Bez datum. 1527. Codex Venceslai de Iglavia v zemském archivu moravském.

My Ferdinand etc. oznamujem tímto listem přede všemi, že duostojný Stanislav, biskup olomúcký a jiní poslové z stavu panského, rytířského a městského téhož markrabstvie moravského, jsúc k nám vysláni ode všech stavů téhož markrabstvie, nám jsou předložili, kterak se v témž markrabstvie prvé zachovávalo, když dědicové pokráli českém a markrabí moravském řádně pošlí pozuostali a z jiné země skrze.též markrabstvie moravské do království českého na korunování neseni byli, v témž markrabstvie!V městě olomúci aneb Brně povinnost jsú jim činívali, prosíce nás od týchž stavuo, jestli jízda naše do královstvie českého na korunování naše tudy skrz markrabstvie moravské bude, poněvadž jsú oni nás ne jako krále českého voleného, ale kněžnu Annu, manželku naši najmilejší, jakožto pravú dědičku po králi Vladislavovi, otci, a králi Ludvíku, bratru Její Lásky slavné paměti pozuostalú, za dědičku a paní svú, a nás jakožto pána a manžela jejího po Její Lásce a s vuolí Její Lásky za pána svého dědičného přijali, abychom skrz též markrabstvie jedúc, do Brna přijeti, a tu jim povinnost, kteráž předkem jicha jmi od markrabí moravských, předkuov našich, činěna byla, učiniti ráčili, a že oni také povinnost, kterúž jsú předkem našim, markrabím moravským, předkové jejich i oni činili, učiniti chtí. Kdež my znajíce jich slušnú prosbu, tak bychom se byli v tom zachovati ráčili, ale prvé nežli jsou tíž poslové z markrabstvie moravského k nám přijeli, poslóm z královstvie českého k nám vyslaným odpověď koneční! byli jsme dali a s nimi na tom zuostali a zavřeli, že v markrabstvie moravském ani jinde se neobmeškávajíc na den jmenovitý u nich býti ráčíme. A poněvadž nám toho měniti nenáleželo, nechtíce také výsadám téhož markrabstvie moravského v ničemž rádi ublížiti a takového: starobylého pořádku jich měniti, na ty posly z markrabstvie moravského, skrze ně na všecky stavy I markrabstvie toho, takovú nemožnost naši, jim v tom, předložíc žádost, vzložiti jsme ráčili, aby jízda naše skrz též markrabstvie jim obtížná nebyla, a k tomu aby povolení své dali, abychom skrze; též markrabstvie, takové povinnosti jim nečiníc, jeti mohli. A chtíc je také v tom opatřiti, aby taková jízda naše a jich k tomu dobrovolné přivolení bez ujmy vejsad, svobod a starobylého pořádku jich, nyní i na potomní čas býti mohla, v to jsme se podvoliti ráčili, že jim na to list, pokudž by jim za dosti bylo, dáti ráčíme, že jim taková jízda naše skrze též markrabstvie a povolení jich k tomu nyní i napotom ke škodě býti nemá. Kdež stavové téhož markrabstvie na žádost naší, kteráž na ně skrz posly nyní na sněmu obecním, kterýž v Olomúci v sobotu před svatými Třemi králi držán byl, vložena byla, nám jsú z jednostajné vuole odpověď dali, že k tomu všetci jednostajně přivolili a povolujíc kdež my znajíce od nich takovú povolnost podle našeho jim připovědění, tímto listem, vyznáváme, že taková jízda naše skrz též markrabstvie moravské do království našeho českého a neučinění jim povinnosti na ten čas od nás, jakž prvé se zachovávalo, privilegiem, výsadám, obyčejóm a starobylým v tom pořádkem nic ke škodě býti nejma nyní i na potomní časy; a jim slovem naším královským poříkáme za dědice naše, ač nám kteří z milosti pána Boha dáni budu a po nás pozuostanú, i za ně, kteří by koli po králích českých pozuostali, že takového jich nám dobrovolného přivolení protiv nim k pomoci sobě bráti a jim toho více činiti nemají; než když by se koli přihodilo a dědicové naši aneb jiných králuov českých z jiné země skrze markrabstvie moravské do království českého na korunování jeli, že mají a povinni budu do města Olomúce aneb Brna přijeti a tu prvé než v královstvie českém korunováni budu, jim povinnost, která od markrabí moravských činěna bývala, učiniti beze vší odpornosti a zmatkuov všelijakých.