6. Zd. L. z Rožmitála Vojtěchovi z Pernštejna, že někteří pánové do Prahy již se sjeli, že by snad někdo chtěl býti v Čechách dříve králem nežli by byl volen, o zahynutí krále Ludvíka, etc.
NA BLATNÉ, ve čtvrtek před povýšením sv. kříže (13. září) l. 1526. Konc. v arch. třeboňském.
Službu svú vzkazuji etc. Noviny, kteréž ste mi ráčili oznámiti, jsú jistě žalostivé, ale z toho jiného neviem co jiného lepšieho učiniti, nežli pánu Bohu všemohouciemu to poručiti, kterýž, když ráčí, z svého svatého milosrdenstvie množe nás utěšiti. A o takových novinách také mi prvé oznámeno, ale ne tak gruntovně jako od Vás, jakož také jsem Váni něco o tom v uoterý minulý psal. A jest toho veliká potřeba, abyste bez meškanie ráčili do Prahy jeti, jakož také buohdá zítra tam pojedu, a již jsú tam v Praze, jak mi oznámeno: pan komorník, pan sudí, pan písař i někteří více, a že by sobě obtěžovali čekati; než jáť jsem proto tam nepospiechal, až by nás se více sjeti mohlo, jakož také někteří z těchto krajuov mají tam v Praze tuto sobotu býti.
Což se dotýče Kadaňských, prosím Vás, neračte tomu věřiti, byť se jim co pro víru stalo, než pro jejich svú vuoli, a snad mohl bych ještě jinače jmenovati, nebo nečiní se jim žádný útisk, jedné ať oni nás neutiskají. Než nyní jest při některých ten obyčej, když pro jich neřádné skutky, jaká na ně těžkost přijde, i chtí se vierou zastierati, pak má-li tak býti, již jsú dva vzati herkulišovi, ježto oheň v zemi pustili, i chtíli spraviti, že jsú pro víru vzati a ne pro jich lotrovstvie, tehdy chtieli tomu někteří místo dáti, stěžkem proto ti k tomu snadně svolí, komuž jsú ohněm škodu, ježto se nic víry nedotýče, učinili; a z té příčiny Vám o tom tak vypisuji, abyste ráčili věděti, žeť již někteří takoví jsú, že pod jménem viery, snad by, kdyby mohli, i k Turkóm náchylnost obrátili, kdyby jedné svú vuoli provésti mohli.
Také což se bratrstvie dotýče, jaká jest prvé o tom mezi námi řeč byla, nepochybuji, než že to ráčíte mieti v paměti a zvíte to potom, ač jestliže tomu dobře rozumiem, byť pak i o to bratrstvie bylo, stane-li v tom pořadu, kterak jsme o tom rozmlúvali, že na tento čas muože se to tomuto královstvie hoditi, neb jakž se počíná slyšeti, snad by někdo v tomto královstvie chtěl býti prvé králem, nežli by byl volen.
Což se dotýče sněmu, toho bude jistě potřebí, abychme se oň snesli, aby brzo položen a držán byl; a protož bych rád, abyste ráčili spěšně do Prahy přijeti, neb kníže ráčil jest také některé jiné, aby také do Prahy brzo přijeli, obeslati a snad předkem o tu potřebu, jakož nepochybuji, že jest Vám také o to psal.
Muoj milý pane švakře! poněvadž naději mám, že se buohdá brzo spolu shledáme, protož Vám nyní mnoho nepíši, než všemohucí pán Buoh rač dáti, nám se spolu šťastně a ve zdraví shledati. Dán etc.
Muoj milý pane švakře! toto také račte věděti, že jest mi psáno a to dnes přineseno: což se krále J. M. dotýče, že Četrys ušel z bitvy pěšky a poviedal, že jsú na hlavu poraženi, a král J. M. když ráčil ujížděti, že uhodil na zátoku dunajskú, a že by on Četrys před J. M. v Dunaj, maje zase nějaký kuoň, vskočil, totiž do té zátoky, a J. M. Kr. za ním, a že ráčil mieti kuoň těžký a velmi ustálý, a jakž do té zátoky vskočil, že jest se hned s J. M. kuoň převrhl, a tak že by J. M. i s koněm utonul. I toho já proto nejistiem, než strach jest, že jest u samé té příhody, poněvadž se J. M. doptati nemuožeme, než jistěť jest na nás přišla veliká boží rána.