Opis v archivu minist. vnitra ve Vídni. I A 1.

Pane posle milý! Jakož si od pána svého listu věřícího a instrukcí sepsánu nám dodal, kteráž jsme přečísti dali a u sebe s pilností rozvážili, toto Jeho Mil. za Odpověď dáváme: že pamatujíce na to, kterak jsme králi Vladislavovi, slavné paměti, uherskému, českému etc. králi a markrabí moravskému a Jeho Mil. dědicuom slib a povinnost učinili při přítomnosti pánů uherských, pak poněvadž jest pán Buoh krále Ludvíka, slavné paměti, smrti uchovati neráčil, a kněžna Anna Její Milost, dcera krále Vladislava Jeho Milosti, již volená králová česká, dědička pravá, kterejž jsme tak dobře slib a povinnost jako králi Ludvíkovi Jeho Milosti učinili, v živnosti pozůstala, znajíce se býti spravedlivě povinni a že nám jinače učiniti nenáleží, Její Milost za paní svú, a po Její Milosti s vuolí Její Milosti arcikníže rakouské, již voleného krále českého, pána a manžela Její Milosti, za pána našeho jsme přijali.

Kdež pak Jeho Mil. nějakých smluv a zápisuov, kteréž by se za krále Matyáše s přivolením stavuov královstvie českého a markrabstvie moravského i královstvie uherského státi jměly, dotýkati ráčí, i toto Jeho Mil. za odpověď dáváme: že my o takových smlúvách a zápisích malú vědomost máme. Než když by kněžny Anny Její Milosti již volené králové, dědičky pravé pozůstalé nebylo, věděli bychom při tom kterak se zachovati, tak jako na ctné pány a stavy zachovati se přísluší, v ničemž spravedlivosti královstvie českého ani uherského neubližujíc.

A jakož Jeho Milost žádati ráčí, abychom ze všech stavuov posly své k Jeho Milosti vypravili, i z příčin nahoře psaných Jeho Milost znáti může, že potřeba toho naše žádná na tento čas není, a protož Jeho Milost proste, ať nám Jeho Milost v tom za zlé míti neráčí.