NA BLATNÉ, v outerý po hodu matky boží narození (11. září) l. 1526. Konc. v archivu třeboňském.

Urozený pane, pane švakře muoj milý etc. Maje jeti z Prahy na Blatnú, učinil jsem Vám psaní, kteréhož mělo by Vám tento některý den dodáno býti. Potom pak, když jsem na Blatné byl, docházelo mne, kterak by se králi J. M. pánu našemu ne dobře proti Turkóm vedlo. Pak potom včera přineseno mi psaní z Prešpurka, kteréhož Vám teď připiš posielám, a rád bych Vám byl nějaké veselejší noviny oznámil, než nemuož býti nyní jinač, než tak jakž samo v sobě jest; pak pán Buoh náš pro hříchy naše ráčí na nás zámutky a těžkosti dopúštěti, neb z viny se vymluviti nemuožeme, a protož hodně pro naše skutky trpíme. Však pane Bože všemohoucí náš, rač s námi učiniti milost podle milosrdenstvie svého svatého, kteréž vyvýšuje všecky zlosti a hříchy naše. A strach jest i o Budín, neb to královstvie uherské, jakž rozumiete, u veliké jest na tento čas nebezpečnosti. A všemohoucí pán Buoh podle vuole své svaté, rač nám dáti spolu, muoj milý pane švakře, šťastné a ve zdraví shledání s nějakým potěšením. - Dán etc....

Muoj milý pane švakře! jáť zase dáli pán Buoh brzo některý den na hrad pražský jeti chci, neb jest potřebí nás některých shledání, a potom brzo také obecnieho sněmu; než to jest třeba při tom obmysliti, aby se slušně a buohdá k dobrému svésti mohl, neb strach jest toho, což jest mi psáno, čehož Vám přiepis posielám, že jest u samé pravdy netoliko v něčem, ale obávám se, téměř ve všem. - Slýchal jsem, že v takové přiehodě, kdyby krále J. M. nebylo, že něco také na Horách Kutnách náleží šefmistróm a radě horní opatrování. I zdáli Vám se co jim psáti, aneb kdež jest Vám na tento čas lépe býti v Lučicíchli čili na těch Horách, to již buď při Vašem rozvážení. - Toto mi se Vám také zdálo, jedno s lítostí a druhé dobrým úmyslem napsati: že toť máte tak, k čemu přicházíme, s těmi novými sektami rozličných bluduov, že v těch spletcích strach jest hněvu božieho, nebude-li brzkého ku pánu Bohu obrácení a upřímného srdce, abychme jedni s druhými nezahynuli, čehož J. M. svatá rač uchovati.