(Z rukopisu brněnského.)

Urození páni, urození a stateční rytíři, urozené vladyky, poctiví, opatrní, moudří. V. M. páni milí, páni urození, páni z rytířstva, páni Pražané, páni Horníci a jiní páni poslové z měst.

V své paměti míti račte poselství, kteréž jsme na V. M. z poručení arciknížete J. M. a kněžny, obou J. M., vznesli, odpovědi dobré a laskavé posavad očekávajíc; Však té nepochybné naděje jsme, že při tom V. M. rozjímání a při vybírání osob a toho vyjednání, Jich M. v zapomenutí míti neráčíte.

Ač tomu rozumíme i slyšíme, že někteří na místě pánův svých k mnohým jiným a jiným podáním přistupují, rovně co by tu slavnou korunu kupovali a o ni tržiti měli, jistě jest u nás příliš neznámé, ani na tom arcikníže a kněžna Jich M. jsou, aby takovým způsobem vkráčeti a o to jednati měli, a zvláště znajíc V. M., jako ctných pánů, poctivost, že byste tomu místa dáti neráčili. Než V. M. jsme oznámili příbuznost, lásku, žádost i tudíž prosbu Jich M., připomínajíce V. M., že kněžna Jí. M., jediná dcera krále Vladislava a vlastní jediná sestra krále Ludvíka J. M. pozůstalá, nepochybnou naději majíce, že V. M. skrz nás učiněnou žádost, pána našeho, mimo jiné k koruně přijíti ráčíte.

Což se pak dluhův někdy krále Vladislava a krále Ludvíka, J. M. slavných pamětí, a zemských dotýče, ač bude-li Jich M. žádost slušná u Vašich M. průchod míti, k tomu se pán náš na místě manželky své kněžny Jí. M. podává, poněvadž nejslušněji synu neb dceři po otci a též sestře po bratru dluhy platiti náleží, že J. M., pán náš, ty všecky pozůstalé dluhy zaplatiti a na se vzíti ráčí, ne aby tudy zem a tuto slavnou korunu kupoval, než z povinnosti jako dcera po otci a sestra po bratru záplatou žádnému přes jeho dobrou vůli prodlení učiniti nechce. A což se milostivých dluhův dotýče, jistě Jí. M. komu koliv jest J. M. královská, otec nebo bratr, dáti a zapsati ráčil, pokud by soudem zemským uznáno bylo, každému ten milostivý dluh zapraviti ráčí. A tak J. M. ne trhem ani kupováním než z povinnosti dluhy otce kněžny J. M., ač půjde-li Jí. M. žádost před se, ty všecky i milostivé dluhy zaplatiti ráčí. Také J. M. pán náš v svých zemích a regimentu svého totiž spravování žádných válek míti neráčí, aby na poddané Jeho M. jaké obtížení skrze to přijíti mohlo, a své poddané v spravování tak spravedlivě a pokojně míti ráčí, nedada toho napřed, kdož se před Vaší M. mnoho chlubí.

Také, bychme se mnoho na místě pána našeho arciknížete J. M. poddati měli, a 20 tisíc nebo víc ku potřebě této koruně lidu služebného připovědíti měli, není potřebí, nebo vědomé jest, bude-li toho potřebí, že J. M. můž mnohem větší počet než takový lidu míti a chovati. Než J. M. na to mysliti ráčí to, což by k této koruně náleželo, pokojně k tomuto království připojiti, a to J. M. snáze učiniti může - kdo to u sebe rozumně rozvážiti chce - nežli někdo nemaje v přátelích mocných té podstaty. A tak cožkoli se sběhne učiniti pánu našemu na místě kněžny Jí. M. manželky své, učiní, nevejda v toto království žádným trhem a kupováním, než láskou; kdežto všecko k rozumnému V. M. připouštíme rozumu. Pakli by i k volení přišlo, V. M. prosíme, že J. M. oboje před očima míti a na tu lásku, kterouž Jich M. k Vašim M., všem stavům tohoto království mají a nesou, zpomínati ráčíte i také na jiné příčiny, kteréž jsme V. M. prvé s gruntem předložili, skrze kteréžto ste poznati mohli, že netoliko podle příbuznosti a lásky i sice jinače žádného hodnějšího pána a krále tohoto království sobě voliti nemůžete, nežli arcikníže J. M. pána našeho; zvlášť vzhlednouc na J. Jasnosti podstatu, jiné hodné věci, kterýmiž J. M. knížete jasnost jiné, jenž o toto království též stojí a se velmi chlubí, velice přemáhá. Také jest J. M. toho milostivého předsevzetí, toto království i tolikéž obyvatele této země spravovati, též byt osobú svou v tomto království na větším díle, pokadž J. M. nejvíce možné, mívati chtíti ráčí. A kdež J. M. knížecí jinými znamenitými zeměmi prvé také od Boha všemohoucího obdařen jest, a jestliže by ste V. M. tu potřebu uznali, že by J. M. na krátký čas do těch zemí měl odjeti, že se to má státi s V. M. radou a povolením, a ne toliko V takovém odjezdu svém, ale i ustavičně radu, osoby hodné při sobě a dvoru svém míti a držeti ráčí. Též také J. M. obmejšleti ráčí nákladníky a tovařišstvo, kterýchž J. M. v svých zemích dosti má, do tohoto království přivésti, a těmi hory na Kutnách i jinde zase k stálému řádu, užitku a povýšení přivésti a sice ve všem se přičiniti s V. M. radou, co by J. M. a tomuto království k dobrému užitku, rozmnožení a podstatě sloužilo, jednati a učiniti ráčí.

Také V. M. se i toto připomíná, že arcikníže J. M. po ta všecka léta, jakž jest v panován svých knížectví všel, se všemi zeměmi a poddanými laskavě k Vám a v dobrém sousedství se zachoval, nic od tohoto království odtrhnouti a sobě osobovati nehleděl, ani jaké nepřátely aneb odpovědníky tohoto království fedrovati, ani přechovávati, ani které vězně z tohoto království v svých knížectvích a zemích chovati dopustiti ráčil.

Což se pak zachování obyvatelův při řádu a právu, svobodách a dobrých obyčejích dotýče, za to máme, že J. M. knížecí úmyslu a podání z prvního našeho oznámení dostatečně srozuměti ste ráčili.