Tisk v archivu ministeria vnitra ve Vídni. IV. H. 3.

Jakož jest pan markrabě Jiří brandemburský etc. ráčil od králové Její Mil. mluviti a žádati, aby stavové tohoto království Její Mil. královu při tom zuostaviti a zachovati ráčili, což Její Mil. v tomto království českém spravedlivě náleží, a. Její Mil. že také žádati ráčí, aby tiž stavové Její Mil. králové neopúštěli, i toto Jich Mil. poručili za odpověď dáti všickni stavové: že by Její Mil. královské rádi se službami svými zachovali, a kteréž Její Mil. králová věno v tomto království míti ráčí, což Její Mil. spravedlivě v tom náleží, pokudž jest týmž stavuom vědomo, že toho Její Mil. rádi přejí a při tom zachovati ráčí, nač se smlúva mezi císařem Maximiliánem a králem Vladislavem, Jich Mil. slavných pamětí, vztahuje, ač k té smlouvě nesvolovali, poněvadž k tomu ti stavové povoláni nebyli; ale pro tu lásku k Jeho Mil. králi Vladislavovi, kterúž sú měli jakožto ku pánu svému milostivému, tomu, což se téhož věna dotýče tou smlúvou obsaženého, neodpírají, Však aby ta věc byla bez ujmy vrchnosti krále českého Jeho Mil., kterýž bude, i také svobod tohoto království.

Přísaha krále Jeho Mil.

Přisaháme pánu Bohu, matce boží, všem svatyni na tomto svatém čtení: že pány a rytířstvo, Pražany, města i všecku obec království českého i jednoho každého obyvatele toho království chcme a máme při jich řádích, právích, privilejích, vajsadách, svobodách a spravedlivostech i starých dobrých chvalitebných obyčejích zachovati, a od království toho českého, a což k tomu království od starodávna přísluší, nic neodcizovati ani dědičně komu z poddaných našich ani žádnému jinému nedávati ani směňovati, ani zastavovati [v rukop. brněnském čteš ještě slova: "bez rady."] bez povolení zemského na sněmu obecním toho království, kterýž by i o to v tom království položen byl: ale to království máme, chcme a povinni sme rozšiřovati a je rozmnožovati, a což jest od něho neřádně odňato, zase připojovati, i všecko, což k dobrému a poctivému toho království českého jest, učiniti. Tak nám pán Buoh pomahaj i všickni svatí.

Nalezli vuobec za právo: kdyžkolivěk jest král český aneb bude, a že by měl prvé děti aneb i neměl, tehdy žádného jiného v jeho živnosti za krále voliti a korunovati nemáme, nežli po jeho smrti; když bychme žádného krále voleného ani korunovaného neměli, a byť pak i dědic byl tohoto království, tehdy také v živnosti krále českého nemáme dáti jeho korunovati než po smrti královské. V tom se tak zachovati máme stavové tohoto království, jakž jest podle práv a svobod našich. Také žádného krále českého, když by řádně volen byl, nemáme korunovati, leč nám prvé přísahu učiní na mezech tohoto království, jestliže by v Čechách nebyl, pakli by v Čechách byl, tehdy na hradě pražském. Pakli by kdo z obyvatelův tohoto království k jinému mimo toto, jakž jest tuto za právo vuobec svoleno a nalezeno, o tomto svolení věda, svolil aneb jednal, a to se naň v pravdě shledalo, tehdy ten má čest, hrdlo i statek ztratiti a z tohoto království českého vyhnán býti [v rukop. brněnském čteš ještě slova: "a všickni obyvatelé tohoto království mají pod touž pokutú na něho i na jeho pomocníky pomocni a podstatni býti."] Pakli by který král český k tomu nás vedl neb nutil, abychom v jeho živnosti jiného krále českého volili aneb korunovali, tehdy nemáme Jeho Mil. ničímž povinni býti, než což bychme v tom před se vzali, aneb kteří z nás to budem moci s poctivostí učiniti, a z toho nás nebude moci přes přísahu svú a přes tento obecní nález žádný král český ani žádný jiný viniti. A v tom máme sobě také podstatní býti.

Nalezli vuobec za právo: přísahy, kteréž králové čeští činili a činiti mají království českému, buď volení aneb dědicové, buď na mezech království českého aneb na hradě pražském při korunování, aby slovo od slova ve dsky zemské zapsány byly pro budúcí paměť, a proto, aby rozdíluo o to mezi králem českým a stavy království českého žádných nebývalo.

Nalezli vuobec za právo: aby prvé král český volený ani dědic korunován nebyl, leč nám přiřkne práva [v rukop. brněnském ještě slovo: "privilegia."] a svobody naše podle obyčeje a zvyklosti v tomto království zachovávané od králův českých, potvrditi a to skutečně v času jmenovitém vyplniti.

Nalezli vuobec za právo: krále búdúcího českého abychom sobě korunovali svobodného a nezavázaného žádnému žádných věcech [v rukop. brněnském ještě: "kteréž by království spravedlivě příslušely aneb k vlastnímu užívání králi českému."] mimo artikule v tomto sněme svolené a zapsané, kteříž mají také jako i starodávní držáni a zachováni býti, tak kterakž sami v sobě sú. Pakli by ten, kterýž búdúcím králem aneb potomním [v MS. brněnském čteš: "kterýž budoucím králem aneb potomně prvé býti má."] býti má, prvé dříve korunování, komu več se zavázal aneb zapsal v nadepsaných věcech co učiniti, buď osobě neb osobám, že takoví zápisové a závazkové místa míti nemají, a stavové tohoto království všickni nemají toho dopouštěti žádnému užiti proti králi a proti svobodám tohoto království. Pakli by [v rukop. brněnském ještě slovíčko: "oč"] toho odpor byl, tehdy má se to zřízeným soudem zemským v tomto království spravedlivě rozeznati.

Nalezli vuobec za právo: že král český proti svobodám starodávním království českého nemá desk zemských v svú moc bráti, ani nikterakž v ně mimo svobody tohoto království českého vkračovati, než mají v svobodě zuostati, jakž jest prvé bývalo a býti má spravedlivě, podle svobod tohoto království.

Též také, poněvadž za živnosti za žádný úřad zemský nemá prošeno býti, nad to král Jeho Milost nemá jich mocí žádnému bráti bez spravedlivého úředníkuo, soudcí zemských i jiných rad krále Jeho Mil. království českého rozeznání. Než jestliže by kdo co provinil aneb naň při tom úřadu jaká nehodnost a nedostatek zřetelný uznán byl, proti tomu se nemluví, netoliko úřad vzíti, ale i trestán aby byl vedle jeho provinění.

Nalezli vuobec za právo: ven z země aby žádný k souduom zemským potahován nebyl, ani nikam jinam, mimo soudy zřízené tohoto království, o nižádnú věc od krále Jeho Mil. ani od žádného jiného.

Nalezli vuobec za právo: jestliže by kdožkolivěk, mimo pořad práva, chtěl naše práva a svobody rušiti a kaziti, v tom máme podle sebe všickni státi a sebe neopouštěti a toho netrpěti, než v tom ve všem a pod těmi pokutami, jak jest která a nač uložena, se zachovati.

(V tisku vídeňském vytržený list, doplnili jsme rukopisem brněnským.)

Nalezli vuobec za právo: jakož se v časích minulých stávalo, že jedni s druhými jsúc v puohoních puotky na se činili, jedni druhé mordovali, zranili, jímali i na poctivostech sobě vysoce dotýkali; i protož aby takových po tento čas věcí žádný se více nedopouštěl. Pakli by se kdo toho dopustil, má před králem J. M., byl-li by J. M. v té zemi, na soudu zemském slyšán a souzen býti, při nejprvnějších suchých dnech; pakli by J. M. v zemi nebylo, tehdy proto před soudem zemským, a král J. M. neb soudci zemští mají se k každému takovému podle provinění jeho skutečným trestáním zachovati, a takový každý, když by viněn měl býti, aby dvě neděle před těmi suchými dny obeslán byl.

Tito svrchu psaní artikulové spisováni byli od stavů vyššího a k tomu osoby voleny, Však vůbec čteni i také svoleni.

K těmto níže psaným artikulům ze všech tří stavův osoby zvoleny po osmi, a vůbec svoleny.

Item, také jsme se na tomto svolili: kdež jsme předešle na tom za slavné paměti krále Ludvíka J. M. zůstali, prvé než J. M. ještě v panování tohoto království vpuštěn býti ráčil, že jsou práva napravována býti měla, ale až dosud ta věc k místu a k vykonání přivedena není; pro kteroužto věc mnozí nedostatkové a nebezpečnosti se nacházejí, a protož taková věc k místu, tak jakž prvé jsme se svolili, aby přivedena byla. Než což jest napraveno, to má v své mocnosti zůstati; osoby se mají k tomu voliti, a čas i místo, kdy by se napravovati měla, což jest ještě potřebí, uložiti.

Item, král J. M., kterýžkoli volen bude, ten aby dvorem svým v tomto království obyčejně býti ráčil. Pakli by J. M. kdy zvláštní potřeba toho kázala, aby do jiných zemí anebo země své odjeti ráčil, tehdy toto království k opatrování aby ráčil poručiti obyvateli neb obyvatelům království tohoto českého i s radou obecního sněmu, a žádnému jinému.

Item, rad J. M. královská žádných jiných užívati nemá v věcech království tohoto a v tom, což přísluší králi českému, nežli Čechuov a obyvateluov zemí k království českému příslušejících, pokud které zemi náleží a přísluší.

Item, což se pak služeb při dvoru krále J, M. dotýče, že při tom máme tak, jakž od starodávna bývalo, zachováni býti.

Item, král J. M. budoucí a napotom králové čeští nemají dávati rozkazovati ani dopouštěti žádných majestátův, ani potvrzení do království českého a do zemí k němu příslušejících, též do říše, což k koruně české přísluší, odjinud nežli z kanceláře české, a od kancléře království českého a pod pečetí krále českého, i tak jakž spravedlivě býti má.

Item, úřadové v království českém a v zemích tomuto království příslušejících, kteříž spravedlivě přislušejí a náležejí od starodávna obyvatelům království českého, na ty J. M. královská ani budoucí králové čeští nemají žádného jiného saditi, ani jich dávati žádnému jinému, nežli Čechu přirozenému, podle svobod tohoto království, kterýmž taková věc náleží, obzvláště v Slezích a lužických zemích.

Item, což se dluhův zemských zaplacení i také některých zámkův a zboží královských vyplacení, kteréž země na se byla vzala, jakož sněm neb sněmové předešlí to v sobě oznamují, dotýče, i také s kým smlouvy učiněny z poručení slavné paměti krále J. M., a základu na Horách Kutných s povolením též také krále J. M. i zemským, ti mají od J. M. královské bez prodléváni zaplaceni i vyplaceni býti bez zemské obtížnosti [následující opět z tisku vídeňského].

Což se pak dluhuo od králuov Jich Mil. krále Vladislava a krále Ludvíka, slavných pamětí, za služby pozuostalých z milosti daných a zapsaných dotýče, aneb kohož ráčili živností opatřiti, aneb s kým o statky smlúvati z obyvatelův tohoto království, tomu se od Jeho Mil. každému podle jednoho každého spravedlnosti dosti státi má; a to se má radami tohoto království, co jest komu pořádného a spravedlivého dluhu toho dlužno, rozvážiti.

Item, poněvadž jest svolení zemské mezi všemi stavy tohoto království: že jedni druhých, kteříž sú pod jednu a pod obojí zpuosobou utiskati ani haněti nemají, i též Jeho Mil. královská má se k nim k obojím zachovati, a v tom žádnému z nich, jedněm tak druhým, útiskuo žádných Jeho Mil. činiti ani jiným dopouštěti nemá.

A poněvadž i v tom, což se víry dotýče v zemích okolních k tomuto království příslušejících rozdílové sú, za to Jeho královské Mil. žádati máme: aby to Jeho Mil. při císaři Jeho Mil. a králích křesťanských jednati ráčil, aby takové roztržitosti skrze řádné sjití k vyhledání přišly a k spravedlivému křesťanskému srovnání i k nápravě aby přivedeny býti mohly.

Kněžím žádný pod sebú nemá dopouštěti se ženiti, ani také jiných rozpustilostí a zjevných hříchů jim snášeti. Též také při dvořích a čeleděch svých i poddaných svých, každý ze všech tří stavuo má to s pilností opatrovati, aby žádná rouhání proti svátostem velebným ani proti matce boží a svatým od nižádného se nedala pod skutečným trestáním. A též aby masa jedení v postní dny všecky (tak jakž jest to od otcuo svatých v církvi svaté zřízeno) jedeno nebylo, a žádný nemá toho dopouštěti na svém panství ani sám činiti. Pakli by kdo přes to naše svolení v tom usvědčen byl, že jest sám maso jedl aneb svým dopustil, věda o tom, aby Jeho královská Mil. s radami svými to k nápravě přivedl, pokudž se Jeho Mil. zdáti bude.

A svátkové, jakožto neděle svatá a jiní svátkové od církve svaté, kteříž sú vyměřeni, aby svěceni byli od každého, a žádný aby sám se toho nedopouštěje také i jiným svým buď čeledi aneb poddaným toho netrpěl.

Což se pití a ožírání hanebného a jiných rozpustilostí a zjevných hříchuo proti pánu Bohu dotýče, na tom sme se svolili: abychom ze všech stavuo buď čeledi neb poddaným i jiným lidem žádný toho netrpěli, poněvadž jest věc dobrým činiti nenáležitá a nepoctivá, a před pánem Bohem i přede všemi ohyzdná.

Item, poněvadž páni věřitelé dluhuo krále Jeho Mil. nebo zemských čekati do svatého Jiří najprv příštího mají, že také jiní jedni druhým všech dluhuo čekati dotud mají, i ti, kteříž pro ty dluhy na věži sedí anebo zatčeni sú, též dotud rok míti mají, i kteříž by v tom čase stavěti se měli; nežli na koho sú listové obranní vyšli, to se v toto nepojímá, ani také to, na kom jest berně komu na podíl ukázána, A kdož mají u koho dluhy bez úrokuo, ješto toho času ku plnění přišly, z těch dluhuo mají se úrokové dáti od jistce věřiteli, jestliže by kdo bez úrokuo čekati nechtěl, a jistina jemu věřiteli dána nebyla, než pro úroky a pro listu obnovení, z toho muože každý jeden druhého pořadem práva ležením hleděti, i pro dluhy právo až na odhádaní vésti do svatého Jiří, jeden se druhému v tom tím svolením nezastíraje; také zatykovati mohou, Však kdož by byl zatčen pro dluh peněžitý, aby rok měl do téhož svatého Jiří.

A židé též dluhuo, kteříž sú v purkrabských registřích zapsáni, do téhož svatého Jiří čekati mají.

Což se těch osob dotýče, kteréž k králi Jeho Mil. volenému jeti mají od země z pánuo a z rytířstva, a co tam jednati mají, na to na všecko dána jest jim instrukcí od země; a poněvadž pro dobré tohoto království i nás všech jeti mají, aby také škodný nebyly, má se jim z berně turecké peněz puojčiti a je založiti, a to berníci i krajané, v kterémž kraji ta berně jest na Turka, mohu dobře učiniti a mají, poněvadž sme se o to svolili. A když by ty osoby z pánů a rytířstva, kterýmž ta berně bude vydána, zase se navrátily z toho poselství, a země by jim to zase nahradila, co sú utratily, tehdy mají tu berni krajanuom zase ku potřebě, tu kdež jiné berně turecké lehnú [v rukop. Brněnském psáno: "leží ...], položiti bez odporu.

Přisaháme pánu Bohu, matce boží i všem svatým: že pánuom a rytířstvu, Pražanuom a městuom i vší obci království českého chcme a máme v kostele arcibiskupském u svatého Víta na hradě pražském při korunování našem na království české přísahu učiniti tak, kterakž nám vydána bude: že je máme při jich řádích, právích, svobodách a spravedlivostech a při tom při všem, kterak ta přísaha v sobě obsahovati bude, kterúž učiniti máme a povinni sme, zachovati. Tak nám pán Buoh pomáhej a všickni svatí.

Item, o glejtuov dávání pod zemskú pečetí menší, jménem úředníkuo a soudci zemských, kteréž se dávati mají na relací najvyššího pana purkrabí pražského.

Když by se jaký výtržek učinil, aneb kdo komu lidi pobral, má také pan purkrabě najvyšší to obmýšleti, aby to na dobré míře postaveno bylo.

O zámky královské a pana Václava Húgvice, má jemu pan purkrabě najvyšší rozkázati, aby potřeby všecky chovali na zámcích pro příjezd krále Jeho Mil.

Item, soudu komorního odložiti, kterýž by měl držán býti o svatém Martině a o svaté panně Kateřině, až do Svátosti, a puohonové ku přem ani k svědomí aby k tomu soudu vydáváni nebyli do suchých dní postních najprv příštích, anebo do příjezdu krále Jeho Mil. A ta všecka registra komorní mají se zapečetěná u desk zemských položiti.

Item, odpovědi dáti do zemí k tomuto království příslušejících, i co se sjezdu v Kladště dotýče.

Městuom psáti všem, kteříž jakékoli platy aneb berně za sebú mají, aby žádných těch platů a berní nevydávali, až do dalšího poručení a rozkázání najvyššího pana purkrabí pražského.

Pan purkrabě pražský, jestliže by co toho potřeba byla, muože sjezd v kraji položiti anebo v krajích, i také hejtmany v krajích ustanoviti, a to až do sněmu budu čího.

Item, sněm má býti položen na hradě pražském, aby se naň sjeli ten den na Nové léto, a ten má najvyšší pan purkrabě rozepsati.

Registra dluhuo, kteréž Martin Kozlovec má, ty se mají zapečetěné u desk zemských položiti.