L. 1526. Kopie arch. v Jindřichově Hradci.

Najprvé, povíte od stavuov tohoto královstvie J. M. Kr. naše služby hotové jakožto pánu našemu milostivému, a že bychme J. M. Kr. věrně rádi přáli dlúhého a šťastného ve zdraví kralování. Při tom J. M. také povíte a oznamte, kterak stavové tohoto královstvie, majíce k J. M. Kr. zvláštní náchylnost a lásku, mimo všecky krále a kniežata křesťanská, volili jsú sobě J. M. Kr. z své dobré a svobodné vuole, beze vší povinnosti, nežli podle svobod svých za krále českého, té jsúce naděje i také tomu vyrozuměvše od posluov J. M. Kr., že ráčí tohoto královstvie českého a zemí k němu přislušejících a v nich obyvateluov pánem naším milostivým býti.

Podle toho J. M. Kr. oznamte: co jsme na tomto sněmě nynějšiem na hradě pražském zjednali a oč jsme se svolili, při čem J. M. Kr. má nás zuostaviti a zachovati i toho potvrditi spolu s jinými svobodami, kteréž toto královstvie má, abychme při tom od J. M. Kr. zuostaveni a zachováni byli bez přerušení, i od J. M. Kr. v tom obhajováni, ač jestli že by nám kdo v to vkračovati anebo jaké překážky v svobodách tohoto královstvie činiti chtěl anebo činil. Též i co se práv a starobylých dobrých obyčejuov a zvyklostí tohoto královstvie dotýče, jakož jest nám to od posluov J. M. Kr. připovědíno, že ty všecky věci mají nám býti potvrzeny, držány a zachovány bez přerušení.

Také J. M. Kr. oznámíte přísahy, kteréž J. M. Kr. má tomuto královstvie a nám učiniti: jednu na mezech tohoto královstvie českého, druhú na hradě pražském při korunování J. M. Kr. a třetí Pražanóm před městem pražským, pokudž by jim Pražanuom spravedlivě náleželo.

Též J. M. oznámíte, jaký má nám J. M. Kr. zápis udělati, jakýž král Ludvík J. M. učiniti měl podle notule v list vepsaný krále Vladislava slavné paměti, jakož také jest to i ve dsky zemské vepsáno, a při tom také J. M. Kr. aby ráčil potvrditi tohoto našeho nynějšího na sněmu svolení.

Jakož také svoleno jest na nynějším sněmu a v to jsú se také podvolili poslové J. M. Kr., aby J. M. Kr. dluhy všecky zemské zaplatiti ráčil, kteréž byla na se země vzala, tak jakož svolení předešlá zemská, jací jsou to dluhové, v sobě obsahují; i za to J. M. Kr. prositi, aby to všecko vyplniti a zaplatiti ráčil do svatého Jiří najprvé příštieho aneb konečně na ten čas bez dalšiech odtahuov; neb jestliže by se toho v tom času nestalo, tehdy byla by znamenitá překážka soudu zemskému v suchých dnech letničných najprvé příštiech; neb kdyby oni, ktož jsú těch dluhuov věřitelé ze všech stavuov tohoto královstvie, nemohli k svému přijíti a svých spravedlivostí užiti, tehdy také i jiným nemohlo by se spravedlivosti dopomáhati, poněvadž podle práva má rovnost jedněm tak i druhým v spravedlivosti býti. Protož se vší pilností o to jednajte, aby J. M. Kr. ráčil skutečně to opatřiti, aby bez dalšiech odtahuov do svatého Jiří najprvé příštieho byli ti dluhové pánuom věřitelóm zaplaceni, poněvadž již dávno časové vyšli, když jim zaplaceno býti mělo; a toto prodlení, kteréž učiní, má to jim pánuom veřitelóm býti bez ujmy jejich spravedlivostí, jakž první svolení dskami zemskými zapsané, dokazuje.

Což se pak zámkuov vyplacení od J. M. Kr., kteréž byla země k vyplacení na se vzala, dotýče, k J. M. užitku a k dobrému tohoto královstvie, to také oznámíte: kteří jsú to zámkové a v jakých sumách zapsáni, ježto je J. M. Kr. již k svému držení a užívání vyplatiti má.

Také, což se dotýče těch, s kým jsú smlúvy z poručení krále Ludvíka, slavné paměti, učiněny, kterak se to vyplniti a zaplatiti má, také J. M. Kr. prositi, aby těm se dosti stalo a při svatém Jiří zaplatilo.

Jakož také jest svoleno a na tom zuostáno, což jest od krále Vladislava a od krále Ludvíka, slavných pamětí, za služby pozuostáno aneb z milosti dáno, že to má býti od J. M. Kr. zaplaceno podle rozvažování radami tohoto království. I za to také budete J. M. Kr. prositi: aby se to mezi časem nynějším a postními suchými dny najprvé příštími rozvážilo, a což toho bude spravedlivého podle rozvážení, aby J. M. Kr. ráčil to zaplatiti při svatém Jiří aneb konečně při svatém Janu najprvé příštiem.

Tohoto jest také potřebí a za to J. M. Kr. budete prositi: aby J. M. Kr. ráčil brzo při sobě rady z tohoto královstvie českého míti, neb známe toho pilné potřeby pro J. M. Kr. i pro toto královstvie a země k němu příslušející; a také J. M. Kr. budete prositi, aby ty rady ráčil opatřiti, aby mohly a měly při čem při J. M. Kr. býti a trvati.

A poněvadž J. M. Kr. má nás, toto královstvie české, při svobodách tohoto královstvie českého držeti a zachovati a povinen býti ráčí, též J. M. Kr. budete prositi: aby při svobodách spravedlivých ráčil markrabství moravské, kniežectví slezské, země lužické a krajinu chebskú, kteréžto země k tomuto královstvie českému přislušejí, zachovati, jakož nepochybujem, než že to J. M. Kr. ráčí učiniti.

A věc jest vědomá, že ty země dědičně k královstvie českému přislušejí, a jestliže by nač toho královstvie uherské táhlo se kdežkoli, tehdy J. M. Kr. budete prositi, aby ráčil nám, koruně této, zvláštní list na to dáti, že J. M. Kr. ráčí nás v tom obhajovati a ty země že ráčí k tomuto královstvie jakožto král český držeti.

Jestli že by pak J. M. Kr. byl volen a přijat za krále uherského, tehdy za to J. M. Kr. prositi: aby proto neráčil, což se napřed jmenovaných zemí dotýče, jinače držeti nežli jakožto král český; pakli by vždy koruna uherská na tu kterú zemi se táhla jakými zápisy aneb čímž koli, tehdy proto J. M. Kr. aby předce ty země jakožto král český držeti ráčil, dokudž by ta věc spravedlivě rozeznána nebyla a konce nevzala; ač kdyby bylo toho potřebí, to by se zřetedlně ukázati mohlo, že ty všecky země spravedlivě a dědičně jinam nepřislušejí nežli královstvie českému.

Také J. M. Kr. povíte: kdyby J. M. Kr. neráčil býti králem uherským, že by se nám zdálo, že by J. M. Kr. to užitečněji bylo a to proto, že to královstvie má s Turky pomezí snad na 1¹/₂ sta mil, ješto na to musejí velicí nákladové býti, aby se dobře ta pomezí opatřiti mohla před škodou od Turkuov, a na to nákladové, kteří býti musejí, snad užitkové a duochodové toho královstvie nebudou moci na to postačovati, a tak by toliko J. M. Kr. měl práci bez užitku; a toho jest se obávati, že by v tom královstvie uherském J. M. musel najvíce bývati a skrze to poněkud toto královstvie české i jiné J. M. země opustiti, ješto bychme tomu velmi pro J. M. Kr. i pro toto královstvie i jiné J. M. země neradi; než jestliže J. M. Kr. ráčí míti titul toho královstvie uherského, jiný aby to královstvie měl, a jsa ten v tom královstvie uherském, aby toho královstvie a z té strany křesťanstva bránil a tu práci bez J. M. Kr. prače vedl, tomu bychme rádi byli.

Pakli vždy J. M. Kr. králem uherským jsa volen, býti by ráčil, tehdy J. M. K. budete prositi: aby proto v královstvie českém obyčejně bytem a dvorem býti ráčil, neb prvé pro nebýt králuov Jich M., pánuov našich, k velikým jest těžkostem toto královstvie přicházelo a k různicem škodným, kterýchž se obáváme, že by též se přiházeti mohlo pro nebytnost J. M. Kr. v tomto královstvie: ale té jsme k J. M. Kr. naděje, že najvíce svuoj byt ráčí v tomto královstvie českém míti a mievati, tak jakož jsme od J. M. Kr. posluov vyrozuměli a tomu uvěřili.

Což se dotýče země lucemburské, kteráž také; dědičně k tomuto královstvie českému přísluší, a! když jest bylo při volení krále římského a již ciesaře J. M., bratra J. M. Kr., také tato koruna zvláštní jest službu J. M. C. učinila, a pokudž jsme; spraveni, že komissaři J. M. C, kteříž v Franfurtě byli, na dobré naději o tu zemi posly z tohoto královstvie postavili; i J. M. Kr. budete prositi: i aby J. M. Kr. ráčil to k svému držení sobě od J. M. C. zjednati, což té země J. M. C. držeti ráčí a to k této koruně připojiti, poněvadž spravedlivě: ta země a dědičně k tomuto královstvie českému přísluší.

A poněvadž žádosti o země k královstvie tomuto příslušející skrze Vás na J. M. Kr. vzkládáme, také budete s J. M. Kr. mluviti: že J. M. Kr. má a povinen jest práva tohoto královstvie českého obhajovati a dopomáhati jakožto král český, a že J. M. Kr. prosíme s nepochybnú nadějí, že tak učiniti, když by toho kdy a v čem potřebí bylo, ráčí.

Také J. M. Kr. oznámíte: že času nedávnieho odjat jest klášter Valdsaský, jenž k koruně české přísluší, i J. M. Kr. také proste: aby toho i jiných spravedlivostí, kteréž v říši jsú, k koruně české příslušejících, pokudž jest za spravedlivé, dopomáhati ráčil a zase k této koruně připojiti, i také ta léna, kteráž od tohoto královstvie odjata aneb propadena, aby na toto královstvie připadla.

Za to také J. M. Kr. proste: kteráž jsú kniežata o toto královstvie stáli, aby k nim neráčil žádné těžkosti míti, neb J. M. Kr. ráčí to dobře znáti, že není divné, ktož o svú poctivost stojí; Však proto stavové a obyvatelé tohoto královstvie v tom jsú svých úmysluov k jinému neobrátili, nežli k J. M. Kr. mimo všecky jiné.

Také J. M. Kr. prositi budete: aby J. M. Kr. neráčil v tom žádné obtížnosti míti k tomu žádnému z obyvateluov tohoto královstvie, kteříž by hned zprvu k J. M. svým se hlasem neobrátili, neb podle svobody tohoto královstvie rozličně jsú lidé o budúcieho krále rozmlúvali, ale poněvadž jednosvorné osoby, kteréž by měly krále voliti, jsme vybrali a jim toho moc dali, tak že jest J. M. Kr. z jednostajné vuole za krále českého volen; i té jsme k J. M. Kr. naděje, a Vy také za to J. M. Kr. proste, aby nás všech ráčil pánem milostivým býti.

Jakož pan Albrecht z Šternberka a na Zelené hoře a někteří jiní z obyvateluov tohoto královstvie, praví se míti spravedlivost k některým poddaným v J. M. Kr. zemiech k arciknížetství rakúskému příslušejících, i J. M. Kr. budete prositi: aby ráčil J. M. Kr. v tu věc poručiti spravedlivě nahlédnuti, v čem by obyvatelé tohoto královstvie spravedlnost měli, aby toho užiti mohli, a o to že by se (rok J. M. Kr. polože) jednalo mezi časem nynějšiem a svatým Jiřím najprvé přieštím, a v tom čase, aby s obú stran k sobě se pokojně zachovali.

Budete také J. M. Kr. prositi: aby J. M. Kr. v jiných zemiech ani v říši neráčil nic potvrzovati, bez rozvážení s radou královstvie českého a do příjezdu J. M. Kr. do tohoto královstvie českého, což k královstvie českému přísluší.

Poněvadž J. M. Kr. za pána a krále sobě sme volili, J. M. Kr. proste; ať nám ráčí dáti na to list, že jsme to z naší dobré a svobodné vuole podle svobod našich učinili, ale ne z povinnosti, než majíce k J. M. Kr. zvláštní lásku a mimo jiné náchylnost, a to jsme, skutečně J. M. za krále českého volivše, učinili.

Také zdá se nám za potřebné, aby J. M. Kr. bulli zlatú, kterúž od slavné paměti Karla císaře římského, toho jména čtvrtého, a krále českého na volení krále máme, ráčil česku řečí, listem J. M. Kr. potvrditi a patrněji vysloviti, tak jakž býti pořádně má: že po králi českém jest dědicem J. M. Kr. syn a od J. M. dědicové mužského pohlaví pošlí, pakli by žádného dědice mužského pohlaví nepozuostalo, tehdy dcera krále českého poslednieho, kteráž by byla nevdána a neodbyta, má dědičku zuostati, a žádný jiný z mužského pohlaví ani z ženského, podle svobod královstvie českého.

A poněvadž J. M. Kr., jakož nepochybujem, ráčí nás při všech práviech a svobodách zuostaviti a zachovati a je potvrditi, jakž J. M. Kr. jest povinen to učiniti, také, aby nám měla od koho jiného překážka v nich činěna býti, nikoli nám náležité a možné nebylo by toho snášeti, ani také J. M. Kr. na nás toho komu dopouštěti, a protož J. M. Kr. za to máte prositi: aby J. M. Kr. v rady ani v žádné věci náležité královstvie tomuto ani v to, což J. M. Kr. jakožto králi českému náleží, neráčil dopúštěti vkračovati ani se ráčil spravovati, a na nás toho dopúštěti proti svobodám našim a královstvie tohoto českého, žádnému řiešskému knížeti ani oratoróm od žádných pánuov křesťanských, kterýchžkoli, ani jiným cizozemcóm.

A zvláštně za to prosíme, což se pana Salamanky dotýče, poněvadž skrze obtiežnost, kterúž do něho, tak jakž se slyší, jiní poddaní J. M. Kr. nesúce, toho žádostivi byli, aby přítomen při J. M. Kr. nebyl, též i my sme toho žádostivi a dokonale tomu věříme, že J. M. Kr. v tom žádost naši uslyšeti ráčí.

A když ty věci na místě při J. M. Kr. postavíte, což jest Vám od nás poručeno, tehdy J. M. Kr. budete prositi: aby ráčil do tohoto královstvie přijeti, a na tom, že s J. M. Kr. zuostanete, kdy bychme proti J. M. Kr. na pomezí tohoto královstvie poslati měli, a to že oznámíte panu purkrabí pražskému najvyššiemu, aby na sněmu obecním, kterýž podle svolení do krajuov tohoto královstvie oznámiti má, osoby se vybraly, kteréž by proti J. M. Kr. na pomezí jeti měly, a na který den a v kterém miestě J. M. Kr. na pomezí, do tohoto královstvie když by J. M. Kr. jeti ráčil, čekati mají, podle starodávnieho řádu a zvyklostí a svobod tohoto královstvie.