie aby od JMti položen a u Kafunka ta wálka aby mohla přetržena býti, a na králowské penieze, kteréž ráčí dáwati, aby mohl jiný řád na ně držán býti. Neb s tiemto řádem dobře nestojí a nestane, byť JMt ještě wíc peněz dáwati ráčil; kam se obracejí a utrácejí a co se jimi prowodí, wíc k našemu posměchu než k obecnému dobrému; jinak wo to na mnohá místa píši. Odpowědi od wás na to žádám. Datum ex Benessow, fer. VI ante Laetare anno Movcviijo.
Ladslaw etc.
Psáno panu purkrabi Pražskému.